Louka plná motýlů a ptactva. Chystá se metodika pro ekologické hřbitovy budoucnosti

V biocentrech bude možné uložit lidské ostatky tak, aby časem zcela splynuly s okolní přírodou. „Pohřbené ostatky napomohou k přírodnímu rozvoji biocentra. Jinými slovy by měly zkvalitnit a splynout s půdu tak, aby se tam lépe dařilo zeleni a tím i živočichům,“ řekla Novinkám Blanka Solár, brněnská architektka a propagátorka tohoto nového druhu pohřbívání.

Hřbitov budoucnosti si tedy představuje jako louku či lesík plný zeleně, motýlů a ptactva s pasoucími se divokými či hospodářskými zvířaty. Krajina bude zcela oproštěna od mohutných kamenných náhrobků, které mají přečkat věky, od hromad svíček v plastových kelímcích, jež se špatně likvidují, nebo od řezaných květin.

Na hrobech budou růst květiny či keře. Případné nápisy s informacemi o zesnulých budou z přírodního materiálu tak, aby se mohly časem rozpadnout a splynout s krajinou. Žádné okázalosti, prostě a dobře všude jen příroda.

Podrobnosti k možnostem ekologického pohřbívání zaznějí 23. dubna na konferenci v brněnském Impact Hubu. Sejdou se tam odborníci na pohřebnictví, teologii a obřady, architekturu, krajinné inženýrství i ochranu přírody.

Z jejich poznatků by měla metodika vzniknout. Bude podkladem především pro obce a města, která neustále řeší další a další rozšiřování svých hřbitovů a hledají nové možnosti, jak letitý problém se stále větším množstvím pochovávaných ostatků řešit.

Nejblíže ekologickému pohřbívání v Česku má podle architektky hřbitov v Praze-Ďáblicích. Popel mrtvých tam lze zahrabat ke kořenům stromů v Lese vzpomínek a ostatky pohřbít v rakvích bez náhrobku na Lučním hřbitově. Větší zkušenosti s ním mají v Německu i v USA.

„Pokud se do ekologického pohřbívání pustíme, mělo by to být s využitím vědeckých poznatků, s ohledem na etiku, ale také na přírodu,“ vysvětlila architektka. O pohřbívání diskutovala o víkendu na festivalu Smrtfest v Boskovicích. Věnovaný byl důstojnému odcházení ze života.

Problém je s lidským popelem. Pro běžnou krajinu je příliš slaný, a pokud v ní má být ukládán, bude nutné k němu přidávat další hmotu tak, aby nepůsobil na vegetaci toxicky. Popel by mohl být vhodnější pro slaniska v lužní krajině.

Těla mohou být k ekologickému pohřbívání připravována i takzvanou terramací. Ve speciální vaničce lze urychlit jejich přirozený rozklad tak, že po 40 dnech bude tělo ve stavu úrodné půdy odpovídajícímu 20 až 50 letům tlení v zemi.

Ostatky v tomto stavu lze pak pohřbít v krajině tzv. pasených lesů či řídkolesů. „Ve Skotsku nebo v Belgii se na hřbitovech pasou kozy a ovce a nikomu to nevadí. No a pokud bude chtít někdo přece jen znát, kde přesně je pohřben v krajině bez náhrobku jeho předek, lze místo pomocí souřadnic zanést do elektronické mapy v mobilu. Náhrobky už nejsou nutné, mohou nehradit třeba léčivé trvalky,“ zdůraznila architektka.