Lipavský: Ukrajina potřebuje pomoc na léta dopředu

Že na Ukrajinu pojedeme znovu, jsem věděl už po první společné cestě takzvaného Slavkovského formátu, tedy Česka, Slovenska a Rakouska, na začátku února. Těsně před ruskou invazí jsme navštívili Charkov i Kyjev, kde jsme se setkali s představiteli Ukrajiny včetně ministra zahraničí Kuleby a prezidenta Zelenského.

Detaily přípravy současné cesty nemůžu komentovat, ale je vždy těžší organizace, pokud jede víc delegací najednou. S Rakušany už jsme sehraní.

Byl jsem tam jako představitel Česka. Symbolický význam měla cesta veliký. Důkazem toho je, že nás přijal i prezident Zelenskyj. Velmi ocenil pomoc, jakou Česko Ukrajině poskytuje.

Prezidenta jsem ujistil o české podpoře a také o tom, že pro nás neexistují rozhovory s Ruskem bez toho, aby Ukrajina byla u vyjednávání. Přijatelné je pro nás jen to, co je přijatelné pro Ukrajinu. Sami máme zkušenost, kdy se jednalo o nás bez nás. O další podpoře Ukrajiny budu mluvit s našimi spojenci v EU i v NATO.

Bylo zdrcující vidět zdevastované letiště Hostomel a zničené město Irpiň. Při pohledu na trosky budov i největšího nákladového letounu Mrija bylo všem jasné, že tudy prošla válka. V únoru jsem se procházel po ulicích Kyjeva před válkou, nyní je atmosféra města úplně jiná. Utvrdilo mě to v tom, že Ukrajině musíme pomáhat a Rusko musí tuto válku prohrát.

Musíme dát Ukrajině evropskou perspektivu. Ukrajina dnes bojuje na život a na smrt, aby obhájila svou existenci a nestala se další gubernií ovládanou z Moskvy.

V roce 2014 Ukrajinci jasně ukázali, že chtějí patřit do Evropy. To je potřeba mít stvrzeno nejen deklaratorně, ale i fakticky. Kandidátský statut Ukrajiny, který už byl lídry EU schválen, je pro Ukrajinu i důležitá morální vzpruha.

A ptáte-li se, kdy nastane ten pravý čas pro vstup Ukrajiny do EU, připomenu, že EU je společenství založené na tom, že platí pro všechny stejná pravidla. Takže Ukrajina bude muset projít velkými reformami, poválečnou obnovou, a to je záležitost na mnoho let dopředu. Ale důležité je, že nepolevíme v naší vůli pomoci Ukrajině stát se součástí Evropy.

Na konci léta proběhne v Praze neformální jednání ministrů zahraničních věcí, na které zvu ukrajinského ministra zahraničí společně s moldavským a gruzínským šéfem diplomacie, abychom podiskutovali o jejich perspektivách. Na toto jednání bude navazovat konference Fórum 2000, jež bude hned první den podobně tematicky zaměřená.

Protože to je úkol na mnoho let dopředu, měla by se k tomu ČR každý rok vracet a revidovat podmínky vstupu do EU. Vnímám jako silný příspěvek, že dokážeme přitáhnout pozornost celé Evropy k tomuto problému.

Evropa totiž řeší celou řadu problémů, nejen Ukrajinu. Ale v našem bytostném zájmu je, aby byla Ukrajina úspěšná. Jinak bude Rusko sousedit se Slovenskem a jeho ambice se nezastaví na Ukrajině. Putinův imperialismus nezná hranice. Je to salámová metoda, koneckonců ruské tanky už Československo v roce 1968 okupovaly.

Sankce jsou přijímány za účelem, abychom snížili schopnost Ruska vést válku proti svému okolí včetně nás. Je logické, že sankce mají dopad i na evropské státy. Vidíme to v různých oblastech, ale ta cena, kterou za to platíme, je daleko nižší, než kdybychom stáli v přímé konfrontaci vůči Rusku ve střednědobém výhledu.

Je to o selském rozumu, uvědomit si, že naše svoboda není zadarmo a je potřeba se dnes vůči Rusku tvrdě vymezit.

A sankce samozřejmě fungují, to je zcela evidentní. Některé ruské podniky už nejsou schopny vyrábět zcela zásadní věci a přispívá to ke snižování schopnosti ruské armády vést válečný konflikt na Ukrajině. Klíčové bude podporovat Ukrajinu vojensky, ekonomicky, politicky a humanitárně i nadále.

Klíčové je, aby západní společenství projevilo rozhodnost a vytrvalost. Nemusíme Rusko vyčerpat. Klíčové je, aby Rusko pochopilo, že neexistuje, aby se ve 21. století měnily hranice silou. V Moskvě se ale chystají kroky k tomu, aby byla anektována další území Ukrajiny.

Pokud se nechceme smířit s tím, že pravidla neplatí, tak je i v našem bytostném zájmu, aby Evropa respektovala suverenitu jednotlivých států.

Teď vnímám, že Ukrajina má vůli přežít a o své přežití bojuje.

Sankce jsou namířeny k tomu, aby snížily ruskou schopnost útočit na své okolí, nikoli na změnu režimu. Samozřejmě bych si přál, aby bylo v Rusku demokratičtější uspořádání, ale k tomu si musí Rusové najít cestu sami.

Ano, ale nebude to jednoduché a musíme si to odpracovat, což EU i naše vláda intenzivně dělají. Intenzivně pracujeme na navýšení kapacity Transalpinského ropovodu TAL, což už je v pokročilé fázi. Tím pádem budeme schopni přijímat ropu z italského přístavu Terst. Následně poteče ropa přes Rakousko a Německo do České republiky.

Je potřeba, aby i naše rafinerie provedly konverzi z ruské ropy na tu ropu, která poteče Talem, což je realizovatelný technologický transfer.

A také intenzivně pracujeme na tom, abychom měli zajištěny dodávky z alternativních zdrojů třeba z Norska nebo LNG. A to platí i pro další druhy energetických zdrojů.

Klíčové pak bude, jak se ČR dokáže postavit k přechodu na obnovitelné zdroje energií.

Nebude to jednoduché, ale věřím, že EU i česká vláda udělají taková opatření, abychom zimu zvládli.

Putin mluví o západní civilizaci jako o prohnilé a úpadkové. Je to podobná rétorika, jakou se naučil v 70. až 80. letech, kdy pracoval jako rozvědčík. Ty vztahy budou minimálně na deset let zamražené, budou na hranici nepřátelství a EU musí najít novou společnou řeč v přístupu vůči Ruské federaci. Koneckonců i to je jedna z ambicí, o které budu chtít komunikovat na konci srpna v Praze na jednání ministrů zahraničí.

Klíčem je diverzifikace zdrojů, tedy že jich musí být více. Je třeba mít teoreticky i fakticky tímto způsobem uzavřené kontrakty a pak není vyjednávací síla jednotlivých aktérů tak silná.

V případě Ruska Babišova i Sobotkova vláda neprosazovaly důsledně politiku diverzifikace energetických dodávek. V minulosti byl prodán plynárenský průmysl, s tím odešly i norské kontrakty. Předchozí vlády nebyly dostatečně důsledné v oblasti ropovodu Tal. Na tom má podíl také Andrej Babiš, který sice šel za nejnižší nabídkou, ale ignoroval bezpečnost ČR.

NATO je organizace, která vznikla za účelem obrany svých členských států. Nyní je potřeba, abychom úspěšně dotáhli projekt rozšíření o Finsko a Švédsko. A dlouhodobě je klíčové, aby NATO posilovalo obranu východního křídla Aliance.

Po madridském summitu je jasná politika obrany východního křídla.

Pro politiky je to téma zcela kardinální, protože Putinův imperialismus je v základu celé řady problémů, které jako společnost řešíme. Kvůli jeho neukojitelným ambicím řešíme energetickou krizi, nyní i potravinovou krizi, protože ruská flotila nedovoluje vývoz obilí z ukrajinských přístavů.

V ČR máme kvůli Putinovi uprchlickou krizi. Rozumím tomu, že veřejnost nechce neustále slýchat o válce na Ukrajině, ale bohužel má na nás stále dopad, a proto to musí politici neustále řešit. A je naším úkolem, abychom nepropadli jakési únavě a nadále podporovali Ukrajinu, aby byla v boji proti Rusku úspěšná.

To je jedna z hlavních zahraničněpolitických agend ČR. Pokud padne Ukrajina, další na řadě je střední Evropa.

Hlavně nechci v Praze vidět ruské tanky, kromě těch na Letné, které jsou tam teď vystaveny coby válečné trofeje.

Ale je třeba říct, že každá válka končí diplomatickým řešením. Pro nás je podstatné, aby tato válka skončila za podmínek, se kterými souhlasí ukrajinská vláda. Aby to nebyl mír nadiktovaný zvnějšku.

Pokud by migrační krize ve Středomoří vedla k tomu, že bychom Ukrajinu tlačili do nějakého nevýhodného míru, tak to znamená, že Putin je ve své politice vydírání úspěšný. Ale problém migračních toků v oblasti Středozemního moře je relevantní a objevují se rostoucí čísla. Je to další věc, kterou se bude muset Evropa zabývat.

Věřím, že projde Sněmovnou a že ČR získá nástroj, jak sama za sebe sankcionovat osoby či subjekty, které se podílejí na porušování lidských práv, terorismu, kybernetických útocích. A zároveň nám to dá možnost být v Evropě mezi těmi, kteří ukazují cestu, protože evropská sankční listina dnes vyžaduje souhlas všech členských států. My ale budeme mít náš národní seznam.

Rusko chce obsadit celou Ukrajinu, a pokud polevíme v podpoře Ukrajiny, můžeme očekávat, že bude Rusko úspěšnější ve svých vojenských operacích.

Jeho taktika je vybombardovat celá města. Při takovém postupu se dává do pohybu velké množství lidí. Ukrajinci vidí, jak Rusové zacházejí na okupovaném území s lidmi, kdy je přes koncentrační, filtrační tábory třídí. Někteří záhadně mizí, někteří jsou zavlečeni do Ruska.

Pokud bude Rusko úspěšné, může to vyvolat další pohyb ukrajinského obyvatelstva. Nejlepší způsob, jak tomu zabránit, je dát Ukrajině dostatečné množství zbraní, aby dokázala Rusko zatlačit zpátky k jeho hranicím.

Jedná se o standardní rotaci diplomatických pracovníků. V Praze působil už pět a půl roku, velvyslance přitom typicky vysílají na čtyři roky. Z tohoto pohledu už odsloužil, co měl. Je to legitimní rozhodnutí ukrajinské vlády. Jsem velice rád za tu práci, kterou v Praze odvedl. Věřím, že ho čeká další úspěšná kariéra.

ČR v Radě OSN pro lidská práva svůj dlouhodobý postoj nezměnila. Pouze došlo k mediální interpretaci konkrétního postupu, kdy jsme se nepřipojili ke stanovisku předkládanému Spojenými státy. A tu principiální pozici ve vztahu k vyšetřovací zprávě ČR vyjádřila ve společně předkládané pozici za celou EU.

Protože USA zároveň kritizovaly určité procedury v Radě OSN pro lidská práva, ale ty procedury samy o sobě vedou k ustanovení jiných vyšetřovacích komisí například v záležitosti vůči Ukrajině a jinde na světě.

Domníváme se, že tato procedura jako taková by neměla být napadána. V souvislosti s tím, že chceme kandidovat na předsedání rady pro příští rok, tak je vhodné, abychom spíš na ty procedury dbali.

A nemyslím si, že to byla roztržka. Každý, kdo se tou otázkou zabýval do většího detailu, tak pochopil, že ČR na jednáních dlouhodobě prosazuje, aby se protiizraelská agenda snižovala. Svůj postoj jsem vysvětloval například na jednání se skupinou přátel Izraele v parlamentu, hovořil jsem i s dalšími aktéry.

Rozumím tomu, že to organizace pobouřilo, ale je potřeba jít do detailu a česká zahraniční politika je v tomto velmi konzistentní.

Tento krok nebyl v rozporu s programovým prohlášením vlády, a tak nebyl důvod o tom dopředu vést konzultace s panem premiérem. Bylo to v souladu s tím, že Izrael systematicky podporujeme.

Pan premiér to asi vidí trošku jinak a dohodli jsme se, že se o těch věcech budeme bavit trochu jinak a ve větším detailu.

Návštěva prezidenta Herzoga proběhla velmi úspěšně a měla celou řadu bodů jednání. V jeden moment tam zazněla ta omluva ze strany pana prezidenta, ale v debatě se tomu dále a zásadně nevěnovali.

Vnímám, že izraelská zahraniční politika velmi dobře čte naše postoje a že si uvědomují, jakým způsobem, dlouhodobě a konzistentně na půdě OSN postupujeme. A tuto informaci nepochybně má i pan izraelský prezident.