Lipavský: Nepodléhal bych romantickým představám jít bojovat za Ukrajinu

Sankční balík, který byl přijat, je velmi tvrdý. Myslím si, že všichni můžeme vidět, co udělaly akcie ruské Sberbank a jakým směrem dolů se vydal ruský rubl. Je to všechno velmi čerstvé, reakce ruské ekonomiky teprve postupně přichází. Ministři zahraničních věcí EU budou o Ukrajině znovu jednat a uvidíme, jak se bude situace vyvíjet.

To je otázka na odborníky, kteří se této problematice věnují do detailu. Nicméně faktem je, že Rusko od začátku krize nebylo schopné prodat do Evropy jediný barel ropy z toho důvodu, že různé finanční instituce nechtějí pojistit bankovní transakce s tím spojené. To znamená, že Ruská federace již pociťuje tu ekonomickou blokádu i skrz jiné prostředky, než je vyřazení konkrétních subjektů z obchodního systému SWIFT.

Je potřeba se podívat, jak sankce zafungují, jaký budou mít dopad, a počkat, jestli si Ruská federace uvědomí, co se odehrává, a jestli se na politickém poli nepohneme k řešení. Situaci je potřeba vyřešit tím, že Rusko ukončí svou agresi, stáhne se z Ukrajiny a uzná její mezinárodně uznávanou hranici.

Sankce jsou součástí snahy Západu, aby Ruská federace opět začala dodržovat mezinárodní právo. Může to strategicky přispět ke změně situace na bojišti, jinak by to západní společenství a Česká republika nečinily. Stejně tak může situaci na bojišti změnit podpora, které se Ukrajině od celého civilizovaného světa dostává.

Co se týče otázky dobrovolníků, kteří by chtěli odejít na Ukrajinu bojovat, tak to je pravomoc pana prezidenta. Ten o tom může rozhodnout na základě vyjádření ministerstva obrany, ministerstva zahraničních věcí a dalších úřadů. Nerad bych podléhal romantickým představám o celé té záležitosti.

Je potřeba si uvědomit, že být příslušníkem ozbrojené složky s sebou nese spoustu povinností. Pokud někdo opravdu nebude plnohodnotným vojákem, tak je to spíše romantická představa než reálná pomoc pro Ukrajinu, a v tomto ohledu spíše zastáváme postoj, že by se takoví jednotlivci měli Ukrajině snažit pomoci spíš dobrovolnicky nebo v nějaké neziskové organizaci.

Co se týče samotného zapojení armády ČR na Ukrajině, tak v tuto chvíli takový plán vlastně není.

Otázka energetické bezpečnosti je velmi citlivá záležitost. Česká republika na ni celou svoji moderní historii, to znamená posledních 30 let, ve své zahraničně politické koncepci klade velký důraz. Můžeme si vzpomenout na 90. léta, kdy se budoval ropovod do Rakouska, a můžeme si vzpomenout na období, kdy se stavěla přípojka do Německa.

Dnes vidíme, že mít diverzifikované zdroje, tedy mít energie od více dodavatelů, i za cenu toho, že někteří jsou chvíli cenově méně výhodní než jiní, se ukazuje jako naprosto klíčové a strategické k tomu, abychom v dobách krizí dokázali přežít.

Dopady potenciálního výpadku zdrojů z Ruské federace v tuto chvíli na vládní úrovni mapujeme, a to, co víme, je, že bezprostředně to jako ČR dokážeme ustát, ale bude to znamenat určité úsilí. A vzhledem k tomu, že ještě nejsou známy všechny dopady, ani nevíme, jak se bude situace vyvíjet, tak je těžké předjímat konkrétně. Nicméně bych chtěl občany ubezpečit, že situaci jednoznačně zvládneme. Není potřeba podléhat nějaké panice.

Těžko teď odhadovat nějaké ceny. Jsem zastáncem toho, abychom otázku energetiky řešili, pokud možno na evropské úrovni, protože těch zemí, které tuto situaci nějakým způsobem pocítí, je celá řada. Pokud budeme postupovat společně a koordinovaně, tak můžeme najít efektivní řešení, abychom se například vzájemně nepřepláceli a zároveň abychom nacházeli i mechanismy pro případnou kompenzaci a rychlejší a jednodušší mezinárodní vyjednávání.

Dnes víme, že do Evropy dokážeme dostat plyn v podobě zkapalněného LNG. Dají se hledat alternativní zdroje například pro dodávky uhlí.

A co se týče domácností, u nichž vláda už jednou dokázala, že jim dokáže kompenzovat výpadky nebo významné zdražení. A pokud taková situace opět nastane, tak vláda opět najde řešení. Nicméně to není v gesci ministerstva zahraničních věcí. Můžu vás ale ubezpečit, že vláda se touto situací velmi detailně zabývá a sleduje ji, opravdu je to něco, na čem nám velmi záleží.

To je otázka, která před vypuknutím války na Ukrajině zněla celkem nudně a fádně. Nicméně v situaci, kdy Ukrajina žádá o členství v Evropské unii a my bychom jí měli vyhovět. Protože Ukrajinci bojují o přežití. Bojují o to, jestli budou součástí Evropy, nebo Ruska.

Samozřejmě i další státy, které se chtějí přistoupit do Evropské unie se ptají, jaký to bude mít vliv na ně. Je to otevřená debata, kterou povedeme. Západní Balkán si zaslouží evropskou perspektivu. Stejně tak je potřeba i zde vyřešit řadu potencionálních konfliktů a třecích ploch. Nicméně domnívám se, že nastal čas pro Evropu, aby udělala jasnější krok vůči státům, které mají evropskou aspiraci.

Je to politický krok, není to záležitost byrokracie a vyplňování nějakého čtyř tisíc stránkového dokumentu o připravenosti. Ale pokud dneska vidíme, jakým způsobem dnes ruská armáda bombarduje ukrajinská města, jen aby nebyla součástí Evropské unie, tak by bylo chybou, kdybychom mlčeli a nejednali.