Lidí v ekonomické tísni přibývá, roste i počet osob bez domova, varuje šéf Agentury pro sociální začleňování

Do čela Agentury jsem nastoupil před pár dny a teprve se podrobněji seznamuji, jakými daty disponuje. Takže následující úvaha je spíše můj kvalifikovaný odhad opřený o předchozí profesní zkušenosti.

Podle mého se situace nezlepšila, pravděpodobně je daleko horší. A to jednak v souvislosti s vysokou inflací, energetickou krizí, jednak s ekonomickými dopady agrese Ruska na Ukrajině. Počet lidí, kteří jsou v extrémním sociálním vyloučením nebo ve vyloučených lokalitách žijí, tak neklesá, ale narůstá. Vedle toho jsou v Česku také tisíce velmi chudých ukrajinských domácností, především žen s dětmi.

Do února jsem řídil Centrum sociálních služeb Praha. A tam jsme sledovali nárůst počtu lidí, kteří se na nás obraceli kvůli akutní ekonomické tísni. Jejich příjmy prostě přestaly stačit na běžné výdaje na život a bydlení. Náklady dosahovaly takové výše, že i když dokázali požádat o podporu v dávkovém systému, nestačilo jim to na běžné životní potřeby.

Zároveň jsme pozorovali zřetelný nárůst lidí bez domova, těch ve zjevném bezdomovectví. Počty lidí, kteří jsou v sociální a ekonomické nouzi, tak narůstají a není to jenom problém Prahy.

Soustředěnou politikou státu a obcí. Na jedné straně individuální podporou sociálně vyloučeným lidem, na druhé straně obcím, ve kterých jsou vyloučené lokality koncentrované. Chudoba a sociální vyloučení samy nezmizí, často ale zůstávají stranou pozornosti politiků a jsou snadným terčem pro populisty.

Kromě toho je ale zřejmé, že dopady kritických situací typu covidu, vysoké inflace, energetické krize se teprve začínají projevovat. Lidé z nižší střední třídy, kteří byli schopni fungovat v předchozích ekonomických podmínkách, už v mnoha případech využili veškeré svoje úspory nebo si vzali dílčí půjčku na to, aby vyrovnali nárůst nákladů. A teprve teď se budou dostávat do situace, kdy nejenže nebudou mít dostatečné příjmy, ale ani jejich úspory neposlouží k tomu, aby propad vyrovnali.

První věc je posílit zásadním způsobem podporu při předcházení ztráty bydlení a zabezpečení vyrovnaných příjmů. Tady jsem velmi rád za zvýšenou podporu v dávkovém systému, jednak v nárůstu životního minima, jednak v kampani na to, aby se lidé neobávali požádat třeba o podporu na bydlení.

Naprosto klíčové je předcházení zadlužování a řešení dluhové zátěže. Rozšiřování sítě dluhových poraden, které mohou lidem pomáhat mimo jiné úvěrovat se odpovědně a řešit zadlužení, jež v tuto chvíli postihuje asi milion lidí v Česku.

To jsou nezbytné kroky, aby se eliminoval propad desítek tisíc lidí do chudoby a sociálního vyloučení. Pro Agenturu to znamená, že by se neměla soustředit jen na sociálně vyloučené lokality, ale pomáhat obecně ve strukturálně podrozvinutých regionech.

My neposkytujeme ty služby přímo. Nemáme vlastní poradny, ale pomáháme k jejich rozšiřování ve městech, kde působíme. Smysl agentury spočívá v podpoře poskytovatelů takových služeb, ale především obcí a veřejné správy obecně, aby dokázala vytvářet potřebné kapacity.

Z hlediska míst a měst, kde agentura působí, patří dluhové poradenství mezi nejpoptávanější a my s nimi často řešíme, jak zabezpečit činnost poraden, jak je zřídit nebo rozšířit jejich kapacity.

Současně s obcemi jednáme třeba o tom, jakým způsobem budou samy řešit zadlužení svých občanů, pohledávky, které mají u nich nebo jiných veřejných institucí. Jestli budou s nimi uzavírat splnitelné splátkové kalendáře a podobně. Zkrátka aby zvládly nápor zvětšujícího se počtu lidí, kteří potřebují nějakou pomoc.

Ta situace je komplexní. Problém je nevyhovující bydlení, které je často na navázané na dryáčnické, předražené ubytování v nevyhovujících podmínkách. Je nutné, aby lidé z vyloučených lokalit měli možnost a potenciál přestěhovat se do standardu, který je uplatitelný a který umožňuje základní důstojné bydlení.

Vedle toho se ale musíme samozřejmě zabývat příjmy a vidět, že většina z těchto lidí bojuje s nějakou mírou zadlužení nebo předlužení a jejich kvalifikace neumožňuje, aby se uplatnili na trhu práce v dostatečně placených profesích. Nehneme se bez skutečně masivní podpory oddlužování.

Další potíž je v systému vzdělávání. Pokud se děti z těchto domácností dostávají do segregovaných škol nebo je nezvládají kvůli nedostatečné opoře v rodinném zázemí, nebydlí ve vyhovujících podmínkách, tak se nemohou dostatečně připravovat na vstup do dospělého života. A tím i na přechod do života mimo vyloučené lokality. Nedokážu říct, jestli jedna z těch oblastí je důležitější než druhá. Ale pravděpodobně výrazná změna v bydlení bude mít velice pozitivní efekty na ostatní oblasti. To je prokázané celou řadou výzkumů.

Na začátku jsme zmiňovali, že před osmi roky bylo v sociálním vyloučení 115 000 lidí. Ale když bychom se podívali do roku 2006, kdy bylo provedeno první větší šetření o rozsahu sociálního vyloučení a počtu vyloučených lokalit, viděli bychom, že tam jsou ta čísla podobná.

A když bychom se na to podívali dnes, tak zjistíme, že ta čísla jsou o něco větší. Zároveň bychom zjistili, že koncentrace sociálního vyloučení je regionálně stále podobná nebo stejná a asi bychom došli k tomu, že tam jsou titíž lidé. Teď už je to další generace. Reprodukce té chudoby a sociálního vyloučení je extrémní. Máme k tomu zase celou řadu jako výzkumných dokladů, které říkají, že v Česku je ta reprodukce jedna z největších.