Lidé si stále častěji nahrávají hovory s lékaři

„Podnět vznikl v kanceláři veřejného ochránce práv, protože osoby, které řeší oprávněnost takového nahrávání, se obracejí právě na něj. Takových případů je hodně a u poskytovatelů zdravotní péče na to nejsou zcela shodné názory,“ řekl Právu Pavlovic.

„Proto připravujeme metodiku pro zdravotnická zařízení, aby se vyjasnilo, v jakých případech lze nahrávání strpět a v jakých už ne. Chceme také popsat modelové příklady konfrontačních situací,“ uvedl náměstek. Upozornil na to, že pořizování záznamů bez souhlasu druhé osoby řeší občanský zákoník, podle nějž takto nahrávat lze, za předpokladu, že nahrávka bude sloužit například jako důkaz v soudním řízení.

„Pokud například prokazujete oprávněnost stížnosti, tam je nahrávání přípustné. Pokud si ale někoho nahrajete a záznam zveřejníte například na Facebooku, tam už zasahujete do jeho osobnostních práv,“ uvedl Pavlovic.

Metodika by měla vyjasnit sporné body a také zohlednit aktuální judikaturu. Resort nyní pracuje na rešerši případů, metodika by podle něj mohla být hotova za několik měsíců.

Petra Langová, zakladatelka spolku Juno Moneta, který dohlíží na dodržování práv pacientů, nahrávání v nemocnicích doporučuje.

„Za dvanáct let, která se věnuji práci ochrany práv pacientů, mohu říct, že bez nahrávání je 90 procent porušování práv naprosto neprokazatelných a končí jako ,slovo proti slovu‘,“ řekla Právu Langová.

„Nejožehavějším tématem je nedostatečné poučení pacienta o riziku výkonu, přičemž má podepsat, že poučen byl, a také velmi neetické poznámky či žádosti o úplatky,“ doplnila.

Sporných případů se objevilo v poslední době několik. Nedávno sociální sítě obletělo video emotivní komunikace matky s ošetřující lékařkou v nemocnici, kde se obě přely, zda matka smí zůstat v nemocnici s dítětem. Dva roky starý případ, kdy si muž natáčel personál na covidovém oddělení, kde byla hospitalizována jeho matka, skončil dokonce u soudu.

Mluvčí ombudsmana Markéta Bočková Právu řekla, že nahrávky v nemocnicích jsou fenomén poslední doby. „Poměrně často se veřejný ochránce práv setkává s případy, kdy si pacienti nahrávají na mobilní telefony své konflikty se zdravotníky. Zejména neskrývané nahrávání v dané situaci často konflikt ještě více eskaluje. Správní orgány k nahrávkám přihlížejí různě včetně jejich odmítání,“ uvedla mluvčí.

„Ombudsman dlouhodobě zastává názor, že nahrávky jsou právně přípustné a správní orgány by je měly, samozřejmě kriticky, zkoumat. Nahrávky nelze odmítat jen z důvodu, že byly pořízeny bez souhlasu nahrávané osoby. Snažíme se proto vést k žádoucí praxi správní orgány i samotné poskytovatele zdravotních služeb, kterým o tématu přednášíme,“ dodala.

Zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková Právu řekla, že pokud se například rodiče nemocných dětí budou cítit v bezpečí, nebudou mít potřebu jednání lékařů nahrávat. „To je pro ně totiž v současnosti jediný důkaz, aby se mohli bránit v případě stížnosti, tak aby nebyla zamítnuta z důvodu rozporu tvrzení stran,“ uvedla. „Zdravotnický personál musí být pravidelně proškolován na řešení běžných situací již během vysokoškolského studia,“ doplnila Laurenčíková.

I na tom ministerstvo pracuje. Jak Právu řekl Pavlovic, ve spolupráci s 3. lékařskou fakultou UK vzniká pilotní projekt zatím nepovinného předmětu, který se bude jmenovat péče zaměřená na člověka. Medici se budou učit, jak komunikovat s pacienty za pomoci pacientských organizací. „Předmět by měl řešit přímo komunikaci mezi lékařem a pacientem, která je důležitá například při sdělování diagnóz.

Pokud se tento pilotní projekt osvědčí, mohl by se rozšířit i na další lékařské fakulty,“ uvedl náměstek.

„Spolupráce mezi zdravotníky a pacientskými organizacemi pokulhává z řady důvodů. Ne ze zlé vůle, ale spíš z nedostatku informací. Obsah předmětu budeme cizelovat na základě zkušeností,“ podotkl pro Právo proděkan 3. lékařské fakulty UK pro studium a vý­uku David Marx.