Článek
Hned u vjezdu bylo jasné, že nákup moc odsýpat nebude. Asistent vyzbrojený rouškou a cedulkou s nápisem Omezená kapacita parkoviště musel korigovat přijíždějící auta na oplocené parkoviště, z nichž se chvílemi tvořila fronta.
Ačkoli bylo zákazníků více než dost, v prostorném areálu se rozptýlili a mohli vybírat sazenice stromků, semínka či byliny.
„Sháním stáleplodící jahody, tak snad je budou mít, ještě jsem je nenašla,“ rozhlížela se jedna ze zákaznic. „Nikam se nedá jezdit, v práci máme volno a navíc je hezky a aprílové mrazíky snad už pominuly, tak tohle je ideální čas na zahradničení,“ mínil muž, v jehož koši už bylo hnojivo na trávník a pár sazenic.
Z místního rozhlasu zněl klidný hlas vyzývající, aby si lidé zachovávali rozestupy, případně aby se zdrželi ještě ve venkovní části a nehromadili se uvnitř v prodejně. Tam se vinul mezi regály dlouhý had lidí čekajících na zaplacení.
„No nazdar, tak tohle je nejmíň na půl hodiny,“ zoufal si zákazník, ale smířený se zařadil na konec fronty lidí, kteří se jen pomalu a takřka mlčky posunovali k pokladnám a nikomu se nezdálo být na obtíž to vydržet.
„Je to kromě potravin snad jediný otevřený obchod, tak si to musíme užít se vším všudy,“ pousmál se čekající zákazník.