Článek
„Je důležité si tyto události připomínat. Je to sice 77 let, ale je to důležité pro další generace, pro mladé lidi, aby se nikdy nezopakovalo to, co se tady stalo. Je to pro nás memento," řekl ještě před zahájením pietní akce premiér Andrej Babiš.
Pietní vzpomínky se v Ležákách zúčastnil i premiér Andrej Babiš.
„Osobně se domnívám, že stejně jako případ Lidic, ten obrovský zločin, který byl spáchán, tak totéž, co se stalo zde Ležáckým, si musíme připomínat. Nejen z důvodu obrovské krutosti, která byla na občanech Ležáků spáchána, ale i jako připomínka, co stojí lidstvo svoboda. Protože Ležáčtí umírali za Československou republiku, za to, abychom tu my mohli mluvit česky. Abychom žili ve svobodném státě. Pokud toto zapomeneme, budeme odkázání si to jednou prožít znovu,“ míní vojenský historik Eduard Stehlík.
Pietní vzpomínky se v Ležákách zúčastnil i premiér Andrej Babiš.
Ani letos mezi účastníky pietní vzpomínky nechyběla Jarmila Doležalová, rozená Šťulíková (79). Poté, co loni ve věku 76 let zemřela její mladší sestra Marie, je poslední přeživší ze zdejších obyvatel. Pouze ony dvě jako malé holčičky (tehdy 1 a 2,5 roku) byly odeslány na převýchovu do Německa. Všechny ostatní, celkem 51 osob včetně žen a dětí, nacisté zavraždili.
„Jsem ráda, že tyto akce jsou skutečně důstojnou vzpomínkou na umučené. Vzpomínám si, že dříve tu jezdily motorky, vybíralo se vstupné od lidí. Prodávaly se tu banány, čepovalo pivo vedle tribuny,“ poznamenala Jarmila Doležalová, která době, kdy k tragédii došlo, však byla příliš malá na to, aby si události pamatovala. „Tehdy mi byly tři roky," dodala.
Jarmila Doležalová je poslední přeživší z obyvatel Ležáků.
Zemřelé připomíná v údolí, kde bývaly Ležáky, nejen muzeum nebo pomník nazvaný Kniha obětí, ale zejména hrobodomy - památníky v podobě půdorysů původních domů s prostými kamennými pomníky se stylizovaným křížem. Místo dnes působí vyrovnaně.
„Osobně si myslím, že to je tím, že ti lidé nezemřeli přímo tady. Když jsem byla v Pardubicích na Zámečku, kde došlo k těm popravám, tak tam na mne celá ta hrůza padla,“ připojila se gymnazistka Barbora, vnučka Jarmily Doležalové.
Na Ležáky a odboj na Pardubicku se nacisté zaměřili poté, co zjistili, že právě zde by se mohla nacházet vysílačka Libuše, udržující spojení mezi českým a zahraničním odbojem. Jejich pohled tímto směrem navedl parašutista Karel Čurda.
Hrobodům na místě ležáckého mlýna, kde byla ukryta vysílačka Libuše.
Dne 24. června 1942 byla celá osada obklíčena, její obyvatelé soustředěni v opuštěném lomu. Hned v tento osudný den bylo na pardubickém popravišti zastřeleno 33 obyvatel. Popravy pokračovaly i v dalších dnech. Jedenáct dětí z Ležáků našlo smrt v plynových vozech ve vyhlazovacím táboře Chelmno. Osada byla vypálena jako trest za podporu paradesantní skupiny SILVER A.