Článek
Druhý za svou stranu, která odmítá dělení drog na měkké a tvrdé a lidi na pouhé drogové konzumenty a na drogové zločince.
Není divu, sdružení Rodiče proti drogám je známo svým tvrdým postojem, oceňuje tedy lidi podle svého gusta. Má na to plné právo. Jen bych rád věděl, kde je ta frajeřina.
Frajerem by pro mě byl ten politik, který by dokázal veřejně odsoudit pokrytectví, vlastní nám všem a militantním bojovníkům proti drogám zvláště. Na jedné straně se hází do jednoho pytle relativně neškodná "travka" a zabijácký heroin, na druhé straně se mezi drogy nepočítají dvě zavedené, ale zato velice nebezpečné, nikotin a alkohol.
Zkusme to však obrátit: jestliže už z nějakých důvodů jedny drogy tolerujeme, měli bychom být schopni ty druhé přinejmenším rozlišovat. Třeba už proto, aby policie neplýtvala silami na pronásledování středoškoláků, kteří si občas potáhnou z jednoho jointa, ale věnovala se drogám skutečně nebezpečným - a zejména obchodu s nimi.
Navíc asi už nejde ani tak o to, zda jsme ochotni rozlišovat, jako spíš o to, že zřejmě budeme muset. Mezi dnešními študentíky, kteří nechápou, co nám stařešinům vadí na jejich "travce", je možná i budoucí policejní prezident, budoucí premiér a Bůh-li dopustí, i budoucí předseda KDU-ČSL. Každá generace má vždy své vlastní názory a každá je zpravidla prosadí. Tak třeba opravdu jednou bude marihuana v trafikách.
Mně osobně na tom vadí v podstatě jen to, jak kouř z marihuany strašně smrdí. Jinak jsou mi její uživatelé o poznání milejší než agresivní opilci. A navíc doufám, že ty příští generace budou - právě dík schopnosti rozlišovat a chápat - v boji proti drogovému nebezpečí úspěšnější než dnešní frajeři.
PRÁVO 9. prosince