Letecký expert: F-35 je skvělá stíhačka, ale pro Česko zbytečně drahá

Určitě je to skvělý stroj a je to určitě jedno z nejmodernějších letadel na trhu. Po technické stránce mu nelze nic vytknout a z hlediska operačních schopností je to určitě budoucnost aliančních letectev. Na druhou stranu to ale není jediný dostupný letoun z moderních strojů.

Já jsem analýzu neviděl, takže nedokážu posoudit, jaké měli požadavky na nový letoun a jaké schopnosti od něj očekávají, a musím jim věřit, že to zpracovali dobře.

Do kategorie páté generace patří F-22 Raptor, který už se nevyrábí a který mají ve výzbroji jen Spojené státy, a F-35. Další letouny páté generace vyrábí už jen Čína a pokouší se o ně Ruská federace.

Jde o celkové uspořádání letadel a větší důraz na softwarové řešení. Nové funkce letounu se budou přidávat v průběhu životního cyklu z větší části pomocí softwarového vývoje a nebudou třeba velké zásahy do konstrukce.

Trendem u všech zbraňových systémů nejen u bojových letounů je větší konektivita, tedy propojení až do posledního vojáka. Každý bude datově propojen s ostatními částmi vojska a všichni budou přispívat k jednotnému obrazu bojové situace a zároveň jej budou sdílet. K tomu už je F-35 přizpůsobena.

Ale to neznamená, že to neumějí i jiné stroje. I letadla, jako jsou F-15, F-16, F/A-18 – tedy jejich nejnovější verze, protože jejich konstrukce je z konce 70. let, mají kompletně novou avioniku, zbraňové systémy a také hodně využívají nové technologie a elektroniku.

Dalším rysem letadel páté generace je, že maximálně využívají vlastnosti Stealth, což je soubor technických opatření, která snižují detekovatelnost letadla prostřednictvím klasických radarů.

Předpokládám, že to je USA a evropské země – Švédsko s novou generací Gripenu typu E, letouny Eurofighter Typhoon, které vyrábí společně několik evropských zemí, a letoun Rafale francouzské výroby. Spojené státy mohly nabídnout kromě F-35 varianty letounů F16, F-15 nebo F/A-18.

Z hlediska potřeby českých vzdušných sil a provozních nákladů je vysoce pravděpodobné, že prioritu měly letouny jednomotorové. Jejich provozní náklady jsou nižší, ale zároveň jejich výkony pro většinu našich misí naprosto dostačují, takže hlavní konkurent letounu F-35 byl Gripen, který má většinu schopností srovnatelných a zároveň má přijatelné provozní náklady.

Zatím se to tak udává. Lze předpokládat, že provozní náklady se časem mohou snížit, když se vychytají případné nedostatky nebo až se uživatelé naučí s letadlem žít.

Na druhou stranu technologie Stealth je z hlediska údržby velice složitá věc. Její hlavní součástí je speciální povrch, kdy je celé letadlo nastříkané technologickým a chemickým materiálem, který pohlcuje radarové paprsky a nedovoluje jim odrážet se zpět.

Je to citlivý materiál náchylný k mechanickému poškození a odření. Pokud se materiál poškodí, tak letadlo ztrácí vlastnosti špatné detekovatelnosti. A oprava toho materiálu je poměrně složitá, protože je k tomu potřeba technologicky náročné zázemí a určitě to nezvládnou vojenští technici. Bude to vyžadovat citlivé zacházení, protože každé poškození bude drahé a oprava bude trvat delší dobu než oprava běžného poškození. Tím pádem se snižuje i provozuschopnost těch letounů.

Bude potřeba postavit budovy pro specializované pracoviště a vybavit technologiemi, které budou sloužit pro údržbu letadla a kde bude spousta počítačového vybavení na monitoring a diagnostiku. Dále bude potřeba pracoviště v utajeném režimu, protože letadlo používá citlivé technologie. To se nebude moci dělat v běžném hangáru a zvedne to náklady.

V otázce letištních ploch souhlasím s tím, co tvrdí ministerstvo obrany, že rekonstrukce letové dráhy a pojezdových ploch na letišti v Čáslavi se plánovala už řadu let, protože její technický život je vyčerpaný a překonaný.

Je to složitější, protože oni kvůli tomu, aby mohli uspíšit výrobu F-35, přesouvají celou výrobní linku do jiného státu v Americe, do továrny v Greenvillu. A musí znovu rozjet celou továrnu na F-16, což samozřejmě vedlo ke zdržení.

U letounu F-35 se obávám, že se to do roku 2029 nestihne. Česká vláda teď rozhodla, kterým směrem chce jít. Chce dojednat podmínky smlouvy a uzavřít kontrakt za rok. To je podle mého na takový proces málo.

A teprve v tu chvíli začne výrobce plánovat výrobu a zařadí nás do pořadníku. Navíc všichni zahraniční zákazníci, kteří mají F-35, ji zavádějí tím způsobem, že prvních několik kusů – které si objednali a zaplatili – odeberou na území Spojených států a teprve na svých vlastních letadlech začnou cvičit a přeškolovat personál.

Američané v rámci US Air Force mají dvě základny, na nichž mezinárodní zákazníky zaškolují. Je to propracovaný systém poměrně dobrý v tom, že je schopen kohokoliv přeškolit, ale proces probíhá ve Spojených státech.

Takže i když české letectvo letoun převezme, minimálně další rok bude na území Spojených států, kde se bude přeškolovat personál, a teprve potom se vytvoří základní jádro personálu i pilotů. Až pak se s prvními třemi šesti letadly vrátí do mateřské země a začnou budovat schopnost na své domácí základně.

Výrobce chce zvýšit tempo výroby ze 140 na 200 kusů ročně. Ale i tak při znalosti termínů, i kdyby to šlo bez problémů, tak do roku 2029 se to stihnout nedá. Navíc je teď výrobce zatížen velkou poptávkou a zároveň řeší problémy s nedostatkem personálu i materiálu, který se zdražuje.

Chválím ale ministerstvo obrany, že konečně rozhodlo, jak bude pokračovat v nadzvukovém letectvu. Důležité je hlavně to, že rozhodlo koupit 24 letadel, protože armáda dlouhé roky věděla, že 14 letadel je málo a že je to minimum pro zabezpečení mírového air policingu nad územím ČR. Pro bojové účely, pro podporu pozemních vojsk je potřeba mít alespoň 24 letadel.

Pokud budu vycházet z toho, že primárním cílem letectva je ochrana vzdušného prostoru ČR, tak všechny vlastnosti F-35 nevyužijeme. To letadlo je pro nás zbytečně nákladné a komplikované pro obranu území ČR, případně zemí NATO. Pro tento cíl by nám stačily letouny čtvrté či čtyřapůlté generace.

Přesně tak, letectva USA, Polska, Velké Británie nebo Německa budou mít F-35 jako ostří kopí, aby měla schopnost pronikat do protivzdušné obrany protivníka, kde se uplatní vlastnosti Stealth. Větší letectva jako v USA mají větší spektrum letounů a uplatní dlouho i stroje čtvrté generace, které mají nižší náklady a splní většinu úkolů.

Pro Norsko a Finsko, které se zbavují F-16, to bude jediný typ, ale pro většinu to bude doplněk pro speciální operace, protože je nutné říci, že neexistuje univerzální letoun na všechny úkoly. Pokud budeme chtít působit jen nad územím států NATO a nebudeme mít ambice udeřit za hranicemi, tak F-35 nevyužijeme.

Dobrou konektivitu a sdílení dat mají i ostatní letouny a jsou také interoperabilní. Neznamená to tedy, že když nepořídíme F-35, tak nebudeme schopní komunikovat s cizími F-35. I v USA musí spolupracovat s jinými letouny.

Je také potřeba říci, že dnes už existují radary, které letoun se Stealth dokážou sledovat. Jeden z nich je tzv. multistatický radar, který má jinde vysílač a jinde přijímač. Klasický radar signál zároveň vysílá i přijímá a ten signál se musí odrazit od cíle. Pokud se signál odrazí jinam, tak to multistatický radar prostřednictvím sítě senzorů zachytí a vidí i letoun s technologií Stealth.

Ty technologie jdou dopředu a nejsou ani příliš drahé. Letoun zachytí i pasivní sledovací systémy, jako je česká Věra, která zachytí veškeré elektromagnetické vyzařování stroje.

A je malá pravděpodobnost, že letadlo Stealth nebude vyzařovat vůbec nic. Přijímá informace a musí je potvrzovat, nízko nad zemí musí mít zapnutý radiovýškoměr. A systémy jako Věra je dokážou zachytit na stovky kilometrů a díky databázím vyhodnotit, co je to za letoun.

Je pravděpodobné, že technologie Stealth může být v horizontu dvaceti let překonaná a nebude mít v boji žádnou přidanou hodnotu, ale přitom bude stále zvyšovat náklady na provoz letadel.