Lesy chřadnou, ubývá jehličí a listí

Takzvaná defoliace, tzn. úbytek jehličí či listí, je podle odborníků známkou toho, že stromy nejsou v dobrém stavu. Většině vzrostlých listnatých stromů schází okolo 60 procent listů. Do odlistění se promítá jak napadení škůdci a parazity, tak sucho či znečištění ovzduší.

Ačkoliv celkový objem emisí v Česku již přes 30 let klesá a situace se postupně zlepšuje, průměrná teplota naopak setrvale stoupá, což stromy výrazně zatěžuje.

Tento trend lze přitom pozorovat například u smrku – v českých lesích nejpočetněji zastoupené dřeviny. Od roku 2009 se smrky starší 59 let, což je označováno za hranici dospělosti, sice pomalu zotavovaly a stoupal podíl stromů, které trpěly jen mírnou defoliací (postrádaly maximálně čtvrtinu jehličí), s rokem 2015 se ale situace začala zase zhoršovat.

„Vyšší zastoupení smrků se silnou defoliací od roku 2015 je způsobeno kůrovcovou kalamitou, která se šířila ze severní Moravy postupně na celé území republiky a zasáhla i polohy s nadmořskou výškou přes 900 metrů,“ vysvětluje Petr Fa­biánek z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, který situaci monitoruje.

Podle think-tanku Czech Forest je v Česku jen v lesích přes dvě miliardy stromů s tloušťkou nad sedm centimetrů. Smrky přitom tvoří polovinu veškerých stromů v lesích, borovice pak 16 procent. Hlavní funkcí listů a jehličí je zajištění dýchání a výživy stromu prostřednictvím fotosyntézy, která je klíčovou podmínkou pro život na Zemi, dále odpařování vody a výměny plynů mezi rostlinou a prostředím.

Mladší stromy jsou obecně zdravější, i když také u nich se defoliace vyskytuje. Pro zjišťování vlivu znečištění a prostředí vědci sledují dospělou populaci, která je na tyto vlivy citlivější.

Situace ohledně zdraví stromů může být podle Fabiánka ještě horší, než ukazují čísla. „Uváděné hodnoty silně poškozených stromů ovšem nemusí odpovídat jejich skutečné výši a především celkové mortalitě lesních dřevin, protože v intervalu mezi pravidelným každoročním hodnocením dojde zpravidla k odtěžení těchto silně poškozených stromů, nemohou být proto zahrnuty do hodnocení,“ upozorňuje.

Objem vytěženého dříví přitom rozhodně není zanedbatelný. Například v Kraji Vysočina bylo od roku 2016 pokáceno 20 % veškerého jehličnatého lesa. Podle serveru Fakta o klimatu se v 95 % případů jednalo o nahodilou těžbu spojenou především s kůrovcovou kalamitou. Jehličnaté lesy výrazně ubývaly i v Olomouckém, Moravskoslezském a Jihomoravském kraji.

Defoliace je dlouhodobý problém českých lesů i lesů za severočeskou hranicí s Německem a Polskem. „Souvisí s působením imisí a nedostatkem hořčíku v půdě, týká se zejména jehličnatých stromů. Pokud se stromům nedostává živin, dodávají se do půdy především aplikací dolomitického vápence s vysokým obsahem hořčíku, u sazenic hnojením tabletami při výsadbě,“ říká mluvčí státního podniku Lesy ČR Eva Jouklová.

Kůrovcová kalamita s problémem podle ní až tolik přímo nesouvisí, protože strom napadený kůrovcem odumírá, tedy neztrácí jen část jehličí. Souše po napadení kůrovci a živé stromy jsou rozeznatelné. „Sucho se na defoliaci podílí v konkrétním roce – stromy opadem listí či jehličí regulují výpar při nedostatku vody a snaží se tak přizpůsobit, aby byly schopné období sucha přežít. V extrémních případech sucha na konci léta umí listnáče předčasně shodit listí a přejít do zimní fáze,“ upozorňuje Jouklová.

„Protože lesy nelze zalévat, není možné tomu prakticky čelit. Pokud strom uschne, je zpravidla odstraněn, aby jeho prostřednictvím nedocházelo k druhotným infekcím. Pokud přežije, po doplnění vody srážkami zpravidla regeneruje. Jev tedy monitorujeme, a pokud se porosty rozpadnou, obnovujeme je,“ dodává mluvčí.

Pro adaptaci krajiny na klimatickou změnu získá ČR v rámci Národního plánu obnovy z evropských peněz 14,5 miliardy Kč. Část peněz půjde na zadržování vody v lese a především na výsadbu smíšených lesů, které jsou odolnější než smrkové monokultury.