Lékárnice se nakazila v práci. Jen rouška nestačila

„Od státu jsme v začátcích pandemie žádné ochranné pomůcky nedostali. Postaral se o ně náš zaměstnavatel, zařídil, co mohl. Respirátorů bylo ovšem málo, takže jsme pracovali v rouškách,“ vzpomínala na těžké chvíle v začátcích šíření viru paní Anežka, jejíž jméno redakce změnila.

„Pak nás také chránilo plexisklo, které nám nechali nainstalovat do míst, kde komunikujeme s pacienty. První ochranné prostředky od kraje včetně respirátorů, které chrání nás před šířením viru z okolí, jsem vyzvedávala v pátek 3. dubna,“ dodala.

Lékárnice s více než dvacetiletou praxí chodila každý den jen do práce a domů. O nákupy se starali její manžel a syn, kteří pracovali z domova.

„Jinam než do práce jsem nechodila, protože manžel a syn vše zařizovali on-line, takže jsem se musela nakazit v lékárně, někdy ke konci března,“ řekla Právu lékárnice.

První příznaky onemocnění začala paní Anežka pociťovat paradoxně jen pár dnů po tom, co si s kolegyněmi oddechly, protože pracovaly v dodaných ochranných prostředcích.

„Osmého dubna se u mě projevilo pálení nosohltanu, což jsem přisuzovala nošení roušek a respirátorů,“ popisovala Právu lékárnice.

„Pálení se druhý den změnilo v bolest, to už jsem zůstala doma, přidala se rýma, a tak mi lékařka po telefonu naordinovala antibiotika, že jde o zánět nosohltanu. V té době se psalo, že u covidu-19 rýma není, a tak jsem byla v klidu,“ dodala lékárnice.

Po několika dnech, kdy se rozvinuly i další příznaky, ale pojala podezření, že by se mohlo jednat o covid-19. „Sama jsem lékařku poprosila, aby mě poslala na testy. Hned následující den mi volali, že je výsledek pozitivní. To bylo po pěti dnech,“ dodala žena.

V tu chvíli si ovšem uvědomila, že ještě než se objevily první příznaky, byla v blízkém kontaktu se dvěma kolegyněmi v lékárně a doma se synem i manželem.

„Nejhorší byla rýma a ucpaný nos, kdy žádné nosní přípravky neúčinkovaly. Musela jsem dýchat pouze ústy a bylo to namáhavé. Teplotu jsem měla pouze dva dny, žádná bolest kloubů ani suchý kašel se neobjevily. Po celou dobu nemoci jsem byla doma a samozřejmě se mnou v karanténě i moji nejbližší.

Tím, že jsem první dny vůbec netušila, že jsem pozitivní, jsem se absolutně nijak neizolovala, a tak jsem později jen pevně věřila, že jejich imunitní systém je odolný a nenakazím je. Tak se i stalo, všichni okolo mě zůstali zdraví a testy na protilátky u nich byly negativní,“ popisuje paní Anežka úlevu.

„Žádnou negativní reakci jsem nezaznamenala, i když i kolegyně musely do karantény. Naopak, všichni mě litovali, nabízeli pomoc a přáli brzké uzdravení,“ uzavírá své vyprávění lékárnice s tím, že ani po této zkušenosti, kdy pracovala bez dostatečné ochrany své osoby, a nechtíc tak ohrozila svou rodinu, by se své práce nevzdala.

„Své povolání, které mám moc ráda a je o tom pomáhat lidem, beru trochu jako poslání a vím, že se musím stýkat i s nemocnými lidmi. A protože jsem optimista, věřím, že druhá vlna nepřijde. Každopádně o změně profese neuvažuji,“ dodala.