Legendární vejtřaska půjde do vojenské výslužby

Praga V3S si během své dlouhé kariéry získala sice mírně hanlivou přezdívku vejtřaska, ale zároveň potvrdila starou pravdu, že v jednoduchosti je nejen krása, ale i síla.

Svou stopu vejtřaska zanechala na stříbrném plátně, asi nejznámější roli dostala ve filmu Vesničko má středisková. Vyrazila i do světa na řadu expedic.

Čs. armáda mívala až 25 tisíc vozů V3S, dnes má po celé republice posledních 550 kusů. Většinou jde o speciální nástavby kuchyňské, dílenské nebo o startovací vozy na letištích. Oblíbený vůz vytlačují tatrovky 815 a 810 a přiblížila se i doba, kdy V3S půjde definitivně do důchodu.

„Já jsem na ní vyrůstal, umím ji celou rozebrat. Ale už patří historii a ne do moderní armády,“ řekl Právu podplukovník Miloslav Muzikant, vojenský specialista, který jako logistik ve Staré Boleslavi má park nákladních aut v armádě na starosti. Do zhruba deseti let by měly tatrovky pragovku, jichž se vyrobilo více než 130 tisíc (žádných jiných náklaďáků se v Československu nevyrobilo víc), zcela vytlačit.

Historie vozů V3S se začala psát těsně po válce, kdy čs. armáda měla pouze náklaďáky, které zde zůstaly po sovětské, německé a americké armádě. Vojenští inženýři dostali v roce 1950 za úkol postavit neprodleně speciální auto pro armádu.

„Během několika dní to se svým týmem dal dohromady pan Zikmunda, který tehdy učil na vojenské akademii. Použil k tomu různé komponenty z jiných vozů,“ uvedl Muzikant. Jeden z prvních vyrobených vozů mají vojáci ve skladu v Olomouci-Bystrovanech. Jedná se o první typ valníku se zvedacím čelem. „Už prošla generálkou, takže z té původní toho moc nemá, ale jde o jednu z prvních vyrobených véesek,“ řekl Muzikant.

Od roku 1953 se začal vůz vyrábět sériově ve firmě Praga. Výroba se poté přesunula do Avie v Letňanech a Opraven zemědělských strojů v Praze-Vinoři a pak do Bratislavy, kde se vyráběla až do roku 1990.

Podle Muzikanta na auto nikdo, kdo se na něm vyučil, nedá dopustit. „Jednoduchá konstrukce, snadná údržba, je naprosto nezničitelná. Ke svému provozu nepotřebuje žádnou elektřinu. Na palubní desce má minimum budíků a tři páky, kterými se ovládá celé auto,“ vypočítává přednosti náklaďáku.

Hlavně mezi staršími vojáky je stále oblíbená. „Kdybych šel do války, tak jedině s véeskou, protože ta by mě nikde nenechala,“ řekl před časem Právu jeden z nich.

Podle Muzikanta je na tom kus pravdy. „Nové vozy už jsou mnohem složitější a část náhradních dílů se dováží. A když nemáte dostatečné zásoby, můžete na ně čekat i několik týdnů. U V3S byly všechny náhradní díly naše, mnohé se daly vyrobit takřka na koleně a opravit ji bylo snadné,“ uvedl Muzikant.

Nejen v armádě, ale i v zemědělství a lesnictví je auto oceňováno pro neuvěřitelnou průchodnost terénem danou tím, že nápravy jsou vybaveny kolovou redukcí a auto má vysokou světlost pod nápravou.

Překážkou pro véesku není ani 40 centimetrů vysoká kolmá překážka a dokáže brodit i 80 centimetrů hlubokou vodu.

O vyřazená auta byl a je v civilu velký zájem. „Chtějí je hlavně majitelé lesů, pro ně je to ideální, projede cokoli, je nenáročné na údržbu,“ uvedl podplukovník. Funkční stroje se v bazarech prodávají až za 350 tisíc korun.

S vejtřaskou si užily své generace vojáků základní služby. „Říkalo se, že je vojákuvzdorná. Mohl jste vystříkat kabinu vodou, ta vytekla a měl jste čisto,“ zavzpomínal podplukovník. Auto mělo i nedostatky. V mrazech špatně startovalo, bylo hlučné a pomalé – na silnici z něj řidič dostane nanejvýš 60 kilometrů v hodině. Také řazení bylo náročné, protože šofér musel používat meziplyn.

Přesto se V3S nesmazatelně vtiskla do československé a české historie. Jak říká ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek, s autem snese srovnání pouze německý Unimog, vyráběný od války firmou Mercedes-Benz a dodnes využívaný v německé armádě. „Z pohledu délky služby v armádě je to fenomenální výrobek,“ řekl Právu Knížek o vejtřasce.