Lebeda: Prezident usiluje o konsenzus vlády s opozicí na důchodové reformě

Prezidentovi klesla od léta podle průzkumu důvěra občanů o šest procentních bodů. Věří mu asi 52 procent lidí. Čím si to vysvětlujete?

Abych vám mohl na tuto otázku relevantně odpovědět, musel bych vidět všechna data z průzkumu a dát je do kontextu dalších proměnných. Přesně by vám to určitě dokázal říci sociolog, který výzkum dělal, já mohu mít jen určité hypotézy. Řekl bych, že to může souviset s tím, jak negativně společností rezonují některá vládní opatření, a tím, že se proti nim pan prezident nevymezil.

A proč se nevymezil? Pan prezident za devět měsíců ve funkci ani jednou nepoužil veto…

Jsou lidé, kteří by si úřad prezidenta užili a dali průchod svému egu, aby ukázali, jakou mají moc. Takoví by asi veto použili už několikrát. Ale pan prezident Pavel k úřadu přistupuje jinak, velmi odpovědně a uvážlivě. I když už několikrát o vetu uvažoval, tak se pro ně nikdy nerozhodl. Zákon vždy posuzuje jako celek. Když pozitivní záměr zákona převažuje nad jeho problematickými body, tak to hodnotí jako situaci, která si veto nezaslouží.

On není tvůrcem politiky. Každý z nás by si uměl představit, kdybychom byli tvůrci politiky, že to či ono uděláme jinak. Ale musíme si uvědomit, že legislativa, která se zrodí na vládě a pak pokračuje do parlamentu, je už tak velkým kompromisem pěti koaličních stran. Nějaký další šestý aktér by celý proces pouze zkomplikoval. Pan prezident není spolutvůrce, on je pouze tím, kdo se k výsledku vyjádří. Zatím ještě nedošel k závěru, že by nějaký zákon byl od základu špatný.

Vláda se nicméně i kvůli svým zákonům propadla s důvěrou na historické dno, věří jí asi 17 procent lidí. Nebylo by namístě se proti ní vymezit?

Namístě by to bylo tehdy, pokud by k tomu byl věcný důvod. Bylo by zcela jistě populistické, pokud by se pan prezident proti vládě vymezil jen proto, aby získal politické body. Pan prezident posuzuje zákony velmi uvážlivě. Jak jsem řekl, do této chvíle nebyl žádný veskrze špatně. Ani konsolidační balíček, jehož základní intence byla v naprostém pořádku. Ohromné tempo zadlužování České republiky je nutné zabrzdit.

Prezident konsolidační balíček zkritizoval, ale nikoliv způsobem, který by chtěla opozice. On mu vytkl, že není dostatečně „tvrdý“. Už nyní mají lidé pocit, že se na ně valí zdražování, vyšší daně… Nebyla by další tvrdší opatření a škrty už přespříliš?

To nebyl zdaleka jediný bod jeho kritiky. Nejde o tvrdost, ale o efektivitu opatření. Záměrem konsolidačního balíčku je zpomalit rychlost zadlužování České republiky. Řada ekonomů tvrdila, že rozsah konsolidačního balíčku nebude stačit k tomu, aby se cíle, které si vláda vytyčila, podařilo naplnit.

Pan prezident uvedl, že si uvědomuje, že životní situace lidí je už tak natolik komplikovaná, že si ještě přísnější opatření neumí představit. Je potřeba si vždy říci, jaký způsobem se k cíli dobereme. Jenže to závisí na parametrech, které jsou v kompetenci vlády. Prezident nemůže sahat do zákonů a říkat, který bod se mu líbí, který se mu nelíbí a který se má změnit. Takové postavení nemá.

Které zákony tedy prezident podle vás málem vetoval?

Omlouvám se, to jsou interní věci, které sdělovat nemohu.

Z vyjádření prezidenta lze soudit, že veto zvažoval například u zákona, který zpřísnil odchody do předčasných důchodů. Ten také podepsal později, než vláda chtěla, takže odložil jeho účinnost o měsíc. Naopak bez kritiky připojil svůj podpis k zákonu, který od ledna zvyšuje rodičovský příspěvek o 50 tisíc korun, ovšem pouze rodičům nově narozených dětí. Nepokládá tento zákon za nespravedlivý? Neměla vláda přiznat více peněz všem rodičům na rodičovské?

Pan prezident má v kompetenci zákon podepsat, nebo jej vrátit k projednání do Poslanecké sněmovny. Pokud by zákon vrátil do Poslanecké sněmovny, tak tento problém nenapraví. Pan prezident neměl možnost, jak stav změnit. Nedávalo ani velký smysl se ke spravedlnosti nebo nespravedlnosti normy vyjadřovat.

Při příchodu na Hrad Pavel slíbil, že bude moderovat diskuzi o důchodové reformě. Vyjádřil přání, že by reforma měla vzejít z diskuze koalice s opozicí, aby vydržela déle než jedno volební období. Daří se mu to? Zatím opozice napadá jakékoliv vládní změny u Ústavního soudu, nebo jím alespoň vyhrožuje…

Důchodová reforma, kterou ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo, byla teprve v meziresortním připomínkovém řízení. To znamená, že se do teď k ní vyjadřovala ministerstva, další připomínková místa. Tuto možnost dostala dokonce i opozice. Pan prezident si pozval pana ministra Mariana Jurečku, důkladně s ním připravený návrh důchodové reformy konzultoval. Měl jednání i se zástupci opozičního hnutí ANO, panem Karlem Havlíčkem, paní Alenou Schillerovou a panem Alešem Juchelkou. V jednání bude pokračovat dál.

Důchodová reforma se může připomínkovým řízením proměnit, předpokládám, že některé připomínky do ní budou zapracovány. Pak se bude schvalovat ve vládě, pak ve Sněmovně a v Senátu. Pan prezident chce být v celém procesu aktivním moderátorem debaty mezi vládou a opozicí. Debata by se měla týkat těch nejdůležitějších fundamentálních parametrů reformy, které by měly zůstat neměnné napříč volebními obdobími.

Drobné parametrické změny můžeme dělat vždy, základ by měl být trvalý. Ambice pana prezidenta v tomto trvá a v žádném případě si nemyslím, že by nebyla naplněna. Jsme teprve na začátku procesu.

Bude chtít navštívit i Sněmovnu či Senát, až se o reformě bude jednat?

Jaké zvolí postupy, to bych nechal na něm. V každém případě bude usilovat o konsenzus na základních parametrech. Konsenzus nemusí znamenat, že se opozice semkne a vládní návrh podpoří. To si za dnešní situace ani neumím představit. Smyslem opozice je, aby navrhovala alternativu k vládní politice. Těžko můžeme čekat, že se vláda s opozicí shodne. Ale umím si představit dohodu, v níž opozice garantuje, že některé prvky reformy pro ni zůstanou do budoucna nedotknutelné.

Bude do tvorby reformy zasahovat vlastními návrhy i prezident a jeho tým odborníků?

Pan prezident se snaží spíš přicházet s takovými návrhy, které jsou průnikem toho, na čem se shodly koaliční strany, a toho, co je průchodné pro nejsilnější opoziční hnutí ANO. Hlavním smyslem je najít trvalý konsenzus. Nikde není psané, že se to podaří, ale důchodová reforma patří k zákonům, u nichž by to bylo žádoucí.

Co prezidentovi doporučíte za postup, pokud bude jasné, že se vláda s opozicí nedohodne? Když vláda bude chtít svou verzi reformy protlačit silou?

Nečekám nic jiného, než že reforma projde pouze hlasy vládních poslanců. Ale je důležité, jestli pro opozici bude její základní kostra přijatelná, aby ji v budoucnosti nechtěla dramaticky měnit. To je klíčové. Představa, že najdeme širokou většinu pro podporu reformy, je sice krásná, ale v kontextu dnešní české politiky zatím poměrně nereálná.

Veřejná diskuse se v současnosti vede také o cenách potravin, které jsou v Česku vyšší než v zahraničí. Sledujete ji na Hradě? Měla by podle vás vláda konat v této věci víc a lépe?

Pan prezident sleduje veškerá témata, která hýbou českou politikou. Samozřejmě že ceny potravin nevyjímaje. Nicméně tohle je velmi komplikovaná oblast. Pokud vůbec se dají ceny potravin ovlivnit, o čemž lze mít pochybnosti, tak jednoznačně ve věci musí konat vláda, nikoliv prezident.

V příštím roce se očekává bitva opozice s vládou o korespondenční volby. ANO chce zákon blokovat. Tvrdí, že korespondenční volby mohou být zmanipulované, připomínají, že v USA a Rakousku byly zpochybňovány jejich výsledky…

Je zvláštní, že korespondenční volby má většina vyspělých západních demokracií a důvěru ve volební proces tam nesnižují. V Rakousku selhal způsob administrace, nikoli korespondenční volba samotná. V USA se jednalo o nebezpečný pokus Donalda Trumpa zvrátit výsledek demokratických voleb. Zdá se mi, že vždy hledáme spoustu důvodů, proč něco, co jinde funguje, napadnout. Řekl bych, že reálné důvody jsou jiné.

Argument opozice, že při korespondenčních volbách může být narušena tajnost volby, protože není zaručeno, že ten lístek, který se vkládá do obálky, která se vkládá do další obálky, je vložen voličem ve chvíli, kdy je sám a není pod tlakem někoho dalšího, dává do jisté míry smysl. Je samozřejmě pravda, že čistě teoreticky k takové situaci může dojít.

Ale i podoba českého prezenčního hlasování je v tomto riziková. Jako jedni z mála dostáváme lístky do volebních schránek a řada voličů už přichází do volební místnosti s připraveným jedním volebním lístkem z domova. A pokud na výběr lístku doma dohlíží nějaký člen rodiny a vyvíjí na své příbuzné tlak, tak se o tom nikdo nedozví. To může být podle mého názoru nepochybně širší jev, než ke kterému by docházelo u korespondenční volby.

Ale ve volební místnosti si přece dotyčný může požádat o novou sadu hlasovacích lístků.

Pokud má za zády člověka, který ho doma přinutil vzít si pouze jeden lístek, myslíte, že to udělá? Myslím, že ne.

A není odpor nebo podpora korespondenční volby hlavně o tom, že ti, kteří ji prosazují, mimo jiné i prezident Petr Pavel, získali v zahraničí většinu hlasů, zatímco ti, kteří ji nechtějí, jako např. ANO, volila v zahraničí menšina?

Ze strany pana prezidenta mohu tento důvod vyloučit. Ale to, že je pro část politických aktérů jejich postoj ke korespondenční volbě dán tím, jaké očekávají v této volbě výsledky, je bohužel více než zřejmé.

Od Nového roku si prezidentská kancelář bere pod svou gesci milosti, které Miloš Zeman převedl na ministerstvo spravedlnosti. Proč?

Vracíme se k tomu, co je ústavně správné. Milost je pravomoc svěřená prezidentu republiky, nikoliv ministerstvu spravedlnosti nebo jeho úřadu. Proto je logické a správné, aby pravomoc byla realizovaná na Pražském hradě a aby se milosti posuzovaly zde v Kanceláři prezidenta republiky.

Kdy by mohly být první milosti rozdány?

O procesu samotném určitě nemohu vůbec hovořit. Je to neveřejný proces. Pan prezident si samozřejmě nastavil nějaká svá kritéria, na základě kterých bude žádosti posuzovat. Jsou to jeho kritéria a není vhodné, aby byla zveřejňována někým jiným.

Máte za sebou výměnu sedmi ústavních soudců. Jak hodnotíte celý proces?

V podstatě jsme za polovinou počtu soudců, které pan prezident má během svého funkčního období vyměnit. Dohromady jich bude 13 z celkového počtu 15 ústavních soudců. Jednoznačně to pokládám za úspěch. Na sedm schválených připadá jeden kandidát neschválený (soudce Pavel Simon - pozn. red.) a jeden, který se kandidatury vzdal (soudce Robert Fremr - pozn. red.). Poměr je velmi dobrý a ukazuje, že se snažíme najít mimořádně kvalitní kandidáty.

Advokátku a novou ústavní soudkyni Lucii Dolanskou Bányaoiovou oslovil přímo šéf prezidentova panelu Jan Kysela, nebyla mezi nominacemi, které Hradu zaslaly instituce. Proč?

Pan prezident se sešel s řadou advokátů, ale měl pocit, že by se chtěl sejít s ještě větším počtem. Proto pověřil svůj hodnotící panel, aby mu připravil další širší počet kandidátů. Nominace, které mu předložily právní instituce, jsou dobrým zdrojem osobností, ale může se stát, že si prezident vybere i mimo ně. A to se v tomto případě stalo.

Pavel slíbil senátorům, že bude hledat konzervativního kandidáta.

Ze Senátu slyšíme opakovaně, že nominanti z Pražského hradu nejsou dostatečně konzervativní. Rádi bychom té části senátorů vyšli vstříc.