Landovský: Vyslání vojáků je jen další slib Ukrajincům, který nedokážeme splnit

My posuzujeme situaci na Ukrajině zjednodušenou eurocentrickou optikou, ale nevidíme, že je to součástí větší změny uspořádání, ve které hraje velkou roli Čína. USA nechtějí ukončit válku jen kvůli Evropě, ale zejména proto, že Čína z té války profituje. Američané chtějí znovu vrazit klín mezi Rusko a Čínu.

Pokud ale k příměří nedojde v dobrém čase, tak bychom se měli bát, že Trump může z té války vycouvat. Jako prezident nenese odpovědnost za její zahájení a svým voličům slíbil, že ji brzy ukončí.

Stojíme na velké křižovatce, s historickým poučením z Koreje a Vietnamu. Když bude mít Ukrajina štěstí a bude statečná a my jí budeme pomáhat, tak je možné, že dojde k příměří na frontové linii a toto příměří může trvat i desítky let. Situace tam bude napjatá, ale stabilní. To je korejský scénář.

Ale může přijít i vietnamský scénář, kdy Američané úplně stáhnou svou pomoc. A bude otázka, jestli evropská pomoc bude dostatečná, aby Ukrajina udržela frontovou linii a aby nebyla poražena a nedostala se do ruské sféry vlivu.

Jakékoli americké ústupky vůči Rusku by měly vést k tomu, že by se Evropa měla více starat o to, aby zabránila ruskému pronikání více na Západ. Aby nedošlo k novému Jaltskému uspořádání a omezení suverenity evropských zemí. To by byla tragédie hlavně pro země, které ve sféře sovětského vlivu musely po čtyřicet let žít. USA spoléhají, že se probudíme a že náš vlastní zájem převáží nad naší leností a preferováním statu quo. Což znamená, že budeme méně obchodovat s Ruskem a že budeme více investovat do obrany.

Moc bych si přál, aby bylo příměří možné, jinak nás nečekají dobré scénáře. Problém je, že Evropa nesedí u jednacího stolu a nemá žádnou strategii. Nebo je evropskou strategií pokračovat ve válce? Jsou schopni evropští lídři to říci nahlas? A přejí si to vůbec obyvatelé Evropy? Je starým problémem Západu, že nedokáže jasně říci, jaké má cíle. V Afghánistánu vedl nákladnou a bolestivou válku. Jen Spojené státy to stálo dva triliony dolarů. Přišly tam o život tisíce vojáků, mezi nimi bylo 14 českých. A za celých těch 20 let nikdo nedefinoval, čeho jsme tam chtěli dosáhnout.

Ukončit válčení na frontové linii, kdy je 20 procent ukrajinského území v rukou Ruska. A zároveň neuznat tyto zábory, protože by to byla obrovská změna světového řádu a odpověď na otázku, zda je možné beztrestně dobývat cizí území, by byla ano. USA řekly, že chtějí příměří na frontové linii, a Evropa by se k tomu měla vyjádřit a říci, jaký má zájem a jak ho chce prosazovat.

Mírové jednotky lze vyslat někam, kde je alespoň příměří. Evropa předčasně řeší vyslání vojáků, ale přitom ještě neřekla, zda souhlasí s příměřím na současné frontové linii.

Pozice Evropy je čím dál méně čitelná. Válka stále běží a Ukrajina potřebuje pomoc. Šéfka diplomacie EU Kaja Kallasová předložila balíček pomoci ve výši 40 miliard eur, ale Maďarsko a další země to odmítly. Znovu navrhla, aby se dalo alespoň pět miliard na munici, aby Ukrajinci věděli, že za nimi stojíme. Ale ani s tím neuspěla. Proto se vytvořila koalice ochotných, kde je i Kanada a Austrálie. To je skvělé, ale ukazuje se, že Evropská unie, která měla velké ambice se stát aktérem při řešení krizí ve svém okolí, totálně selhala. Chybí tu politická vůle, a to nejen Maďarska, ale i jižních zemí, a pro ten pětimiliardový balíček nebyla ani Francie.

Ukazuje se, že Evropská unie je funkční především v pěkném počasí. Jak chceme, aby nás ostatní mocnosti braly vážně, když nedokážeme jasně říci, co chceme a nevyčleníme na to zdroje?

Nyní je ve hře technologická podpora ukrajinské armády a podpora výrobních kapacit Ukrajiny. Z Ukrajiny by se měl stát ocelový dikobraz, který dokáže Rusko odradit od budoucích útoků, ale to bude záviset hlavně na našich výrobních kapacitách, abychom nemuseli pořád tolik spoléhat na USA.

Mohlo by to fungovat, ale nebude na to politická vůle a také to Evropa neumí. Aby byly mírové sbory efektivní, musí být připravené odrazit případnou agresi. Na rozdíl od USA nejsme schopni vést někde delší dobu válečnou činnost. Spojené státy celé 20. i 21. století vedou války. Většina z nich sice neskončila vítězstvím, ale učinily z americké armády armádu, která je schopná kdekoliv po světě vést delší dobu bojovou činnost. Evropa se k tomu ale ani neblíží.

Navíc Amerika se změnila a už nechce provádět vojenské intervence. Trump už nechce nikam vyvážet vojáky, protože o světě přemýšlí jako o transakčním místě, kde dosáhne svého pomocí vyjednávání, byznysu a vlivu.

S vysláním evropského kontingentu také nesouhlasí Rusko, protože chce Ukrajinu neutralizovanou a odzbrojenou, která bude poslouchat, co si Moskva zamane. To by ale mělo všechny menší země vyděsit, protože by to znamenalo, že osamělé země budou moci padnout za oběť svým větším sousedům.

S tím se musí počítat. Síla mírotvorců má dvě roviny. Reálnou vojenskou. A deset tisíc vojáků, o kterých se mluví, je vzhledem k síle Ruska hodně málo. A také rovinu zvanou „tripwire“, která je založená na tom, že se do boje zapojí země, které do mírových sborů pošlou své vojáky, a po porušeném příměří je prolita jejich krev.

Smyslem vyslání aliančních jednotek na východní křídlo Evropy nebylo ubránit baltské země, ale zatáhnout do možného konfliktu i ostatní státy jako Británii či USA. Aby se začaly angažovat, až tam začnou umírat jejich vojáci. Ale je otázkou, zda ve Francii uvažují o tom, že když tam Macron pošle francouzské vojáky, zda v případě jejich napadení půjdou jako v roce 1812 za Napoleona bojovat znovu do Ruska. Myslím, že ne.

Odpovídá politické realitě obou zemí a neslibuje něco, co nemůže splnit. To je správné i lidsky, protože Ukrajina by mohla na naši pomoc spoléhat. Už jednou to udělala a spletla se – vzpomeňme na Budapešťské memorandum z roku 1994 –, když uvěřila v bezpečnostní záruky mocností, které jí garantovaly územní celistvost.

Osobně jsem se na Trumpa těšil, ale pro Evropu je to horší, než se čekalo. Evropa je neakceschopná, ale věřím, že nás nakonec kroky, které USA nyní dělají, vyléčí, i když nás bude ta léčba bolet.

Je to revoluční hnutí, které mění Ameriku i svět podle své vůle a moc se netrápí s dopady svých rozhodnutí. Návrat do původních kolejí bude nesmírně těžký a nejspíš nemožný. Je to politická síla, která je brutálně sobecká. A teprve nyní si uvědomujeme, co USA pro svět dělaly a už nebudou.

Těm, co volali po ukončení amerických intervencí, a těm, co kdysi i v Praze protestovali proti Západem řízené globalizaci, gratuluju. Vyhráli jste. Jak se vám líbí teď svět okolo?

Lidé kolem Trumpa dopředu řekli, jak budou vládnout, a teď to dělají. Jejich strategie stojí na pro nás neskousnutelném konceptu mocností, které dělají transakce a nebudují nový světový řád. Bojím se, že před námi je doba, která se musí odžít, a než se usadí nová mocenská rovnováha, tak budování globálních mírových plánů, odzbrojování a zachraňování planety budou muset počkat. Zájem evropského kontinentu by měl být jednoduchý. Být u tvorby nového světového řádu. Zatím ale nejsme ani u mírových jednání o Ukrajině.

Po stránce komunikační bezpečnosti je to absolutní šlendrián. Je ostudná, až směšná chyba dopustit, aby byl u takto důležité komunikace novinář. Evropané se teď baví. Ale měli bychom si představit, jak napadání obchodních lodí v Rudém moři – kterým trpí Evropa větší škody než USA – řeší evropští politici. My se smějeme, ale přitom nemáme ani vojenské schopnosti jako Američané, ani utajované systémy. Evropa ani Česko nemají dostatečně rozvinutý systém sdílení utajovaných skutečností. A já jako diplomat mohu říci, že aplikace Signál patřila v našem řemeslu k zásadním prostředkům komunikace. Naše delegace zastoupení Česka u NATO v Bruselu vždy lpěla na tom, že utajované informace lze posílat jen přes utajovaný systém. Ale jeho reakční doba je mnohem delší než například u Signálu.

Má systém ochrany utajovaných informací a existuje i mobilní systém do stupně důvěrné, ale ten skoro nikdo nepoužívá. Vláda se sice zavázala, že vybuduje novou, rychlejší národní utajovanou síť, ale obávám se, že tento slib není mezi těmi 92 procenty splněného programu.

Změnit rozhodnutí v rámci obchodních válek je možné, ale říkat, že nevěřím USA jako spojenci je škodlivé a je to navíc postavené na chabé argumentační konstrukci, protože ty letouny používají i země mimo NATO jako Izrael a určitě tam není žádný dálkový vypínač.

V Evropě se nevyrábí žádná stíhačka páté generace, která má schopnost Stealth, díky níž dokáže operovat v nepřátelském prostoru vyspělé protivzdušné obrany. Nemáme žádný stroj, který je fúzním senzorem a dokáže vysílat terabajty dat z bojiště v reálném čase. Možná se o podobný stroj v budoucnu nějaká evropská zbrojovka pokusí. Ale když Evropa nedokáže vyrábět inovativní mobilní telefony, tak asi nedokáže vyrábět ani stíhačky páté generace. Lze to změnit, ale to by tu musel začít existovat funkční trh, protože dobrá řešení vznikají v konkurenčním prostředí, a ne ve státním kapitalismu, který podporuje národní šampiony a udržuje je při životě dotacemi.

Ale jde to pomalu. Evropa na změnu měla dost času. Poprvé si uvědomila, že by si měla vytvořit vlastní, kvalitní a na Američanech autonomní satelitní systém pokrytí, například pro špionážní účely, před více než 20 lety. Tehdy USA lhaly v OSN a tvrdily, že mají důkazy o tom, že má Saddám Husajn zbraně hromadného ničení. Francie má sice svůj satelitní systém, ale ten neprodukuje dostatečné množství služeb, které dnes poskytují USA Ukrajině a které by je mohly nahradit. Viděli jsme, že stačilo málo, když USA na chvíli satelitní informace zastavily, jak klíčové jsou zpravodajské poznatky v reálném čase na bojišti.

Evropa by měla tyto schopnosti preferovat a přestat si lhát, že satelitní systém Galileo by měl být jen pro mírové využití, a měli bychom si přiznat, že může mít i obranný užitek. Ale to by si Evropa měla nejdříve říci, čeho vlastně v dnešním světě chce dosáhnout a co chce udělat s konfliktem na Ukrajině. USA chtějí být lídrem v systémech umělé inteligence a satelitů, stejně tak Čína, která chce být jadernou mocností, Indie chce ekonomicky růst. A Evropa? Ta váhá a jen morálně soudí ostatní.