Landovský: NATO není Unie, nikdo nás tam nepřehlasuje

Jedním slovem je to bezpečnost. V NATO se setkává 30 vyspělých států, které sdílí základní hodnoty svobody a demokracie, ale také sdílí společný prostor, který jsou připraveny solidárně hájit a odstrašit každého, kdo by se pokusil zneužít moci proti každému členu NATO.

Můžete si zvolit cestu neutrality jako Švýcarsko nebo Rakousko. Můžete se hájit sám, ale to je v dnešním světě skoro nemožné. Ale NATO je bezkonkurenčně nejlepší alternativou kolektivní bezpečnosti v této době. Lze to dobře ilustrovat příklady, jak Aliance reagovala na krize, které Rada bezpečnosti OSN nedokázala účinně řešit. NATO převzalo v 90. letech roli garanta bezpečnosti i v regionech, které nebyly původně v aliančním prostoru.

Když vzniklo NATO, tak Stalin řekl, že by tam měli vzít i Sovětský svaz. Ve skutečnosti ale v Alianci nechtěl být, ale chtěl ji v rámci své imperiální politiky rozmělnit. V reakci na vznik NATO byla vytvořena Varšavská smlouva. Ale té chyběla řada základních věcí: svoboda a respekt k jednotlivým členům.

Varšavská smlouva byla hierarchicky řízená a vazalsky definovaná. Ale v NATO má každý člen právo na místo u stolu a na názor a jeho názor je tak vážen členy Aliance, že není dohody, dokud se nedohodnou všichni. To je velký rozdíl od Evropské unie, kde jsme každodenními svědky, jak jsme přehlasováváni.

V Alianci se nepřehlasovává a žádný stát nevrací druhým políčky, v tom je ta organizace velice staromódní, ale zároveň velice stabilní. Pro Česko je proto velikou ctí, že v tomto moderním světě může sedět u jednoho stolu s velmocemi, jako je USA, a náš hlas má pro ně nějakou hodnotu.

Určitě. Zatím se vždy i v těžkých dobách, jako byla krize v Kosovu, ta jednota udržet podařila. To bylo těsně po vstupu ČR do NATO a tehdy Česko muselo - a řadě lidí to jistě nebylo milé - najít shodu s ostatními. A český velvyslanec v NATO musel schvalovat seznam cílů pro bombardování. To nebyla lehká věc.

Byli jsme tehdy dobrým spojencem. Je pravda, že situace na Balkáně není stále vyřešená, ale nedochází tam k žádnému otevřenému násilí a genocidám a je to i zásluhou NATO, které k tomu svou rozhodností přispělo.

Situace se radikálně proměnila v přelomovém roce 2014. Ze dvou důvodů: pomalý nástup migrační krize a politika Ruska k Ukrajině, odtržení Krymu a silná reakce NATO na tuto situaci.

Podle mého NATO reaguje přiměřeně a je stále připravené otevřít diplomatické kanály i použít varovací mechanismy, které zabrání eskalaci napětí. Použiji příklad. Všichni víme, že smlouva INF o raketách středního a krátkého doletu se rozpadla, protože ji jedna strana nedodržuje, ale NATO je opatrné v tom, aby situaci neeskalovalo.

Nechystá například rozmístění prostředků a snaží se pro záchranu smlouvy dělat maximum. Základní politika NATO je stále obrana a odstrašení a kdo chce, aby to fungovalo, tak musí komunikovat a vysílat signály. A NATO to, myslím, dělá dobře. Pro Rusko je ale historicky nepřijatelné rozšiřování Aliance. Když ale připustíme, že jsme komunitou svobodných států, které mají možnost volby, tak rozšiřování NATO nemůžeme účinně bránit.

Rusko už dnes nemá moc rozhodovat, co se děje v Pobaltí. Dnešní konflikty ale nejsou tak předvídatelné jako za studené války, vezměte si, jak dlouho trvalo, než ruská strana přiznala svou účast v konfliktu na Krymu, jezdili tam dovolenkáři z ruské armády.

Smlouva pokrývá pouze pozemní prostředky a pouze balistické rakety. NATO - hlavně USA i Velká Británie - má dostatek prostředků na lodích, které dosud dokázaly udržovat rovnováhu. Ale Rusové ji porušili, protože začali zbrojit a vyvíjet novou raketu. A kdyby NATO nezareagovalo, tak by si ho přestalo vážit, protože Rusko je citlivé na to, kdo tu geopolitickou hru hrát umí a kdo ne.

Nemůžete dlouhodobě přehlížet, že jedna strana porušuje smlouvu. Důkazy o tom jsou nezvratné. V 80. letech zafungovala dvojí politika: otevření diplomatických kanálů a tvrdý postup spočívající v rozmisťování prostředků. Rusko i Spojené státy poté dlouho hledaly shodu. Gorbačov váhal, ale nakonec přinesl na oltář poklesu napětí tuto smlouvu INF. Došlo i k dohodě o redukci strategických raket. To mu v Rusku jen velmi těžko odpouštěli.

Problém dneška je, že se celý systém rozpadá, skončily nebo skončí další smlouvy o regulaci raket ABM nebo START 2. Poslední smlouvou bude ta o nepůsobení v kosmickém prostoru, ale i v tomto případu velmoci vysílají signály, že prostředky například k sestřelování satelitů protivníka mají.

Myslím, že si všichni přejí, aby závody ve zbrojení nezačaly. Je potřeba mít na zřeteli, že je tu velká asymetrie ekonomická. V NATO se schází asi 70 procent světových výdajů na zbrojení. Aliance dokáže dát do pohybu vědeckotechnickou bázi, která na světě nemá obdoby. Ale hlavně evropská část NATO nemá v úmyslu situaci eskalovat. Problém je, že dnes neexistují žádné pobídky uzavřít dohodu na regulaci těchto velice nebezpečných raket krátkého a středního doletu celosvětově.

Proto česká diplomacie usiluje o to, abychom jako Evropané otevřeli debatu o uzavření smlouvy na regulaci těchto velice nebezpečných raket. Jsou nebezpečné hlavně proto, že je levné je vyrobit, a také proto, že mají velice krátkou reakční dobu.

Stejně nebezpečné jsou nosiče s proměnlivou dráhou letu a obrana proti nim je velice problematická. Bezpečnost ve světě je založená na tom, že pomyslný útočník i obránce vědí, co by v případě konfliktu nastalo. V případě, že jedna strana získá navrch například technologickým vývojem, tak se stává svět nestabilní. A ačkoliv ČR nemá a nikdy tyto zbraně nebude mít, tak rozumí nukleárnímu klubu Aliance a politicky jeho kroky podporuje.

V tuto chvíli to neočekávám.

To je věc, která se bude jednotně komunikovat po vzájemné dohodě všech spojenců a nemůže ji komentovat člověk, který se teprve chystá stát velvyslancem. Ale myslím, že NATO je připravené otevřít veškeré diplomatické kanály, a určitě bych nepředjímal, co nastane v reálu.

Jediné, co lze říci, je, že se nepodařilo NATO rozdělit, a věřím, že i v případě těžké krize, jako bylo rozmísťování raket SS-20 v Evropě (v 80. letech SSSR rozmístil ve svých evropských satelitech nosiče jaderných zbraní - pozn. red.), vydrží pohromadě a že ukáže, že její hlavní síla je v tom, že je těžko rozdělitelná a že základní politické cíle spojencůvždy nakonec převáží nad domácími diskusemi.

Každá velmoc na planetě se snaží vkročit do volného prostoru, ale pokud je hájen, tak tam nevkročíte. Dobrým příkladem je mise v pobaltských zemích.

Turecko mělo v NATO vždy samostatnou politiku, ale ve všech podstatných věcech je to náš spojenec. Uvažme, co by se stalo, kdyby v Alianci nebylo. Posunulo by se geopoliticky na východ, a to by nebylo pro stabilitu aliančního prostoru i Blízkého východu nic dobrého. Ztratili bychom spojence, který má schopnost na Blízkém východě jednat. Ta roztržka, o které mluvíte, ukazuje, že velmoci si svou moc budou ukazovat na technologické převaze.

Myslím, že dělá tak akorát. NATO je spíše uzpůsobeno na komunikaci mezi státy nebo aliancemi, ale ne pro čelení takto distribuovaným hrozbám. Jižní státy ale problém považují za důležitý, a proto je Aliance připravená v rámci svých misí problému čelit.

Už si to ozkoušela v terénu v Afghánistánu, kde bojovala proti teroristům a občanské válce. Tam s relativně malým počtem vojáků zabránila dvěma katastrofám, které by nás mohly potkat. První je, že se Afghánistán stane základnou teroristů, jak už se to stalo, a druhá, že se země propadne do totální vnitřní války jako v 90. letech.

Podobně i na Blízkém východě, v Iráku je výcviková mise, pomáháme v Jordánsku. Celkově se NATO snaží posílit partnery na jihu, aby sami bránili neřízené migraci. Také jediná aktivace článku 5 byla kvůli útoku nestátního aktéra. (Po útoku 11. září2001 na New York USA požádaly o pomoc ostatní členy NATO - pozn. red.).

Nejvíce útočníků mělo pasy Saudské Arábie a Egypta, ale tak se to nebralo. Byl to útok Al-Kajdá, teroristické organizace, která měla své základny a skrýše v Afghánistánu. Spojené státy nejdříve využily politické podpory a následně z toho vznikla alianční mise. I tady NATO ukázalo, že umí reagovat. Varšavská smlouva trvala 36 let, ale byla to vnitřně nedemokratická, jednoúčelová organizace, která svým členům nedávala příliš možností se adaptovat, a studenou válku prohrála.

Největším vítězstvím Aliance je, že se ze studené války vynořila jako vítěz. Nebyly to jen Spojené státy, ale i ostatní členské státy. Podařilo se jí reagovat i na 90. léta, rozjet širokou spolupráci s Ruskem v dobré víře, že to k něčemu povede. Zareagovat na nástup islámského terorismu. Stejně tak uměla zareagovat na obnovu asertivního chování Ruska. To nám dává naději, že bude umět zareagovat i na další krize.

Věřím, protože v NATO se nerozlišuje a jsou si tam všichni rovní. Nikdy nedošlo k otevřenému napadení žádného členského státu a z toho vyplývá, že tomu věří i ti, kteří by mohli mít choutky někoho napadnout.

Brexit zahýbá asi lecčím, ale v NATO se nic nezmění. Co se pohne, je přístup evropských spojenců k obraně. Británie dlouho bránila rozvíjení myšlenky evropské obrany. S jejím odchodem zesílí snahy francouzsko-německého tandemu o účinnější evropskou obranu.

Důležité je, aby tyto snahy neduplikovaly alianční schopnosti, ale aby to vedlo k rozdělení úkolů. Může to být otázka ochrany evropského území proti terorismu nebo nekontrolované migraci, stabilizace afrických území. To by bylo skvělé, protože Aliance by se mohla soustředit na svůj základní byznys, tedy obranu proti státním hrozbám.

Čeští vojáci jsou vyšetřováni za smrt afghánského vojáka, který zavraždil českého psovoda Tomáše Procházku. Jsou ve stejné věci vyšetřováni i američtí vojáci?

V této věci státní zastupitelství uvalilo informační embargo, aby došlo k nerušenému vyšetření celé věci. Resort obrany setrvává na svém stanovisku. To nebudu opakovat, ale řeknu, že s našimi vojáky se potkávám dnes a denně a jsou to profesionálové a nemám důvod jim nevěřit. Pokud by se ale ukázalo, že došlo k porušení mezinárodního práva ve věci zacházení se zajatci, tak by to mělo své důsledky.

Myslím, že se to stalo v Británii, kdy důstojník zastřelil těžce zraněného Afghánce. (Seržant britského námořnictva Alexander Blcickman si odseděl tři a půl roku - pozn. red.). Ve všech demokratických zemích se tyto věci vyšetřují, i ve Spojených státech.

Dotklo se mě, že se kdokoli vyjadřuje o ministru zahraničí ČR takto útočným způsobem. Vnitřní kultura diskuse by měla zachovávat určitá pravidla a spojení protekční fracek by se nemělo používat. Pan europoslanec kritizoval nominace na dva politické náměstky ministra zahraničí a tam je pochopitelné, že si strana vybere lidi, kterým věří. Kdyby šlo o místa ve státní službě, tak určitě není dobré, když stranická příslušnost je plusem nebo minusem. Důležité by mělo být, zda na práci stačí a zda je loajální ke své zemi.

Přeji soc. demokracii, aby z těch zkoušek vyšla posílená a v jistém smyslu i očištěná o prospěcháře, kteří se ke straně přidávají, když se jí daří. Do ČSSD jsem vstoupil v roce 2006, kdy byla v opozici. Doufám, že nejen v Česku, ale i v Evropě se soc. dem. zadaptuje a vydrží. Příslibem může být, jak soc. dem. vyhráli v Dánsku. V Lidovém domě by se měli podívat, jakým způsobem tam oslovili voliče.