Kysela: Ústavní krize nikomu neprospěje, nejde se nedomluvit

Ta první, kdy se rozdělí mandáty na celorepublikové úrovni a pak se rozdělí krajům. Odstranili bychom tím disproporcionalitu mezi kraji a nevšímáte si ničeho jiného, což mi v tuto chvíli připadá dost žádoucí, neboť emoce jsou zjitřené a není čas. Čím víc změn, tím menší pravděpodobnost domluvy. Hledal bych minimalistické řešení.

Zrušená d’Hondtova metoda měla výhodu, že přerozdělí všechny mandáty, byť ne úplně férově. Zatímco Hareova kvóta je jiný balíček metod, které se vejdou do poměrného systému. Jejich nevýhoda je, že nerozdělíte úplně všechno a musíte pracovat s druhým, třetím skrutiniem, kde ta korekce může nastat. Považuji za výhodu, že d’Hondt mírně posiluje větší strany. Problematický je až při jeho působení s různě velkými volebními kraji.

Systém 90. let byl dost poměrný a vytvoření akceschopné většiny ve Sněmovně ztěžoval. Tak jsme vytvořili systém s bonusem pro větší strany a teď bychom měli pečlivě vážit, abychom se nedostali zpět, kdy bude systém příliš proporční, protože pak bychom zase mohli mít problém s vytvářením vládní většiny.

Omezil bych se tedy na odstranění základního deficitu, a to je dopad na rovnost volebního práva – není možné, aby ANO potřebovalo 19 tisíc hlasů na mandát a STAN 43 tisíc. Ale důvod výrazně posilovat poměrný systém není.

Ve volbách 2017 byly podmínky velmi atypické v tom, že jsme měli jedinou silnou stranu ANO a s velkým odstupem další. Tím pádem systém pomohl jediné silné straně mnohem víc, než je obvyklé. Když se podíváte na letošní prognózy, tak i kdyby ANO vyhrálo, bude mít v zádech další subjekt, takže by bonus už nemělo, protože by to nebyl masivní vítěz.

Nevím, jestli pan premiér pochopil, že mu teď nikdo nebere poslance, které už má, a že se to vztahuje až k příštím volbám, kdy vůbec není jisté, jestli by byl bonus pro vítěze bez ohledu na to, kdo vyhraje. Nevím, co by tím chtěl ÚS hnutí ANO ztížit.

To se udělat dá, a svého času se o tom uvažovalo a byly na to i propočty. Kraje by vypadaly jako před zavedením těch současných čtrnácti. Ale na tom už nemusí být snadná dohoda.

Ano. Udělat to lze, ale ne dost dobře teď. Kdybychom měli ten nález ÚS k dispozici před rokem, tak škála variant, o kterých se dá přemýšlet, je mnohem širší.

To vylučuju, protože je to radikální a nežádoucí, protože se ztrácí prvek regionálního poměrného zastoupení.

V zásadě ano, proto ji asi zmínil pan Okamura jako jednu z variant, která by mu nebyla proti mysli. Na druhou stranu, bez ohledu na nastavení systému, řada voličů hlasuje pro Okamuru, Babiše a je jedno, jestli jsou volby krajské, nebo sněmovní atd. V rámci kampaně se s tím dokážou popasovat i bez toho jednoho obvodu.

Je to situace, kdy negativní řešení má takové brizance v podobě ústavní krize, že se nemůžete nedomluvit. Komu by prospělo, kdyby zmizela Sněmovna a nebyla ústavně korektní cesta, jak novou komoru ustavit?

Tak budete mít vládu, která nemůže vládnout, protože nemá skrze koho vládnout. Budete mít Senát, ale ten by mohl být aktivován jako náhradní zákonodárce jen při rozpuštění Sněmovny, ale k tomu by nedošlo, protože by uplynulo volební období. Senát pak toho může dělat jen velmi málo. Pak máte prezidenta a soudy a ty vám k vládnutí k užitku moc nejsou.

Po obsahové stránce mě spíše překvapil, protože jsem očekával, že se bude držet dosavadní judikatury. Ale také mě potěšil, protože systém v kombinaci d’Hondta a čtrnácti krajů měl tendenci vytvářet velkou míru disproporcionality a není důvod si myslet, že už se to dít nebude.

V roce 2006 toto ÚS řešil v reakci na volební výsledky v Libereckém kraji, kde zelení výrazně uspěli skoro s deseti procenty, ale neměli žádného poslance. Tehdy to trvalo asi dva a půl roku a pak se vydalo usnesení, kterým bylo podání odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost. A jelikož byl tehdejším soudcem zpravodajem profesor Filip a současným zpravodajem taky, tak jsem měl dojem, že senátoři spíš neuspějí.

Na načítací klauzule pro koalice jsem silný názor neměl, takže když je ÚS zrušil, nejsem zásadně pohoršen.

Není to nikde dáno, takže to, že někdo někdy rozhodl, neznamená, že se od toho nemůže odchýlit. Existuje pro to mechanismus, který se týká vztahu mezi plénem a senáty ÚS. V tomto případě jde o to, že uplynula nějaká doba, že se změnilo složení ÚS, proměnil se politický kontext, jak systém v dlouhodobé perspektivě funguje. Ale dost mi vadí ten čas, protože osm měsíců před volbami není po 37 měsících, kdy řízení probíhalo, optimální načasování.

Myslím si, že to souvisí s osobností soudce zpravodaje, neviděl bych v tom žádné politické spiknutí. Profesor Filip byl zpravodajem i v kauze zákona o střetu zájmů a tam to taky trvalo dlouho. Má pocit, že tam má být úplně všechno, co připadá v úvahu. Veškerá možná judikatura, veškeré možné empirické argumenty. Tehdy se třeba čekalo na různé audity Evropské komise, což nebylo pro posouzení zákona úplně podstatné.

Tady se zase čekalo, jestli se parlament sám nechytne za nos a nezačne sám zhojovat možnou protiústavnost zákona. A když se čekalo a čekalo a vypadalo to, že už se nedočká, tak teprve potom do toho ÚS řízl. Nemyslím si, že pan zpravodaj sledoval kalendář a řekl si, že v tuto chvíli vyvolá zmatek, naštve premiéra, prezidenta, nebo já nevím co. Ale to rozhodnutí mělo být před rokem nebo půlrokem.

Začal jsem to vnímat předminulý týden v médiích. Ale vzhledem k tomu, že v minulosti z ÚS toho moc neprosakovalo, tak jsem si nebyl jistý, jestli to nejsou jen spekulace. A až ve chvíli, kdy jsem si přečetl dopis prezidenta republiky, jsem nabyl dojmu, že rozhodnutí bude směřovat k tomu, že ÚS podání vyhoví. Prezident zjevně informacemi disponoval a ten dopis je neobvyklý a naléhavý, že se na poslední chvíli snažil přesvědčit soud, ať ten nález nechá, ať ho nevyhlásí.

Dodatečně ano. Původně jsem si myslel, že mu jde o to, vnést do politického života vzruch, zatížit menší strany administrativním břemenem výkaznictví, možná napomoct ANO, ale to nevím přesně. Ale ten dopis vzbuzuje dojem, že prezident si myslel, že když vyhlásí volby, tak ÚS od toho dá ruce pryč.

To asi ne, protože by zkrátka nad volbami visel otazník. Když vám někdo řekne, že je systém neústavní v klíčovém parametru, bylo by to spojeno s ohromnými náklady, velkým počtem volebních stížností a pocitem nelegitimity. ÚS vytvořil díru, ale ta se dá během tří čtyř měsíců vyplnit jiným textem.