Kysela: Prezidentovo veto ničemu nepomůže. Tato situace neměla nastat

Nevím, čemu veto může pomoci. Přibude další měsíc, kdy činitelé spadající do platového zákona nedostanou výplatu, což je v rozporu s pravidlem z Listiny základních práv a svobod, že za práci máte dostat odměnu. To je ústavní deficit, kterého si nikdo nevšímá.

Co jsme tedy získali? Veto bude přehlasováváno na schůzi, která začne 4. března. Víme, jak vypadají začátky schůzí Sněmovny, jakou dobu tráví poslanci rozpravou. Buď bude nakonec veto přehlasováno, takže jsme jen ztratili další měsíc, nebo nebude přehlasováno – a pak to bude znamenat, že nebudeme mít právní úpravu po další týdny či měsíce, než se politici domluví na úpravě nové.

Lidé, kteří spadají do platového zákona, by buď neměli žádnou výplatu, nebo se začnou tvářit jako soudci, že nepotřebují žádný zákon, a s odvoláním na verdikt Ústavního soudu budou tlačit na své instituce, aby jim platy vyplácely. A instituce by to nakonec udělaly. Takže bychom docílili situace, že zákon ani nepotřebujete a celou tematiku budete upravovat jen na základě rozhodnutí Ústavního soudu.

Měl jsem možnost seznámit se s prezidentovým odůvodněním, nejsou to lichá slova, je to pravda. Ale je to pravda, která má jiné grády ve chvíli, kdy máte platný a účinný zákon a bavíte se o tom, jak by mohl být lepší, a jiné grády ve chvíli, kdy žádnou úpravu nemáte.

Pohybujeme se v mimoprávní oblasti. Na toto nemáte žádnou úpravu. Takový postup lze zvolit jen na dobu nezbytně nutnou. Prostě toto se nemělo stát, měli jsme mít zákon. Součinností všech aktérů se stalo, že zákon nemáme a hledáme z toho cestu ven.

V souvislosti s tímto zákonem se hovoří o platech poslanců, senátorů a ministrů, kteří jsou obecně nenáviděni, takže se někteří čtenáři tetelí blahem, že konečně dostávají zaslouženou odměnu, tedy nulu. Jenže zákon upravuje platový režim více lidem. Jsou to členové a reprezentanti Nejvyššího kontrolního úřadu, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání atd. Když jim přestanete dávat výplatu, tak jim způsobíte socioekonomické problémy.

Pro mě je to naprosto nepochopitelné. Soudci si řekli, že si budou bez ohledu na to, jestli máme, nebo nemáme zákon, vyplácet platy podle toho, co řekl Ústavní soud, a ministerstvo spravedlnosti jako ústřední orgán s tím nic nedělá. Jak je to možné? Z jakých peněz si to berou? Tohle popravdě vůbec nechápu.

Pokud tedy nemáme zákon a řekli jsme si, že „pojedeme“ podle nálezu Ústavního soudu, tak proč tak postupujeme jen ve vztahu k soudcům, a ne i ke všem ostatním?

Po verdiktu Ústavního soudu (který zrušil paragraf upravující platy soudců – pozn. red.) teď v zákoně nic není. Ale soudci se tváří, že je tam napsán trojnásobek. Proč se tedy i všichni ostatní netváří, že je tam napsaný trojnásobek? Pro mě je nepochopitelné, že to někoho napadlo a že se do toho pustil a že to ministerstvo spravedlnosti nerozporovalo. Oni přece čerpají peníze bez zákonného titulu.

Neměli bychom mít zvláštní kategorii státních zaměstnanců, v tomto případě soudců, na jejichž plat zákonodárce nemůže sáhnout, s výjimkou situací, jako je státní bankrot.

Zákonodárce může platy v reakci na ekonomickou či politickou situaci měnit. Ústavní soud říká, že to můžete udělat, jen ne ve vztahu k soudcům, protože soudci mají právo na stabilní a předvídatelný plat, a že když zákonodárce jednou napsal do zákona trojnásobek, tak tam vždycky musí být trojnásobek. Ale to byste ve stejné logice mohla říci, že když jste jednou něco slíbila solárním baronům, tak jim to nemůžete vzít. Nebo kdykoliv jste někomu něco slíbila, ať už důchodcům, učitelům atd., tak jim to nemůžete vzít. Jenomže takto se k tomu přistupovat nedá. Zákonodárce může příslib do budoucna měnit.

Za šťastný ho skutečně nepovažuji. Problém je v tom, že u Ústavního soudu si přejeme jistou míru kontinuity.

Určitě platí teze, že aby soudci mohli být nezávislí, musí být náležitě ohodnoceni. Ale z toho neplyne, že jejich plat musí být počítán zrovna z trojnásobku průměrného platu.

Když se podíváte, jak si stojí soudci v zahraničí a v Evropské unii, tak naši soudci jsou na tom dobře. Když naše soudce porovnáte například s německými soudci a porovnáte to s průměrnou mzdou, tak čeští soudci jsou na tom i lépe.

Ze starší judikatury Ústavního soudu plyne, že se zákonodárce může dotknout platu soudců za předpokladu, že se dotkne platů všech státních zaměstnanců. Takže k tomu, abyste mohla zmrazit plat soudců, musíte zmrazit plat školníka. Přitom plat soudce začíná na zhruba 120 tisících a školník bere zhruba 27 tisíc. To mi tedy drhne. Připadá mi, že pak absolutní výše platu není irelevantní argument.