Kysela: Policejní vyšetřování není důvod k vetu prezidenta

Myslím, že obecně nemá, ale záleží na důvodech. Existuje právní překážka a tou je zákon o střetu zájmů. Pokud je kandidát v takové pozici a není ochotný se jí vzdát, tak to může být důvod k odmítnutí.

Na této konstrukci pak můžeme budovat další analogie, což je například bezpečnostní riziko. Kdyby například tajná služba indikovala, že je kandidát na člena vlády ve spojení s mafií či cizí mocí, důvod by tu byl. Ale tím se důvody veta, zvlášť pokud na kandidátovi trvá předseda vlády, vyčerpávají.

To šetření trvá dlouhou dobu, aniž by někdo věděl, v čem spočívá jeho provinění. Nyní jsme v situaci, kdy na prezidenta kandiduje Andrej Babiš, který stojí před soudem, a nezdá se, že by to voličům vadilo. Pokud by kaž­dý, kdo podává na policii vysvětlení, měl být automaticky vetován, pak dáváme policii značnou moc, koho vyřadí z politického života. Pokud tyto okolnosti nevadí premiérovi, není důvod kandidáta vetovat. Nezapomeňme na to, že to byl Miloš Zeman, který jmenoval Babiše ministrem financí, aniž by splňoval tehdejší zákonnou podmínku lustračního osvědčení.

Jde o to, co vlastně Zeman řekl. Ve chvíli, kdy premiérovi sdělí, aby návrh stáhl, může si to předseda vlády rozmyslet. Ale pokud by na kandidátovi trval, jednal by Zeman protiústavně. Máme v zásadě tři výklady Ústavy. Buď musí jmenovat kohokoli, koho předseda vlády označí, nebo to může odmítnout, což ale z prezidenta dělá podstatně silnějšího aktéra.

Třetí a nejracionálnější interpretace je ta, že prezident může návrh předsedy vlády přezkoumávat. V článku 70 je řečeno, že člen vlády nesmí vykonávat neslučitelnou funkci s vládním angažmá.

Když chtěl kandidát na ministra zdravotnictví za ČSSD David Rath setrvat v čele České lékařské komory, pak bylo důvodné od exprezidenta Václava Klause ho nejmenovat. Ale samotný fakt, že se vám ten člověk nelíbí, dostatečným důvodem není.

Svého času chtěl expremiér Bohuslav Sobotka navrhnout na ministra Tomáše Prouzu, tam to nedoputovalo ani k formálnímu návrhu. Zeman mu pravděpodobně sdělil, že ho nejmenuje, protože mu nekonvenují jeho názory.

Jiný případ byl návrh Miroslava Pocheho (ČSSD) na ministra zahraničí. Tam od protiústavního jednání Zemana zachránil Babiš tím, že navrhl dva kandidáty. Pocheho a Jana Hamáčka. Prezident si vybral Hamáčka.

U Šmardy šlo ještě o závažnější porušení Ústavy, protože premiér chtěl tehdy odvolat ministra Antonína Staňka. U institutu odvolání žádný manévrovací prostor není, ale prezident týdny a měsíce nic nepodnikl. To bylo zjevné porušení Ústavy.

Když přicházíte do styku s někým, komu nedělá problém Ústavu porušovat, a vy se s tím smiřujete, tak on nepřestane a bude pokračovat. To je důsledek dlouhodobého soužití Zemana s Babišem, který na tyto kroky nikdy nereagoval žádným typem kompetenčního sporu.