Kysela: Obstrukce mohou parlamentní demokracii poškodit

To se mi nezdá. V jednacím řádu se to jeví tak, že režim legislativní nouze se neprojednává, když jsou zákony vraceny Senátem nebo prezidentem. Ale když jsou projednávány jako vládní návrh, to je moment, kdy to Sněmovna rozhoduje. Má to pak i ty důsledky, že se nekoná první čtení, je kratší lhůta pro výbor apod.

Ani praxe tomu nedává za pravdu, protože když v legislativní nouzi let 2020 a 2021 Senát výjimečně něco do Sněmovny vracel, tak Sněmovna u těch vratek nehlasovala, jestli legislativní nouze trvá, nebo ne.

Jednací řád přinejmenším se zřetelem k tomu, jak je dlouhodobě vykládán, svědčí tomu, že pokud chcete jednat později, tak to skutečně musíte odhlasovat před 19. hodinou. Tady zřejmě k porušení jednacího řádu došlo.

Kdybychom se tvářili, že hlasování neproběhlo, protože nesmělo, tak měli ve 21.00 skončit. Jenže hlasování proběhlo, tak potom by měl pokračovat. Ve chvíli, kdy dostal znovu slovo a mluvil, tak by měl mluvit i po 21.00. Pokud došlo k tomu, že než se vrátil k řečništi, promluvili jiní řečníci, ač to byly návrhy procedurální, tak i tam to z hlediska jednacího řádu skřípe.

Nicméně nevyhnete se pochybnostem, že je zneužíváno právo vyplývající z jednacího řádu pro účely parlamentní obstrukce, kterou nepokládám za legitimní využívání práva.

Mají-li mít volby nějaký smysl, tak bych očekával, že se výsledky voleb promění ve složení Sněmovny. Většina je většinou proto, že jí dala hlas většina voličů, a ta předpokládá, že jí bude vládnout. A když budete ve Sněmovně pracovat tak, že poslanec Okamura nebo někdo jiný zablokuje Sněmovnu, pak je celkem jedno, kdo je v opozici a kdo ve vládě, protože se nepohnete z místa, dokud jeden, dva či tři poslanci neusoudí, že se jim pohyb z místa líbí.

A když se většina už na začátku volebního období nemůže pohnout z místa, protože se pokouší projednávat body, které se jedné politické straně nelíbí, je to na pováženou.

Zkrátka – v důsledku těchto obstrukcí může být ohrožena věrohodnost parlamentní demokracie, protože se poukazuje na její nefunkčnost, slabost, neakceschopnost v porovnání s autoritativními režimy.

Jde o to, že jednací řád vytváří prostor pro hodně rozvolněný režim. K tomu se přidávají různá usnesení Sněmovny a pasivita předsedajících. Výsledkem je, že se daří pravidel zneužívat.

Jsou tu tři vrstvy problémů. První se týká jednacího řádu, který vznikl v první půli 90. let, kdy byl ještě velice zřejmý étos polistopadového uvolnění. Proto jednací řád klade velký důraz na práva jednotlivého poslance. V zahraničních parlamentech je to neobvyklé, protože ty kladou důraz víc na efektivitu a akceschopnost než na to, aby se každý poslanec cítil dostatečně realizovaný tím, že se může kdykoli vypovídat, jak se mu chce.

Na tuto vrstvu pravidel navazují různá usnesení Sněmovny, která jednání dál zbrzďují. Například usnesení, že dokud se neodhlasuje pořad schůze, tak tam musí sedět celá vláda. To bylo využito v úterý večer, protože pokud vláda odejde, tak Sněmovna v tu chvíli nemůže jednat, což je bizarní. Usnesení mělo sloužit k tomu, že vláda bude přítomna, ale ve skutečnosti se stává nástrojem vlády, jak může ochromit jednání Sněmovny tím, že odejde. Je to oboustranně nebezpečný nástroj a je otázkou, jestli ho mít.

To je role předsedajícího schůze. U nás je dlouhodobě nastaveno, že předsedající je pasivní, a jde o to, jestli je to správné, jestli nemá na průběh schůze reagovat, což je typicky to volání poslance, aby mluvil k věci. Pokud někdo vystupuje k pořadu schůze, tak nikde není řečeno, že má návrh odůvodňovat 50 minut. Stačí tři minuty, aby patrně všichni pochopili, co žádá. Pak ho má předsedající dvakrát volat k věci, a pokud to poslanec nerespektuje, má mu odejmout slovo.

Zaprvé mi nevyhovuje, když zejména dlouhodobí členové Sněmovny jeden druhého moralizují. Jako by tam seděli ušlechtilci a pekelníci. Když vidíte, jak se střídají v koalici a v opozici, tak mluvit o cestě do pekel nebo o největší ráně pro parlamentarismus mi nepřipadá přiléhavé.

Vezměte si příklad EET, kdy zrovna vládlo ANO. Tehdejší koalice zjevně porušila jednací řád tím, že ukončila rozpravu ve chvíli, když se do ní hlásili ještě další poslanci. To je případ, kdy není adekvátní vidět třísky v očích jiných a nevidět břevno v oku svém. V zásadě se stalo totéž, co udělala většina teď. A mně to nepřipadá dobré.

Samozřejmě není šťastné, když na napínání, využívání či zneužívání jednacího řádu zareagujete tím, že ho porušíte. V tomto ohledu bych souhlasil, že je účelnější zamyslet se nad oněmi třemi vrstvami a pravidla pozměnit.

To si rozhodně nemyslím. V této fázi je to předčasné. Před ÚS se dostanete leda tak, že napadnete zákon, který byl podle vás přijat v rozporu s Ústavou.

Pandemický zákon zatím nebyl přijat, a vše, co se týká úterý a středy, se týkalo pořadu schůze. Když se v kauze EET o to pokoušeli někdejší opoziční, dnes koaliční poslanci, tak ÚS jejich stížnosti odmítl.

A pokud by byl napaden před Ústavním soudem už schválený pandemický zákon, tak by hnutí SPD zase neuspělo, protože Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti, nikoli pravidel jednacího řádu. Ústavnost by hrála roli tehdy, kdyby opozice doložila, že byla vyloučena z možnosti být slyšena během projednávání.

V předchozím jednání rozprava trvala přes 30 dní, k tomu celodenní rozprava v Senátu a pak ještě ve Sněmovně. Takže tvrdit, že bylo málo času, aby se opozice vypovídala, mi nepřipadá věrohodné. Myslím, že žádná ze stížností nemá šanci na úspěch.