Článek
Andrej Babiš v debatě ČT řekl, že by jako prezident nepodpořil vyslání vojsk do Polska, pokud by bylo napadeno, k čemuž se však ČR zavázala členstvím v NATO. Nakolik o tom rozhoduje prezident?
Pokud se rozhodneme, že pošleme jednotky do zahraničí bez vyhlašování válečného stavu, tak to s prezidentem vůbec nesouvisí. Je to čistě rozhodování parlamentu nebo, za určitých situací, vlády s kontrolní rolí parlamentu.
V bezpečnostních otázkách sehrává klíčovou roli vláda, na druhém místě je parlament a na třetím doplňkově v určité situaci prezident republiky. Situace, kde vystupuje prezident, je rozhodnutí o mobilizaci, což předpokládá, že byl vyhlášen válečný stav, a to je rozhodnutí obou komor parlamentu absolutní většinou.
Pavel vyzval Babiše ke zklidnění napětí
Kdy se vyhlašuje válečný stav?
Podmínky pro vyhlášení válečného stavu jsou v zásadě dvě. Jednak je to obrana před napadením a jednak plnění mezinárodních závazků ke společné obraně. Ve chvíli, kdy jsou napadeny Spojené státy, tak asi není nezbytné, aby Česká republika vyhlašovala válečný stav, natož mobilizaci. Zatímco když jsou napadeni Slováci nebo Poláci, tak se to zdá důvodné, protože hrozí přelití konfliktu k nám. To je v zásadě jediná role, kterou prezident republiky hraje.
Z toho mi tedy vyplývá, že role prezidenta je spíše okrajová.
Záleží, jak budete reagovat. Prezident republiky je ve hře jen tehdy, když by se mělo rozhodovat o mobilizaci, a to je vyloženě krajní případ, kdy si řeknete, že bez toho, abyste aktivovala určitou část veřejnosti mimo profesionální armádu, nejste schopna bezpečnostní riziko zvládat. Je ale poměrně málo pravděpodobné, že to nastane. Pokud nepotřebujete rozhodovat o mobilizaci, tak k ničemu jinému prezidenta nepotřebujete.
Konečně rozhodnutí o mobilizaci je už čistě jen na prezidentovi?
První podmínka je, že chce parlament vyhlášení válečného stavu, druhá, že vláda navrhla prezidentu republiky vyhlášení mobilizace a třetí podmínka je rozhodnutí prezidenta, které je s kontrasignací, takže se souhlasem premiéra. Na prezidentu je, aby vyhodnotil situaci a řekl, zda je to důvodné. Zdá se mi, že jeho rolí je spíše ohlídat, aby čirou náhodou nedošlo k nějakému spiknutí nebo něčemu, co zavání pučem, na němž se domluvily většiny obou komor parlamentu a vláda. Tehdy by mohl prezident říci, že mobilizaci nevyhlásí. S výjimkou tohoto krajně nepravděpodobného scénáře se mi zdá, že to uvážení nemá, nechce-li být vlastizrádcem.
Prezident republiky je ve hře jen tehdy, když by se mělo rozhodovat o mobilizaci
Aktivním aktérem ve vyhlašování mobilizace tedy není.
Ne, to v žádném případě.
Může prezident sehrát roli ve vyhlášení válečného stavu, zatáhnout zemi do války?
Záleží, zda se bavíme o prezidentovi, který je zároveň aktivním politickým aktérem, mluví do médií, objíždí náměstí a burcuje do války, nebo naopak hlásá „mír, mír, mír“.
Jako prezident může mít vyšší autoritu, a když to bude hlásat, tak to může vzbudit větší pozornost. Pokud nejde o politickou roli, ale kompetence, tak ve vztahu k válečnému stavu prezident žádné nemá. Je to věc souhry mezi dvěma komorami parlamentu a vládou.
Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil. V čem ta role spočívá?
Ministr obrany není podřízeným prezidenta. Jakou roli prezident v systému hraje, poznáte spíše z kontextu než z označení vrchní velitel. V českém prostředí zákon o ozbrojených silách říká, že prezident jako vrchní velitel dělá pouze čtyři věci. Jmenuje náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky, schvaluje základní vojenské řády, propůjčuje bojové zástavy útvarům a uděluje jim názvy. To je všechno. Jmenování náčelníka generálního štábu už prezident nedělá z nějakého důvodu jako vrchní velitel, ale jako prezident republiky. Když rozhoduje o mobilizaci, tak to opět nedělá jako vrchní velitel, ale jako prezident.
Tak se mi zdá, že veřejnost ponechává sama sebe v extrémní míře neznalosti
Když to sečtete a přidáte ještě jmenování a povyšování generálů, tak je to všechno, co prezident republiky ve vztahu k ozbrojeným silám dělá. Nejsou to mocenské kompetence toho typu, jak to někdy ve veřejné debatě působí, že když vrchní velitel zavelí, tak všichni poslouchají. Takhle to zkrátka v českém právním prostředí není.
Babiš zrušil zbytek kontaktní kampaně
V případě vyhlášení válečného stavu by tedy velel někdo jiný?
Velitelem armády jako klíčové součásti ozbrojených sil je náčelník generálního štábu. Klíčová osoba z hlediska politické kontroly je ministr či ministryně obrany, protože je součástí vlády a odpovídá Poslanecké sněmovně. Prezident není bezvýznamný, ale jeho role se vyčerpává v kompetencích, o kterých jsem mluvil a které nejsou stěžejní z hlediska toho, jak Česká republika buduje obranu nebo kolik na ni dává peněz.
Nebudí samo označení vrchní velitel přílišná očekávání?
Když sledujete diskuse na sociálních sítích, tak jsou poznamenány extrémní mírou neznalosti nebo domněnek. V tomto ohledu asi selhává systém občanského vzdělávání. Je nepochybné, že prezident je hlava státu. Ale pokud z toho někdo odvozuje, že tím pádem může cokoliv – když se mu nelíbí předseda vlády, tak ho odvolá, když se mu nelíbí kandidát na ministra, tak ho nejmenuje, když je vrchní velitel, tak je pánem nad armádou – tak se mi zdá, že veřejnost ponechává sama sebe v extrémní míře neznalosti.
Upravení kompetencí není potřeba?
Nezdá se mi, že by právní koncepce nebyla funkční nebo vyvolávala nějaké pochybnosti. Když byste zrušila slova „vrchní velitel“, tak se z hlediska fungování nic nestane. Jde o to, zda to máte rušit jen proto, že teď vedeme bizarní diskusi poznamenanou volební kampaní.
Vidím určité problémy v konstrukci ústavního zákona o bezpečnosti ve vztahu k tomu, jak funguje nouzový stav, jak by to mělo být ve vztahu k válečnému stavu.
Když jsme si řekli, že o něm rozhoduje parlament, tak ve chvíli, kdy by byla Česká republika napadena, je otázka, zda by se dokázal sejít. Pokud by se nedokázal sejít a rozhodnout o válečném stavu, tak nemáme žádný náhradní mechanismus, kdo by to rozhodl místo něj. Nad tím by bylo radno se zamyslet spíše.