Kysela: Farského přimět k rezignaci nelze

Preferovaná forma vzdání se mandátu je osobně na schůzi Sněmovny. Ale počítá se s tím, že poslanec toho nemusí být ze zdravotních či jiných důvodů schopen, a proto existuje alternativní forma. A to forma notářského zápisu.

V USA ale český notářský zápis zřejmě není možný, a proto by bylo potřeba najít nějaký ekvivalent, který vyjádří nezpochybnitelný projev vůle poslance. Poslanec Farský ale dával najevo, že bude-li třeba se přemístit do ČR, tak to udělá. Pokud by se tedy rozhodl vzdát se mandátu, tak nebude třeba hledat americkou cestu, ale zvolí buď schůzi, nebo notářský zápis v Česku.

Taková možnost neexistuje.

Poslanecký mandát je svobodný a držiteli mandátu jsou poskytovány různé garance. Jediný způsob, jak někoho zbavit mandátu, je ten, že zbavíte mandátu všechny poslance rozpuštěním Sněmovny. Jinak je to na vůli poslance, protože je to v české ústavní historii vnímáno citlivě.

V meziválečném období řada poslanců a senátorů, kteří se projevovali disidentsky vůči svým stranám, byla zbavena – navzdory ústavní záruce volného mandátu – mandátu za pomoci volebního soudu.

To je natolik traumatizující, že se zákonodárce pokusil co nejvíce se této zátěži vyhnout. Proto je to ponecháno na vůli poslance. Jediné, co je možné, je apelovat na něj. Mohou nakreslit otazník nad jeho politickou budoucností. Mohou mu říci, že s ním už nechtějí být v klubu, ale to je tak vše.

Ne, je to unikátní důvod. Senátor Čuba byl nepřítomen řadu měsíců, a když se ukázalo, že jeho zdravotní stav se nemůže zlepšit, tak byl donucen se mandátu vzdát. To je ale dost odlišná situace.

Nemyslím si, protože ten důvod je unikátní. Úspěšných Fulbrightových stipendistů není mnoho. Záleží na tom, jak na tu situaci hledíme. Mám obecně dojem, že začínáme být vůči politické reprezentaci nepřiměřeně nároční.

Často se stává, že člověk, který je vám běžně sympatický, se zvolením stane objektem vašeho pohrdání. Nechci poslance Farského hájit, ale měli bychom být realisty v tom, kde si nakreslit hranici, co všechno po politicích chtít, aniž bychom to chtěli po sobě.

Teď tu máme kauzu s angličtinou. Když ji ministři neovládají skvěle, je to další důvod si nad nimi odplivnout. Pokud toto budeme neustále stupňovat, tak za chvíli nebudeme mít žádné politické kádry.

V případě Farského záleží na tom, jaká varianta vám připadne věrohodnější. Buď to stipendium budeme brát jako unikátní, které pomůže tomu člověku být platnější ve službě veřejnosti, nebo to bereme tak, že si poslanec našel jakoukoli překážku, aby nemusel chodit do Sněmovny.

Překvapilo mě to, že poslanec Farský to stipendium plánoval dlouhodobě, protože je určitě problém být poslancem a zároveň být půl roku v zahraničí. Míra reakce, která byla nejen od nespokojených pirátských voličů, mě ale zaskočila.

Z jeho hlediska to byl způsob očištění svědomí, že z toho nic nemá. Ale ti, kteří to kriticky komentují, to jistě nepovažují za dostatečné. Je to v duchu, kdo chce psa bít, tak si hůl najde, byť je to celé dost nezvyklé a nešťastné.