Kvůli normě hrozí konec štěrboholskému Klokánku, má se starat jen o devět dětí

To jsou příběhy dětí z Klokánku ve Štěrboholech. Je jich tu 48. V lednu by mělo být 39 z nich přesunuto do ústavu. „Magistrát hlavního města Prahy nás dopisem z 12. září vyzval, abychom snížili kapacitu Klokánků na zákonem požadovaných 28. Vzhledem k tomu, že devatenáct dětí je na dlouhodobé propustce u rodičů nebo pěstounů, máme na jejich místech děti takzvaně přespočetné, o které se staráme na vlastní náklady. Od ledna to však nebude možné a fakticky tu zůstane jen devět dětí, které spolu s těmi 19 tvoří zákonný limit,“ popisuje situaci vedoucí štěrboholského Klokánku Jan Vaněk.

„Je tu obrovská herna, dvanáct bytů, výtah, krásná zahrada i hřiště. Jenomže to z příspěvků na devět dětí, protože na těch devatenáct stát nic nedává, když žijí jinde a u nás jsou jen tabulkově, nezvládneme uplatit. Za devět dětí je to 206 tisíc korun za měsíc. Takže hrozí, že úplně skončíme,“ stěžuje si Vaněk a v žertu dodává, že kdyby uprostřed bytového domu, který je složen ze dvou křídel, postavili zeď, vznikly by dva Klokánky a pro úředníky z ministerstva práce a sociálních věcí by bylo vše v pořádku.

Novela zákona o limitu 28 dětí v jednom Klokánku tak pošle děti do ústavu, kde budou vyrůstat v zařízeních s kapacitou až sto míst, stát bude platit na takové dítě téměř dvakrát tolik, než když bylo v Klokánku, a krásný a zrekonstruovaných domov dvanácti rodin zůstane opuštěný.

„Nejhorší na tom je, že se s těmi dětmi zachází jak s nábytkem. Přitom i já měl co dělat, když jsme vezli chlapce po třech letech žití u nás do dětského domova, kam dle zákona musel odejít. Přitom každý ví, že tam se rozhodně lépe než u nás mít nebude,“ popisuje těžké loučení s dětmi, ke kterým tety a strejdové přilnou. „Tetám, i když je to těžké a děti mají jako své vlastní, vždy pomůže, když vědí, že jdou do dobrých rukou. To však bohužel není vždy,“ konstatuje Vaněk.

„Trochu neuvěřitelný příběh je naší nejmladší Esterky, která se narodila 27. srpna a její první cesta vedla k nám. Bylo jí devět dnů, když ji přivezli z porodnice. Její matka tvrdí, že si ji chce vzít, jen nemá bydlení. Ovšem zjistili jsme, že je to její čtrnácté dítě, a to je ročník 71. Přitom ona sama to nejdříve zapírala a tvrdila, že má jen čtyři,“ popisuje příběh pražské matky vedoucí Klokánku.

„Pak se sice přiznala, ale trvá na tom, že sežene peníze a všechny děti si vezme. To je pak problém vzhledem k tomu, že si holčičku nemůže nikdo adoptovat a i pěstouni se obávají, aby k ní nepřilnuli a biologická matka ji pak nechtěla zpět,“ vysvětlil osud třítýdenního miminka Vaněk.