Článek
V rozhovoru pro iDnes 5. ledna jste řekl, že se bojíte, že závěr kampaně ovládne finální masírka. Děje se tak podle vás?
Moc to nesleduju, abych pravdu řekl. Ale mám dojem, že se to trošičku začíná dít, ale ono to bude gradovat.
Ještě myslíte, že to vygraduje?
Je tam několik kolegů, kteří jsou připraveni jeden na druhého. Pevně věřím, že není nikdo připraven na mě. Ani já nejsem připraven.
Proč nejste připraven na finální masírku?
Protože vycházím z toho, že lidé by měli volit ne proto, že ten druhý je horší, ale proto, že třeba já jsem nějaký. Ono je to asi naivní, ale jsem politikou nepolíbený.
Prezidentský kandidát Vratislav Kulhánek o závěrečné fázi kampaněVideo: Novinky
Neměl byste to být vy, kdo právě tady přinese ještě nová témata?
Jsem vcelku od začátku kampaně poměrně dost zaměřený. Jednak mě zajímají lidé, jednak mě zajímají jejich platy, jednak mě zajímá, aby tato země nebyla odvislá jenom od ukrajinských odborníků. Plus příslušné světové evropské zaměření a já jsem přitom pořád stejný. Říkám pořád stejné věci, a když mám mluvit před věřícími, tak se jaksi nepřevlékám za věřícího.
Ještě k té kampani. Někteří vaši protikandidáti říkají, že je trošičku nudná a že v ní chybělo nějaké hlavní téma kromě toho vymezování se vůči Miloši Zemanovi. Cítíte to také tak?
Téma vymezování se vůči Miloši Zemanovi nevidím jako téma. To je špatně, ale zavinil si to sám do značné míry, svým chováním. Kdyby u těch debat byl, tak by mohl kontrovat a třeba by to mohlo vypadat všechno jinak. Že je prezidentská kampaň nudná, mi přijde naprosto přirozené, protože prezident není nějaký klaun nebo nějaká celebrita v českém pojetí nebo evropském pojetí nebo i ve světovém pojetí slova smyslu, ale je to seriózní funkce. Takže když se baví seriózní lidé o seriózní funkci, tak to musí být naprosto nudné.
Jaké je podle vás téma té kampaně nebo jaké bylo téma kampaně?
Podle mě se všichni tváří, že téma kampaně je boj za demokracii, což mě zase trošku vyvádí z míry, protože já jsem přesvědčený, že v demokratické společnosti žijeme a že v zásadě není za co bojovat. Řada kandidátů chce bojovat proto, že vyhrál volby někdo jiný, než chtěli.
Možná mají pocit, že demokratické hodnoty jsou nějakým způsobem narušovány.
Tím, že je stále větší a větší ingerence státu, že se víc a víc do lecčeho plete Evropská unie. Tam je prostě zásada, že když jste zdravý, tak já vás uléčím k smrti, to tady funguje, ale to není principiální ohrožení demokracie. Alespoň podle mého názoru. Tam je poměrně dost možností se bránit, takže my na všechno kýváme nebo k tomu přistupujeme hloupě, to je druhá věc, ale že by byla přímo ohrožena demokracie v této zemi, já to nevidím.
Ještě k jednomu tématu, které mě napadlo. Hodně se akcentuje to, že prezident má být slušný a má spojovat, a ne rozdělovat. Stačí to?
Samo o sobě to samozřejmě nestačí. Mohu být slušný a úplně blbý, když to přeženu. Takže měly by tam být dosaženy ještě některé další parametry. Ale tím, že prezident, tak jako si myslím, že třeba ředitel velké fabriky musí být příkladem pro zaměstnance, tak zrovna tak prezident by měl být příkladem pro celý národ svým chováním.
To byste vy byl?
S tím mám bohaté zkušenosti. Myslím, že toto je jedna z věcí, které mi nikdo nemůže vytknout.
V posledních průzkumech se umisťujete pravidelně na spodních příčkách. Máte jedno až dvě procenta, není to moc. A šance, že se probojujete do druhého, jsou velmi malé.
Proč myslíte?
Jeden až dvě procenta…
Co vám říkají ta jedno až dvě procenta?
Že je to málo, že to nestačí. Vy máte nějaké své průzkumy? Děláte si?
Nedělám si žádné průzkumy, ale vím, že když bych si průzkum zaplatil, že bych se v něm umístil na jednom z čelních míst. O to nejde. Znám konkrétní příklady, kdy se příslušná agentura obrátila na jednoho člověka, který mi to sdělil, kterého náhodou znám, a říkal mi: oni se mě ptali na ty první čtyři, na tebe se už vůbec neptali.
Jakou tedy máte podporu? Nebo když se bavíte s lidmi, tak kdybyste to třeba nějakým způsobem procentuálně vyjádřil, abychom se bavili o nějakých číslech.
Svoji šanci bych viděl někde kolem 10 až 12 procent, protože když se poptáte po pár fabrikách, jestli se jich někdy někdo ptal v nějakém průzkumu, tak na vás koukají: ne, nikdy nikdo.
To by vám podle vás stačilo, těch 10 až 12 procent?
Ne, 10 až 12 procent by mohlo stačit na druhé kolo. Teď je otázka, ale to je pesimistický odhad, který se může lišit minus pět, plus pět, když to vezmeme teoreticky. Ale jak dopadnou volby, to nikdo neví.
Také jste v předchozích rozhovorech řekl, že to nebyl váš nápad kandidovat, ale že vás oslovil Pavel Sehnal, zakladatel ODA (Občanská demokratická aliance), a že jste byl chviličku přemlouván. Chcete vlastně vůbec uspět?
Kdybych nechtěl uspět, tak už jsem to dávno zabalil, protože jako že bych se s rozkoší bahnil v tom, co musím absolvovat v rámci této kampaně, to rozhodně ne. Samozřejmě jsem byl přemlouvaný, samozřejmě že jsem ze začátku na to koukal nějak divně, ale pak když jsem si to všechno sečetl dohromady, že mám nějaké životní zkušenosti, že vcelku se nedá říct, že bych v tom, co jsem dělal, většinou neuspěl, tak jsem si řekl, že je to fakt dobrá výzva, zajímavá výzva a že do toho půjdu.
Takže to není jen kvůli zviditelnění ODA?
Ne. To až zase tak snadno nejsem na prodej.
Ještě jedna věc mě v této souvislosti zajímá. Byl jste dlouhá léta předsedou svazu ledního hokeje, šéfem automobilky Škoda Auto, a když jsem o tom přemýšlela, tak je máloco, na co Češi slyší více, než je právě lední hokej nebo auto Škoda. Možná by to ještě byl šéf Plzeňského Prazdroje, kdybych to takto měla říct. Tak se chci zeptat, jestli jste kampaň trochu nepodcenili, jestli jste tyto věci neměl víc akcentovat, aby vás lidé v této lidštější podobě viděli víc?
To je těžké. Když budete přesně toto akcentovat, tak neakcentujete lidskou podobu, ale akcentujete nějakou funkci, a to bych našel ještě jiné funkce na evropské úrovni, vlastně na světové úrovni, které by se daly prodávat, ale já se snažím spíš předvádět své názory. Spíš to beru jako kvalifikační předpoklad, než bych se s tím někde nějak vytahoval nebo jsem to používal jako hlavní argument.
Říkal jste, že jste navštívil velké množství zaměstnanců, že byste na ně chtěl cílit. Co podle vás lidi nejvíce trápí? Co jste od nich nejčastěji slyšel, že jsou ty největší problémy?
Prezident jim přímo samozřejmě pomoci nemůže, ale jedna záležitost jsou platy, druhá záležitost je pracovní prostředí, ale hlavně hodně lidí má poměrně velké obavy o jednak udržení pracovního místa a potom o to, co bude dál, až skončí, anebo co bude, až ztratí pracovní výkonnost, kterou teď mají. Takže to jsou taková témata, která lidi trápí, které lidi bolí, na druhou stranu, když vezmu ty rozhovory, tak 90 procent lidí je velmi optimistických a pozitivních, takže já jsem byl až překvapený a říkal jsem si, že mě snad někdo pošle do háje, a nestalo se. Naopak. Když si povídám s dámami, tak ano, je to fajn, a pak, když jsem se začal bavit s frézaři, nástrojaři, které znám z fabriky, že jsou hodně „držkatí“ a že by mě poslali do háje z fleku, a i když s těmito chlapy to dobře fungovalo.
Cítil jste podporu?
Určitě.
Kandidát na prezidenta Vratislav Kulhánek o vládě Andreje BabišeVideo: Novinky
Jak byste se postavil, kdybyste se stal prezidentem, k současné situaci kolem vyjednávání o vládě. Andrej Babiš byl pověřen k sestavení vlády, Miloš Zeman jmenoval i jeho vládu, zatím se čeká na vyjádření důvěry vládě. Jak vy byste se v této situaci zachoval, kdyby Andrej Babiš byl vítězem voleb?
V zásadě bych s tím nenadělal nic jiného než to, že bych ho pověřil pro první kolo, protože sice je tady trestní stíhání, ale není nějakým způsobem uzavřené. V případě, že by dostal imunitu, tak je třeba na něj hledět jako na nestíhaného, a co se teď vylíhlo kolem OLAFu a co bude dál, je druhá věc, ale rozhodně bych mu nedal další šanci, když by neuspěl.
Dva pokusy dopředu byste nedeklaroval?
To v žádném případě. To nejde.
Měla by podle vás nějaká politická strana ustoupit ze svých předvolebních slibů voličům a jít s Andrejem Babišem do vlády pro zachování její funkceschopnosti?
Tato otázka je trochu mimo mísu, protože vládní program víceméně opisuje požadavky všech opozičních stran, takže oni se vyhraňují ne vůči vládě nebo vládnímu programu, ale vůči jedné osobě, a teď je otázka, jestli je to právě pro tuto zemi dobré, protože pokud by to všechno bylo plněno, pak by bylo líp, ale jiná věc je, jestli je to splnitelné. Jsou to samozřejmě sliby.