Kuchařkám došla trpělivost. Jestli stávka nezabere, budeme pokračovat, vzkazují

Přidají se všichni její kolegové. A zavřená zůstane celá škola, včetně internátu. „Jsme rádi, že nás podpoří i učitelé,“ ocenila Kuncová Dolanská.

Uvedená jídelna patří k největším v Plzeňském kraji. Její personál chystá nejenom obědy, ale také snídaně a večeře. „Ráno jsme tady ve dvou. Od šesti hodin už vydáváme dvě stě padesát porcí,“ vypočítala Šárka Mauritzová.

Pak přichází zbytek týmu, jemuž dlouhodobě schází lidé. „Máme sedm kuchařek, deset pomocných, ne všichni jsou na plný úvazek. Ideálně bychom potřebovali ještě pět lidí. Ale není je možné sehnat,“ posteskl si šéfkuchař Marek Hranáč.

Hlavním důvodem jsou podle něj nízké platy a náročnost profese. Jeho slova potvrzuje Mauritzová, která je v oboru už 45 let. Podle tabulek dostává 23,5 tisíce korun hrubého. „Mladí ovšem nemají finanční motivaci, proč sem jít, nebo ten zápřah nevydrží,“ podotkla.

K obědu vaří vždy tři jídla, jedno zpravidla bezmasé, a polévku. „Děláme třeba osm set porcí svíčkové. Takže jedna má na starosti maso, druhá omáčku, třetí vyrábí knedlíky,“ popsala Kuncová Dolanská.

Vše musí stihnout do půl dvanácté, kdy přicházejí první strávníci. „Vždycky to nějak zvládneme, ale za jakou cenu. Jsme urvané. Dost přecházíme nemoci, protože nechceme ostatní nechat ve štychu,“ vysvětlila a zbytek party jí dal za pravdu.

Mimochodem kromě studentů elektrotechniky a jejich kantorů do jídelny chodí i žáci nedaleké základní školy. „Pro ně platí jiné gramáže. A někteří mají bezlepkovou nebo jinou dietu. Do toho je nutné splnit předepsané stravovací normy a další věci,“ zmínil kuchař Jan Petr.

Po obědě je třeba nádobí předmýt a v jídelně uklidit. Odpolední směnu musí zvládnout pouze jeden člověk. „Ten zodpovídá za dva druhy večeře, které i vydává,“ doplnil Petr.

Dříve pracoval v restauracích, ale v zaměstnání trávil hodně času. Nebyl spokojený ani se způsobem vyplácení peněz. „Tohle se mi líbí, i když si rozhodně nevydělám tolik, co předtím. Rád bych si založil rodinu, na kterou chci mít prostě čas,“ řekl.

Podobně mluvila i Kuncová Dolanská, která je samoživitelkou a stará se o dvě dospívající děti. „Když jsem sem nastupovala, syn šel teprve do školky. Neměla jsem moc na výběr. Tohle mi vyhovovalo, což stále platí. Nicméně děti už povyrostly a já s platem sotva vyjdu,“ posteskla si.

Stejnou zkušenost má její kolegyně a také samoživitelka Šárka Kočková. „Ne každý zaměstnavatel vám vyjde vstříc. Na chvíli jsem si odskočila do fabriky, kde jsem měla dvousměnný provoz. Bohužel jsem se synovi nemohla tolik věnovat. Raději jsem se vrátila k téhle profesi. A pořád mě baví,“ zdůraznila Kočková.

Také pro ostatní je kuchařina radost, byť někdy těžce vykoupená. A shodně doufají, že pondělní protest zafunguje. „Jestli stávka nezabere, budeme pokračovat,“ jsou odhodlaní.