Článek
Ministři nezklamali: my nic, my činitelé, za všechno mohou kočí. Musíme tedy věřit, že ústavní činitel pečlivě studuje dokumenty, případně do nich i vpisuje poznámky, když jeho auto jede jako v akčním filmu. Na ministry neplatí setrvačnost a ministři neplatí na řidiče. Grossovo vysvětlení, že policejní řidič (který je současně ochráncem ústavního činitele) musel setřást pronásledující vůz a provést několik manévrů nad rámec práv civilního řidiče, nepostrádá logiku, přesto zbývá pár otázek, které zatím zůstaly nezodpovězeny.
Například řidiči členů vlády i dalších ústavních činitelů často ani při divoké jízdě nepoužívají majáček a sirénu jako varování ostatním řidičům. Majáček se sirénou jsou ale současně velmi nepopulárním symbolem extrabuřtů, které lidi dráždí - což je zřejmě ten pravý důvod, proč se zejména siréna nepoužívá prakticky vůbec a majáček jen občas. Nikdo mi však nenamluví, že by se o svou popularitu obávali řidiči. Kromě toho na řidičích sice záleží, jak pojedou a jestli včas dojedou, jen na jejich šéfech však je, kdy vyjedou.
Mohou se tedy ministři vymlouvat, že při jízdě studují dokumenty, ale nemohou nám namluvit, že si neumějí spočítat, kdy musí automobil vyjet z místa A do místa B, aby tam byl při rychlosti R v čase Č. Ale právě v tom je přece podstata věci. Nikdo ani necekne (a novinář, který by z toho chtěl vydojit senzaci, se bude leda blamovat), když ministr přes Kryštofy jede stylem F1 v nějaké mimořádné situaci. Ale při normální cestě do práce by měl být prostřednictvím svého šoféra příkladem všem, kdo při těch Kryštofech přišli o peníze třeba jen kvůli prošlé lékárničce.