Křeček: Úřad ombudsmana chci zbavit aktivismu

Nechává mě to v klidu. Jde o mediální zkratky, kdy mi vyčítají vztah k menšinám. Nikdy jsem neřekl, že se nebudu starat o práva menšin. Jen jsem připomenul, že se nelze věnovat jen některým skupinám, ale že je třeba přihlédnout k právu všech. A říkat o mně, že jsem antipól úřadu, kde jsem šest let pracoval jako zástupce ombudsmanky, mi přijde nefér. V očích těchto kritiků to vypadá, jako bych přicházel odněkud z ulice, jako by za mnou nebyla konkrétní práce, ale jen nějaké vyjadřování.

Loni byla situace jiná. Existovala politická dohoda, že poslanci nikoho nezvolí do doby, než bude zvolen nový ochránce…

Je pravda, že v zákoně nic takového není, ale myslím, že by měl ombudsman mít aspoň právo se vyjádřit. To říkám stále.

S paní Šimůnkovou se známe, problém ve spolupráci nevidím. Rozdělíme si práci. Jsem připraven svěřit jí to, co ji zajímá, čemu se věnuje, tedy problematiku dětí a mezinárodní spolupráci. Pokud jde o spolupráci s paní Šabatovou, tak jsem její práci nikdy nezpochybňoval, pouze jsem vyjadřoval svůj názor, který byl někdy jiný než ten její.

To bych neřekl. Je to stejné, jako by někdo říkal, že kritika nálezu Ústavního soudu znevěrohodňuje jeho práci. Tak to přece není.

Zopakuji to znovu. Zastupoval jsem Romy po celé republice, když je vyhazovali z bytů. Dodnes mi jejich děti vyřizují pozdrav od rodičů, kterým jsem zachránil byty. Pokud mě někdo za to kritizuje, tak se ptám: co dělají ti lidé, kteří mají v radě pro lidská práva na starosti romskou menšinu? Zná je vůbec někdo? Jak se starají o to problematické soužití na některých místech?

Vliv prezidenta bych nepřeceňoval. Jen podotýkám, že už v minulosti mě Miloš Zeman navrhoval na ombudsmana a neprošlo to. Ve chvíli, kdy předsedové klubů veřejně oznamovali, koho budou volit, tak moje informace byla, že to tak jednoznačné není. Tady se ukázal fenomén tajné volby. Já už jsem před ní věděl od poslanců ODS, že mě někteří budou volit. Sami to říkali.

Pokud se mnou někdo nechce spolupracovat, tak asi nemá velký smysl ho přemlouvat. Úřad je přehlcený lidmi.

Jen pro ilustraci: úřad má ve své pravomoci ochranu zdravotně postižených. Na to bylo přijato deset právníků a dva sociologové. Na útvaru zabývajícím se diskriminací, který má nejméně práce, je paradoxně nejvíc lidí. Oni nevyřizují stížnosti občanů, ale dělají průzkumy, což považuji za absurdní. Toto chceme platit? Takový přístup považuji za aktivistický. Úřad má pomáhat lidem, kteří se na něj obrátí, a ne vymýšlet nějaké průzkumy. Koho třeba zajímá průzkum, zda jsou diskriminováni akademičtí funkcionáři?

Nebudu dávat výpovědi, ale chci lidi v úřadu přerozdělit. Na jiné funkce, aby se zabývali tím, co úřad dělat má. Třeba tak, aby mohly být mnohem častější návštěvy v domovech důchodců a sociálních zařízeních. Vlastní průzkumy zůstanou, ale nebudou hlavní náplní úřadu.

Jde o to, opustit aktivistické pojetí Šabatové. Tedy nerozšiřovat agendu, nevymýšlet stále nové a nové pravomoci, ale využívat důsledně ty, které ombudsman již ze zákona má.

O to usilovat nebudu. Nemyslím, že k tomu byl úřad ombudsmana zřízen. Budeme rádi, když budeme vyřizovat to, s čím se na nás občané obracejí. Dostal jsem otázku, zda zaměříme kontroly na děti, které se nemohou na nás samy obracet. Ten úřad tu není k tomu, aby kontroloval celou společnost. Jsou tu tlaky na dětského ombudsmana, na ombudsmana pro zdravotně postižené. Nemyslím, že tu bude nálada, aby se zřizoval dětský ombudsman.

Ano, ale jako o zástupci velkého ombudsmana. To je možné, ale pak bude třeba změnit zákon. Ten je dvacet let starý a s něčím takovým nepočítá. Může se to udělat jako v jiných zemích, kde má ombudsman pět zástupců a každý z nich má nějakou pravomoc.

Největší podíl se týká sociálního zabezpečení, dávek. Druhý největší počet se týká stavebnictví. Může se stát, že se zásadní změnou stavebního zákona tento počet ještě vzroste. Na to se budeme muset podle mého názoru připravit. Dá se předpokládat, že změna vyvolá u řady lidí nepochopení.

Oni vytváří dojem, jako by lidská práva byla nějaká kabala, ke které musí člověk dorůst. Evropská unie nás tlačí k tomu, abychom zřídili zvláštní úřad, který se jimi bude zabývat. Ombudsman to být nemůže. Není mu svěřena celá oblast lidských práv.

Úřad má jediný kontakt s lidskými právy, a to je oblast diskriminace, dohled nad rovnými příležitostmi. To je jediné, kde se úřad dostává do kontaktu s občany. Jinak jsme v kontaktu pouze s úřady. My posuzujeme jenom rozhodnutí úřadů.

Podle mě není. Lidská práva se promítají v normálním pracovním řádu. Nejsou nic jiného než práva, se kterými se lidé potkávají. Ale jde o to, aby to byly věci, které jako problém cítí společnost, a nikoli to, že si to někteří lidé vymýšlejí. Je rozdíl mezi právem a zájmem.

To, že má někdo zájem na něčem, ještě nevytváří právo. To že někdo má zájem, že nenechá očkovat své dítě, to je jeho soukromý zájem, ale není to právo, které musejí všichni respektovat. Stát může udělat opatření proti tomu.

Domácí porody? To je věc každého, ale není to lidské právo, proti kterému by nesměl stát něco namítat. To, že se někdo snaží svoje zájmy měnit v právo, je jeden z problémů lidských práv. Právo je to, co je vynutitelné státní mocí. Vše ostatní jsou soukromé zájmy.

Kolem osmi tisíc stížností. Ale mezi tím jsou i ty mimo naši působnost. Oprávněných je zhruba polovina.

Každému odpovídáme alespoň radou, kam se má obrátit, co má dělat. Na to kapacitu máme.

Ano. Pro příklad: Věc rozhodne okres, kraj řeší odvolání, pak to dají na ministerstvo na přezkoumání. Všechny tyto úřady nějak rozhodnou a pak to přijde k nám. A my zjistíme, že je to od začátku špatně. A všichni to uznají. Jen v šesti procentech nám úřady nevyhoví. Z toho je zřejmé, že ten úřad je potřebný.

Já svou aktivitu na sociálních sítích neukončím, ale omezím.