Článek
„Naučila se to od své tety. Byla ročník narození 1899 a s kraslicemi začala ve čtrnácti letech,“ vzpomíná Strachoňová, která s kraslicemi začínala rovněž jako dítě. Tehdy ji příliš nebavily.
Až když se narodily děti, kraslice byly nutné k přivýdělku a od roku 1960 se žena, v produktivním věku pracující v dřevovýrobě, věnuje ve volných chvílích kraslicím. S postupem času se změnil její vztah k dílu a tvorba ji začala bavit. Každý rok z jejích rukou vyjde nejméně dva tisíce krásných kraslic.
Od maminky se řemeslo naučila i dcera Marie Nádeníčková. „No, já jsem se to vlastně ani nikdy pořádně neučila. Prostě jsem to už jako malá dělala. Pak jsem měla přestávku a teď, co jsem šest let v penzi, tak se tím bavím. Ale určitě nedělám tolik jako maminka,“ řekla Nádeníčková.
„Musím ale na to mít čas a musí mě to bavit, ne když maminka řekne, že honem potřebuje dvacet kraslic. Největší radost mám z nových vzorů,“ upřesnila.
Kouzlo borkovanských kraslic spočívá v rytí ornamentů do obarvených skořápek.
Mladší z obou žen chová slepice. Když rozdává dcerám vejce, je to s podmínkou, že je musí vyfouknout a skořápky zase vrátit. Ty bílé jsou totiž vzácností a jejich střádání navíc ušetřilo malérečkám rozhořčení z aktuálního předvelikonočního růstu cen vajec.
Jak to bude dál s rodinnou tradicí, Nádeníčková neví. Její dcera se zatím do kraslic nehrne, snacha by měla zájem, a zda to chytne vnučky, ukáže teprve čas.
„V rodinách, které žijí pospolu v jednom domě či kousek od sebe, je ten přenos tradice jednodušší. Když ale tady s námi nejsou, je to horší. Ale uvidíme,“ řekla Nádeníčková.
Pokud se o šikovných borkovanských ženách mluví jako o malérečkách, je to tak trochu nepřesné označení. Vyrábějí sice malované kraslice, ale hlavní technikou je rytí ornamentů do nabarvených kraslic.
Používají k tomu ocelové hroty, hodí se například soustružnické nože nebo nože pro různé frézy. „My ty kraslice vyrábíme résováním,“ připomínají ženy.
Osmaosmdesátiletá Marie Strachoňová se umění škrabání kraslic věnuje od dětství.
Barvení je rovněž třeba, aby bylo do čeho vyškrabávat vzor. Nejde ovšem vzít jakoukoliv barvu, ženy potřebují speciální, lihem ředitelné druhy. Dodnes je jezdí nakupovat do Rakouska.
Pro šikovné ženy z Borkovan na Břeclavsku není problémem udělat velikonoční symbol na jakoukoliv skořápku. Od titěrných křepelčích, přes slepičí či husí a poradí si i s vybroušením hrubého povrchu u velkých pštrosích.
Je za tím spousta hodin jemné práce. K lidem tak kraslice putují za zlomek skutečné hodnoty odvedené práce. Pokud by milovníci kraslic měli zaplatit skutečnou cenu odpovídající času výroby každé kraslice, museli by zaplatit mnohem víc.
Výroba kraslic je v Borkovanech záležitostí důchodkyň, od nichž se ji učí další, mladší ženy. Ozdobenými kraslicemi si mohou přilepšit k mateřské.