Článek
Muž v roce 2016 navštívil kožního lékaře s kožním útvarem na tváři, který byl označen za nezhoubný keratom. Až později se ukázalo, že se jednalo o zhoubný melanom, jehož léčba si vyžádala rozsáhlou a invazivní léčbu.
Pacient poukazoval na to, že nebylo provedeno „histopatologické vyšetření původně odstraněného útvaru, které mohlo vést k časnějšímu odhalení nemoci”.
Soudy jeho žádost zamítly s poukazem na strohost lékařské zprávy a názor soudní znalkyně, která na základě předložené dokumentace neshledala pochybení. V lékařské zprávě byla jen jedna věta.
Muž se proto obrátil na ÚS, neboť měl za to, že důkazní nouzi způsobenou vedením zdravotnické dokumentace nemohl ovlivnit.
Není-li v lékařské zprávě uvedeno nic, nedozví se z ní soud (ani prostřednictvím znalce) nic: https://t.co/B8RuwLpwbC Ústavní soud se zastal muže, kterému byl pozdě diagnostikován zhoubný nádor kůže melanom. pic.twitter.com/vhuV8mKHSk
— Ústavní soud (@usoud_official) July 4, 2022
Podle ÚS je důkazní nouze důsledkem toho, že „předmětná lékařská zpráva neobsahuje téměř žádné informace, ačkoliv mezi zákonem stanovené povinnosti lékaře při poskytování zdravotní péče patří i řádné vedení zdravotnické dokumentace”. Ani soudní znalkyně tak podle ÚS nemohla dospět k jinému závěru.
Navíc ÚS shledal, že některé z otázek nebyly zodpovězeny a znalkyně by se k nim měla vyjádřit. Věc proto vrátil prvoinstančnímu soudu. Soudy podle ÚS měly řešit i to, zda v tomto případě neobrátit důkazní břemeno a nežádat po lékaři, aby dokázal, že postupoval správně.