Kopečný: Ukrajinci vítají, že pomoc vydělává

Na Ukrajině zažívají druhou válečnou zimu. Vy jste s nimi často v kontaktu, jak to tam prožívají a jsou zklamaní, že se ofenziva příliš nepodařila?

Skepse často nazývaná únavou se dostavila i do ukrajinské společnosti.

Těch důvodů je ale víc. Například blokáda hranic. To Ukrajinci cítí velmi silně. Státní pomoc jde přes železniční koridory, které nejsou blokované, ale dobrovolnická a další pomoc jde po silnici a kamiony, které ji vezou, stojí často dlouho na hranicích. A vojáci v zákopech vědí, že jim má přijít nové vybavení: neprůstřelné vesty, lehké zbraně, boty nebo zimní oblečení.

Ale najednou se dozvědí, že bratři Poláci pomoc zastavili na hranicích. To jim na náladě nepřidá. Druhým faktorem je vojenská realita. Od osvobození Chersonu se nic výrazného nezměnilo a hýbe se to pár kilometrů sem a tam. A proto je možné všude číst ve zprávách po celém světě, že morálka na Ukrajině je nejhorší od začátku invaze.

Co Ukrajinci teď nejvíce potřebují?

Pořád je to stejné. Nejvíce vojenské vybavení, které jim umožňuje ruskou agresi zadržovat v současných hranicích frontové linie. Potřebují více techniky, kterou už užívají, a hlavně velkorážovou munici pro hlavňové nebo raketové dělostřelectvo.

Stěžují si hodně, že EU slíbila dodat milion nábojů, ale dodávky váznou?

Ptají se na to pořád. Teď probíhá ve Washingtonu konference, kde se to řeší a kde jsou i čeští zbrojaři. Problém je v tom, že Ukrajinci a také my všichni ostatní na Západě se teprve učíme chápat procesy, které mohou vést k navýšení výroby munice nebo houfnic. Od politického stolu se snadno deklaruje, že se něco dodá, ale realita je o byznysu. Už více než rok se nebavíme mezi podporovateli Ukrajiny, co kdo pošle ze svých skladů…

Protože jsou prázdné.

…nejsou prázdné, ale už v nich není nadbytečný materiál, který mohou země uvolnit. Dnes se nebavíme, co na Ukrajinu pošleme za týden nebo měsíc, ale co příští nebo přespříští rok. Ve všech městech Evropy, USA, Kanady, ale i v Kyjevě se teď snaží pochopit tržní realitu obranného průmyslu. Teď se musí dát dohromady finanční zdroje, odhodlání a reálné možnosti výrobního procesu.

Peníze jsou?

Nějaké jsou, ale není jich tolik, aby pomohly Ukrajině zvrátit válečnou situaci vzhledem k produkčním kapacitám Ruska ve svůj prospěch. V americkém Kongresu sledujeme, jak se neustále odsouvá schválení dalších desítek miliard dolarů na pomoc Ukrajině. Ale je potřeba říci, že to jsou desítky miliard dolarů pro americké zbrojní firmy, které hlavně v republikánských státech ty zbraně vyrobí a pak se pošlou na Ukrajinu. Ty peníze, za které se zbraně vyrobí, vždy zůstávají ve státech, kde se vyrábí. Je to případ USA, Česka nebo Německa.

Kolik z toho platí Ukrajina?

Naprosté minimum.

V Česku výrobu zbraní platí dárci z USA, Nizozemska a Dánska. Proč to dělají?

V případě Dánska a Nizozemska platí, že nemají vlastní výrobní kapacity, ale zároveň chtějí ukázat, že Ukrajině chtějí pomáhat. Vnímají ruskou agresi vůči Ukrajině jako ohrožení vlastní i evropské bezpečnosti a chtějí s tím něco dělat. Dalším důvodem je, že zbraně chtějí nakupovat od výrobců, kteří jsou už na Ukrajině zavedení a o které mají Ukrajinci největší zájem.

Loni vznikla takzvaná Kodaňská iniciativa, kterou měli koordinovat Britové a která měla zajistit dodávky na Ukrajinu, ale donátoři zjistili, že to asi nebude moc fungovat. Nizozemci měli dobrou zkušenost s českými firmami. Viděli, že je na ně spolehnutí, a řekli to i ostatním zemím, které chtěly na Ukrajinu posílat zbraně. A proto se český obranný průmysl stal jedním z největších dodavatelů vojenské pomoci Ukrajině.

Důležité je říci, že Česko za pomoc neplatí, naopak velké peníze přitékají do českého rozpočtu z daní českých zbrojařských firem. Což je pozoruhodný příběh propojení českých výrobních kapacit a kapitálu západních zemí. Dánové a Nizozemci letos podepsali s českými firmami další dodávky ve vysokých stovkách mi­­lionů eur.

Znamená to, že české firmy mají práce až nad hlavu?

Firmy jedou na sto procent a navyšují. Přidávají směny, nabírají zaměstnance, budují haly a kupují stroje. Je to znát na číslech. Dvě největší firmy, které vyrábějí nejpotřebnější dělostřeleckou techniku a munici…

CSG a STV Group?

Ano. U nich se bavíme o navýšení výroby mezi únorem 2022 a únorem 2024 o 600, respektive 700 procent. To je neuvěřitelné. Ale žádná firma v Česku nebo Německu nenavýší výrobu jen proto, že cítí ve vzduchu příležitost, ale až má uzavřený kontrakt. To je o tom chápání tržní reality a taky důvod, proč EU nedokáže dodat milion dělostřeleckých nábojů, jak slíbila. Ale díky přípravě a investicím umožněným postupným uzavíráním kontraktů budeme schopni násobně zvýšit výrobu u běžného vojenského materiálu, který Ukrajinci používají při obraně proti Rusům a který se bude hodit i našim armádám, kdyby Ukrajinci neuspěli.

Dodávají tam zbraně i jiné české zbrojařské firmy, které dělají například drony, jako je firma Primoco?

Ano, je to jedna z českých firem. České firmy se podílejí na spoustě dodávek menších dronů, kdy využijí běžně dostupné stroje, na které umístí systémy elektronického boje, které například umožní, že dokážou proletět rušeným pásmem protivníka. Je potřeba říci, že to se mění každé dva měsíce. Dron, který dnes dokáže proletět, za dva měsíce je už nepoužitelný, protože ho protivník dokáže zarušit nebo mu vymazat paměť.

Kolik se tam loni a letos vyvezlo z Česka zbraní?

Loni byl export vojenského materiálu v hodnotě 30 miliard korun a letos čekáme ještě další nárůst. Celkově se od začátku války vydalo vývozních licencí za sto miliard korun.

Jak jsme na tom ve srovnání s jinými zeměmi?

Určitě patříme mezi prvních pět, možná první tři země, které dodávají na Ukrajinu vojenskou techniku. Jsme na tom lépe než Poláci. Číslo jedna jsou Spojené státy, které nakoupí výzbroj u svých firem a pošlou ji na Ukrajinu. Francie, Německo nebo Británie mají podobný princip. Ale my jsme na špičce, protože dodáváme techniku, kterou Ukrajinci nejvíce používají, a protože nám nejvíce věří a protože umíme pracovat se štědrými sponzory, jako je Dánsko nebo Nizozemsko.

Co české firmy dováží na Ukrajinu v civilním sektoru? Četl jsem o kogeneračních jednotkách na výrobu tepla a elektřiny a také o technologii na čištění vody.

Tímto se snažíme Ukrajinu podpořit humanitárně, protože často Rusové ničí elektrickou infrastrukturu, rozvodny a transformátory nebo zdroje pitné vody. Kromě toho české firmy dodávají například bioplynky.

České firmy mají o Ukrajinu velký zájem, protože je to velký trh a je tam toho hodně zničeného, zároveň velká část podnikatelů to vidí hodnotově a chtějí být u toho a pomoci tím, že budou dodávat své výrobky právě na Ukrajinu. Například Libor Winkler z investiční skupiny RSJ na Ukrajině pokračuje v projektech na výstavbu tepláren na biomasu. Některé firmy do toho investují samy, ale část zkouší zahraniční financování od mezinárodních institucí, jako je Evropská investiční banka, Evropská rozvojová banka nebo Světová banka. Když jsme byli na podnikatelských misích v Kyjevě, Lvově, Dnipru nebo Charkově, tak české firmy jsou schopné pro ta města udělat spoustu projektů, ale chybějí peníze. A teď je šance je získat, protože zmíněné banky otevřely velké investiční programy, ve kterých budou miliardy eur ročně. Proto děláme pro české firmy semináře, na kterých jim bankéři vysvětlují, jak na ty peníze dosáhnout.

Protože české firmy, které jsou schopné od těchto bank získat investiční peníze, lze nyní spočítat na prstech obou rukou. Ale už se povedlo pár případů, kdy české firmy uspěly.

Příkladem může být firma Agromino, která buduje bioplynky na výrobu plynu ze zbytků. Firma Škoda Transportation se zase zajímá o projekt na rekonstrukci kyjevského metra, na který má jít 300 milionů eur (7,3 miliardy Kč). Ale českých firem v potravinářství, zemědělství, strojírenství nebo energetice, které mají potenciál na Ukrajině uspět, je spousta.

A co zdravotnictví?

Tam jde hlavně o humanitární pomoc. Dodáváme tam mobilní nemocnice a připravujeme se na modernizace nemocnic. Ve hře jsou i projekty týkající se jaderné energetiky, české firmy v minulosti udržovaly ukrajinské jaderné elektrárny. Řeč je o Škodě Jaderné strojírenství, ve které už není ruský kapitál a vlastní ji ČEZ a bude naším národním zájmem, aby pokračovala v tom, co dělala už patnáct let, tedy v modernizaci ukrajinských jaderných elektráren.

Dá se spočítat, za kolik miliard už české civilní firmy vyvezly svých výrobků a služeb?

Je to podobné jako u toho vojenského vývozu, tedy okolo třiceti miliard.

Ukrajina měla vždy problémy s korupcí. Zažil jste tam něco, co by tu špatnou pověst potvrzovalo?

Pouze se to ke mně donáší od firem, sám jsem nic takového nezažil. Některé naše firmy říkají, že občas zažily náznaky tímto směrem, že jim někdo řekl, že pokud se to má povést, tak je potřeba dát něco na konzultační poplatky. Všichni vnímají, že korupce z Ukrajiny nezmizela, ale nemyslím si, že je fér říkat, že je to nejzkorumpovanější země v Evropě. Otázka korupce je o vnímání míry korupce a Ukrajinci jsou velmi kritičtí ke své vládě ve všem a mají pocit, že jsou všichni zkorumpovaní.

Ještě jedna poznámka. Když něco na Ukrajinu dovážíte, tak to musíte mít pojištěné, nejčastěji u velké komerční banky. A když jsem se bavil s bankéři, tak oni nepovažují za hlavní riziko válku, ale korupci.

Pomůže Ukrajincům vypudit více korupční jednání to, že je to podmínkou případného přijetí Ukrajiny do EU?

Určitě. Funguje to i u velkých projektů. Všichni západní donoři tím podmiňují investice a motivují ukrajinské politiky a byznysmeny, aby něco podobného nezkoušeli. Nechci dávat konkrétní příklady, ale vím, že jedna západní země stopla projekt půjček pro ukrajinské firmy, protože se jí nelíbilo, že Ukrajinci je vyloučili z rozhodování, kam ty peníze půjdou. Na tom je vidět, že korupce nezmizela, ale také že na Západě nikdo nechce programové peníze svěřovat bez ničeho přímo Ukrajincům.

Neobávají se investoři, že Rusové zvítězí a všechny jejich peníze půjdou vniveč?

Samozřejmě to konzultují se svými vládami a tajnými službami. Válka bude těžká a dlouhá, ale je minimálně pravděpodobné, že by zvítězila jedna strana.

Jak reagujete na kritiku například opozičních stran, že pomoci Ukrajině bylo dost a že by vláda měla spíš pomáhat českým občanům?

Vždy říkám, podívejte se na čísla exportu. Pro Česko je to obchodně velmi výhodné. A i Ukrajinci sami říkají, že je dobře, že vyděláváme na tom, že jim pomáháme. A pro nás je to obzvláště výhodné, protože dodávky českých firem často platí donoři ze západních zemí. Navíc co jsme poslali ukrajinské armádě z nepotřebných zásob armády, jsme násobně kompenzovali dodávkami techniky americké a německé armády.

Citlivější je otázka nákladů na uprchlíky, ale i tam jsou pro to silné argumenty. Často sem zamířili lidé, kteří přišli o všechno, a je to otázka solidarity a je na každém, zda chce být solidární. Osobně si myslím, že když jeden národ chce vyhladit druhý, tak je správná věc pomoci lidem, kteří před tím utíkají. A nejen proto, že by se to mohlo stát i nám. Ale je potřeba se znovu podívat na čísla. 120 tisíc uprchlíků z Ukrajiny tady pracuje, a přesto dalších sto tisíc lidí na trhu práce chybí.

Po vás pojmenovali jeden modernizovaný tank T-72, na který se vybraly peníze mezi lidmi. Víte, co se s tím tankem Tomáš na frontě stalo?

Vůbec jsme netušili, že se z vybírání peněz na tento tank, který kolegové pojmenovali po mně, stane taková mediální událost, protože už předtím se vybralo na 15 tanků, které se už poslaly na Ukrajinu.

Ale díky tomu, že zprávu o sbírce převzala i světová média, tak za námi přišli Američané a Nizozemci a dali nám peníze na dalších 90 tanků. To je fantastické.