Kontroly jsme museli zavést, říká Rakušan

Vláda se tento týden rozhodla na dobu deseti dnů zavést namátkové kontroly po celé hranici se Slovenskem. Je k tomu nějaký zásadní důvod právě teď?

Tady se ukazuje, co za lži a fámy se šíří o migraci ve veřejném prostoru, například že je to důsledek migračního paktu. Jenže ten zatím neplatí, nebyl dosud schválen.

Nemůže tak být důvodem, že se zvyšuje migrace. Naopak důvodem je to, že Evropa žádný společný migrační rámec nemá. Červnové rozhodnutí o tomto paktu, s kterým jsme souhlasili, obsahovalo čtyři důležité věci.

Bylo to zpřísnění a zpřesnění procedury kontroly na hranicích, rychlejší návratová politika, přísnější azylové řízení v členských zemích a posílení fyzické ochrany vnější hranice Evropské unie. To jsou skutečně jediná řešení, která můžou fungovat.

Pokud takový rámec nemáme a společná evropská politika nefunguje, vede to jen k tomu, že musíme zavádět kontroly na vnitřních hranicích schengenského prostoru.

A tedy důvod nynějších kontrol?

Samostatně bychom s tímto řešením teď nepřišli. Uvedu čísla. Letos byla u nás tranzitní migrace do 30. září 2801 osob. Loni to bylo 9427 osob, což znamená, že máme výrazný pokles. Fungovala opatření s Němci, společné hlídky, fungovaly akce proti převaděčům a fungovaly i společné hlídky se Slováky.

Nicméně ve chvíli, kdy mi v pondělí odpoledne polský ministr oznámil, že se Polsko rozhodlo zavést kontroly na hranicích se Slovenskem, tak i po konzultacích s rakouským kolegou nám nezbývalo nic jiného než přistoupit k hraničním kontrolám jako prevenci, aby se migrační proudy nestočily z Polska na území Česka. Je to preventivní opatření, které chrání bezpečnost našich obyvatel.

Chápu správně, že je to reakce na polský krok?

Je to celoregionální reakce na polský krok, který spouští dominový efekt. My a Rakousko vůči Slovensku, to zase vůči Maďarsku. My jednáme racionálně, aktivně, chytře. Nezavádíme ukvapeně kontroly ve chvíli, kdy máme o řád nižší čísla, než tomu bylo loni. Ale ve chvíli, kdy by hrozilo, že tato čísla doslova ze dne na den stoupnou o stovky kvůli tomu, že se migrace původně mířící přes Polsko přesune na naše území, tak to prostě udělat musíme.

Myslíte si, že deset dnů bude dostačujících a že Polsko změní názor?

Netroufám si předjímat, jak se rozhodne polská strana. Ale to opatření na hranicích má efekt. Jen ve středu bylo zachyceno zhruba šedesát lidí, kteří se snažili vstoupit na území České republiky. Musím ale říci, že jsme měli takto vysokou úspěšnost i při našich operativních opatřeních.

Ale ono to není tak, že by šlo o neprodyšně uzavřenou hranici. Jde o namátkové kontroly, které zvládají policisté vlastními silami v kooperaci s celníky. Vytipovávají riziková vozidla a není to tedy tak, že by znepříjemňovali život každému, kdo chce překročit hranici.

Lze předpokládat, že se nynějších deset dnů prodlouží o dalších třicet?

Vůbec to nelze vyloučit. Budeme sledovat i reakce okolních států.

Ve středu hlasovali velvyslanci členských zemí Evropské unie o migračním paktu a Česká republika se hlasování zdržela, i když během našeho předsednictví v EU posunula tento pakt výrazně dopředu. Proč se tak stalo?

Už to není o migračním paktu jako takovém, ale jde o záležitost, která se týká takzvaného krizového opatření, které bude uplatněno ve chvíli, kdy bychom byli zasaženi nějakou obzvlášť velkou, bezprecedentní vlnou. Samotný migrační pakt v mantinelech dohody, která je z června, nejsme ochotni posouvat kamkoli dál, a o tom se ještě určitě povede diskuse na politické úrovni. Rozhodovat bude rada ministrů.

Současná nálada českých občanů vůči Ukrajincům je výrazně jiná než na začátku, lze cítit větší napětí a často slyšet kritiku na adresu uprchlíků. Jak to vnímáte a co s tím?

Únava je přirozená. Jsem pyšný na Českou republiku, že víc než 70 procent lidí v naší zemi nějakým způsobem pomohlo, humanitárně, ubytováním, penězi, jakkoli. To je neuvěřitelné číslo, které svědčí o tom, že Češi umějí pomáhat. Ale válka trvá dlouho. I sami Ukrajinci jsou unavenější, mají třeba nižší důvěru ve svou politickou reprezentaci, než měli na začátku konfliktu. To je logický psychologický vývoj.

Řešení jsou jednoduchá. Zaprvé dobrá komunikace, která bude ukazovat, že přítomnost Ukrajinců má své nesporné benefity pro byznys a finálně i pro státní rozpočet a pro budoucnost.

Zadruhé musíme regionálně umět pracovat na adaptaci, integraci uprchlíků a včasně detekovat, kdyby se nějaké nepříznivé jevy začaly objevovat.

A zatřetí ukázat i českým občanům, že nikdo v Česku, ani Ukrajinci, prostě nemá a nebude mít nic zadarmo, že první vlna pomoci každému je pryč. Teď se pomáhá skutečně zranitelným a rozhodně se nebude pomáhat mužům v aktivním věku, kteří si na svoje živobytí mohou vydělat sami.

I námi navrhovaná doba zkrácení nouzového ubytování ze 150 na 90 dnů dává smysl – ubytujme v nouzi po příchodu, poté je nutné, abyste se byli schopni o sebe postarat sami. Takže nějaká míra zpřísnění a běžného přístupu k Ukrajincům a dát stejné a rovné podmínky všem v Česku je určitě filozofie této vlády.

Ale nevnímáte už určitou alergii vůči Ukrajincům, nejen ze strany Romů, kde se situace v létě velmi vyhrotila, ale i většinového českého obyvatelstva?

Já bych to rozdělil. Romsko- ukrajinský konflikt je příkladem dobré strategické komunikace našeho státu, a že když se chce, tak to jde. Romové měli pocit, že jsou diskriminováni, že se jim nepomáhalo, nepřistupovalo se k nim rovně.

Musíme se zamyslet i kriticky nad tím, jak celá politika vůči romské menšině byla u nás vedena, zda nějaká opatření byla, či nebyla diskriminační, zda je dávková politika nastavena správně a motivačně. A to se všechno objevilo v tomto konfliktu.

My jsme však velmi rychle vytvořili pracovní skupinu akutní komunikace, zapojili jsme do toho nově jmenovanou koordinátorku pro romské otázky Lucii Fukovou, vládní zmocněnkyni pro lidská práva Kláru Laurenčíkovou, regionální představitele, romské koordinátory; a šli jsme do věcí, které se nikdy nedělaly.

Šlo o strategickou komunikaci, kdy se k věci vyjádřil ministr, policejní prezident, po dohodě s námi i prezident státu. Měli jsme řadu vyjádření a videonahrávek určených přímo pro romskou komunitu a šířili jsme je takovými kanály, aby se k této komunitě dostaly.

Poté se konala regionální setkání, takzvané stoly smíření s romskou a ukrajinskou komunitou, která byla centrálně koordinována lidmi z ministerstva vnitra. Do toho jsme na jednom místě uspořádali setkání nikoli jen s oficiálními zástupci romské komunity, vedli jsme velmi otevřenou debatu, kde jsme žádali, prosili, vysvětlovali. A opravdu se nám povedlo tuto agresi zastavit.

Neopomněl bych i dobrou práci Policie ČR, která začala na svých sociálních sítích upozorňovat, že zveřejnění fámy a lži o tom, že někde někdo někoho znásilnil, zavraždil, a ono se to nestalo, a na základě této fámy vyzvat, aby se to šlo s nimi vyřídit a nabádat i k nějakému násilí, je podle platné legislativy trestným činem. I tato preventivní práce pomohla.

Co tedy druhá část mé otázky týkající se alergie většinového českého obyvatelstva?

Vy říkáte, že lidé jsou alergičtí, ale já nevím. Mám mnoho případů dobré praxe, kde se lidé naopak přátelí, že ve třídách to funguje. Ale ano, ukazují se i příklady ne úplně optimální praxe, kde máme někde větší koncentraci Ukrajinců.

Nám opravdu nezbývá nic jiného než situaci pomáhat uklidňovat, lidem ukazovat, že tady žádné nebetyčné výhody nejsou a že Ukrajinci mohou být přínosní. Od příštího roku chceme centrálně z jednoho místa v republice přidělovat nouzové ubytování. Budeme se snažit, aby se uprchlíci rovnoměrněji rozmístili po České republice.

Podle posledního průzkumu veřejného mínění podpora vládě nadále klesá. Co je podle vás důvodem?

Máme za sebou nejnepříjemnější období, dozvuky ukrajinské krize, věci, které lidem nejsou příjemné, konsolidaci, úsporný rozpočet. Ale myslím si, že teď máme ty nejhorší věci za sebou. Teď začne vláda ukazovat i výsledky.

Není jedním z důvodů i vaše kontroverze se šifrovaným telefonem, který jste měl používat?

Myslím si, že v krátkodobém horizontu to vliv nemá a že Andrej Babiš tady opět rozehrává bouři ve sklenici vody. On se snaží dlouhodobě z kauzy Dozimetr udělat státní spiknutí. Je to kriminální kauza, kterou zcela po právu odskákal jeden obviněný bývalý člen našeho hnutí (bývalý náměstek pražského primátora Petr Hlubuček, pozn. red.), politicky to odskákali dva lidé v našem hnutí, kdy jeden se vzdal ministerské funkce (bývalý ministr školství Petr Gazdík, pozn. red.), ale není to žádné spiknutí. Víte ale, co je na tom nejvtipnější?

Povídejte.

Já jsem na rozdíl od Andreje Babiše nikdy kromě Petra Hlubučka žádného obviněného z kauzy Dozimetr neviděl, nemluvil s ním, nepsal si s ním. Nikdo z nich mi neposkytoval auto na volební kampaň, nedával žádné výhody.

Nefotil jsem se s ním na gauči jako pan Faltýnek, nepořádal jsem s žádným obviněným odborný seminář v Poslanecké sněmovně, nic takového se v mém případě nikdy nedělo.

Proto říkám, že u toho telefonu není důležité, jakým telefonem, ale s kým komunikujete. Myslím si, že tohle je trochu hra.

Odmítáte tedy jakoukoli roli v kauze Dozimetr?

Odmítám jakoukoli roli v kauze Dozimetr, stoprocentně. Kromě našeho bývalého a vyloučeného člena Petra Hlubučka se s nikým z kauzy Dozimetr, kdo by v ní byl obviněn, žádným způsobem neznám, nestýkal jsem se s ním, nepsal si s ním a nevolal. Je to prostě úplný nesmysl. Svědomí mám čisté.

Bavil jste se o tom s premiérem Fialou? Máte nadále jeho důvěru?

Bavil jsem se o tom s pre­miérem možná kratší dobu, než si všichni myslí. On celé té věci ne úplně rozuměl, v čem by měl být problém a kde by ho tady spatřoval.

Žádné pnutí to ve vládní koalici nevyvolalo?

Ne. Měli jsme určitě mnoho problematických momentů okolo vyjednávání o rozpočtu, a to máme za sebou. Teď naopak vláda musí ukázat jednotu a myslím, že toho budeme schopni.

Váš úřad připravuje novelu zákona o obcích, kde chce zavést takzvaného létajícího úředníka. Co to má v praxi přinést?

Má to přinést sdílení kapacit především u malých obcí, což je potřeba. Jako země máme velký počet obcí a tento zákon jim dává nový způsob meziobecní spolupráce, lepší možnost čerpat nejrůznější finanční prostředky a vytvářet společné strategie. Je to způsob, jak fungování velkého počtu samospráv zefektivnit.

A létající úředník tedy znamená, že jeden člověk bude takzvaně létat mezi obcemi a řešit tamní personální a systémovou situaci?

Přesně tak. Je to úředník, který bude určen v rámci nového typu meziobecní spolupráce jako sdílená personální kapacita pro více obcí. Znamená to, že ne každá obec bude muset mít na nějakou konkrétní činnost, například na nakládání s odpady, vlastní úřední kapacitu. Budou to sdílet, což těm malým obcím může výrazně pomoci.

Chystáte rovněž zákon o správě voleb. Co je v něm stěžejní bod?

Je v něm obsažena možnost zažádat si o voličský průkaz na kterémkoliv obecním úřadě, což je podle mě největší benefit. Vzniknou elektronické seznamy voličů, které umožní třeba i rychlejší potenciální změnu jednotlivých okrsků, pokud to člověk bude potřebovat.

Bude to také znamenat lepší evidenci vydaných voličských průkazů, aby někdo nemohl spekulovat, zda a kolik se jich ztratilo nebo našlo a podobně. Bude to také znamenat lepší možnost pro kandidující subjekty používat e-petice při sběru podpisů pro umožnění kandidatury.

Krajské, komunální a první kolo senátních voleb by také měly být zafixovány na první říjnový týden tak, aby se nám neposunovaly bláznivě k létu, jako tomu bylo ve staré zákonné úpravě.

Voličský průkaz kdekoli má přinést co? Vyšší volební účast?

Určitě ano. Například jste chtěli volit v Ostravě, ale pro voličský průkaz jste si museli jet do Prahy, kde máte trvalé bydliště. To mnohokrát lidi odradilo.

Teď nově dostanete voličský průkaz přímo v Ostravě a nebudete pro něj muset nikam jezdit.