Kontrola českých poslanců by mohla skončit aférou jako v Británii

Český zákon o platech ústavních činitelů má ale skuliny, které mohou svádět – tak jako britské poslance – k nemravnostem. Třeba k fiktivním platbám za neexistující expertní práce.

Kontroly jsou však zde formální, a tudíž bezzubé. Žádné předpisy totiž audit důsledně nevyžadují, takže se těžko na něco přijde. Ledaže by veřejný tlak i české poslance a senátory přiměl účty zveřejnit, jako se to stalo v Británii. Tam po aféře právě padl šéf dolní komory. [celá zpráva]

Platový zákon umožňuje členům českého parlamentu každý měsíc zadat si odborné a administrativní práce za 14 300 korun. A pokud se v měsíci tyto peníze nevyčerpají, přecházejí do dalšího měsíce a mohou se sčítat. Je tedy na zákonodárci, zda tuto službu někomu zadají každý měsíc, anebo jednou za rok. Celkově pak za ni parlament zaplatí 171 600 korun.

A v čem je skryté čertovo kopýtko? Stačí, že si poslanec či senátor s kýmkoli s živnostenským listem v kapse dohodne, že mu přepíše na počítači jednu stranu A4, nebo mu odešle byť jediný dopis, napíše fakturu na 14 300 korun, kterou zákonodárce podepíše a parlament ji bez jakékoli kontroly účtovateli proplatí.

Úředníci kontrolují pouze potřebné náležitosti faktury. Posílat tak slušné peníze známým či příbuzným nemusí být žádný problém.

Poslanci oslovení Právem připouštějí, že teoreticky by se takto daly peníze na expertízy zneužít, avšak neslyšeli o tom, že by se tak dělo. Shodně pak tvrdí, že oni sami využívají tuto možnost výhradně k zadávání odborných expertíz, které potřebují pro svou práci.

„Pokud byste mi přepsala jednu stránku, tak vám fakturu neproplatím, ta by měla být za odborné práce,“ řekl Právu šéf Sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD). Přesto připouští, že záleží na poslanci, co podepíše, a nikdo již nepřijde na to, zda to je opravdu v pořádku.

„Proto chci připravit nový platový zákon, kde by poslanec dostal jednu částku a z té by si hradil vše, co potřebuje,“ zopakoval Vlček. Už dlouho opakuje, že systém je nepřehledný a náhrady se mohou dublovat.

Místopředsedové rozpočtového výboru Ladislav Šustr (KDU-ČSL) a Jiří Dolejš (KSČM) také tvrdí, že zmíněných 14 300 korun měsíčně má sloužit výhradně na odborné práce.

Avšak právě usnesení jejich výboru z října 2006 umožňuje vyplatit tuto sumu i za jednu přepsanou stránku či odeslaný dopis.

Problém je však v tom, že na většinu těchto prací mají poslanci k dispozici své asistenty. A ty platí parlament měsíčně 35 tisíci korunami. Lhostejno přitom, zda zákonodárce má jednoho, či více asistentů.

„Na administrativní práce mají přece poslanci asistenta,“ uznává Vlček, stejně jako Šustr a Dolejš. „Rozhodně za tyto peníze nechceme vyřizovat korespondenci, ale zadáváme si odborné analýzy,“ uvedl Dolejš s tím, že se týkají většinou daňových záležitostí. Obdobně odpověděl také Šustr.

Jenže odborné analýzy mohou zákonodárci zadat také Parlamentnímu institutu. A to zdarma. „Využil jsem toho asi tak dvakrát,“ poznamenal Šustr.

Podle Dolejše má tento institut omezenou kapacitu. „Většinou dělá  mezinárodní komparace, jejich kapacita je ale omezená,“ řekl.

Vlček nicméně připouští, že pokud by – stejně jako v Británii – pod tlakem veřejnosti bylo nutné zveřejnit, za co skutečně politici náhrady čerpají, nemuselo by být vše v pořádku.

„Možná by se ukázaly zajímavé věci, netvrdím, že je vše stoprocentní,“ řekl Právu.