Končící superúředník Hůrka: Asi jsem chtěl moc velké změny

Hodnocení bude záviset na tom, zdali bude pokračovat modernizace státní služby a bude pokračováno v tom materiálu, který jsem odevzdal. To považuji za klíčovou věc a hlavní, co jsem celou dobu dělal. Přicházel jsem s tím, že státní službu je potřeba zásadním způsobem změnit, reformovat, modernizovat.

Začal jsem na tom pracovat v odborných skupinách a vedlo to ke vzniku první novely. Ve středu byla projednávána v ústavněprávním sněmovním výboru a ve třetím čtení bude přijímána na zářijové schůzi. Měla by nabýt účinnosti 1. ledna. Ale to je jen takový začátek, to hlavní je modernizace. Jednotlivé části služebního poměru je potřeba zjednodušit, zrychlit, ztransparentnit.

Dostali jsme se do patové situace, kdy bylo potřeba rozhodnout co dál. Se svými podřízenými jsem se dostal do velkých odborných sporů, kdy jsme chtěli jít každý jinou cestou. Já chtěl jít cestou velkých změn, velkých úprav, které se týkaly soukromoprávních vztahů ve státní službě, kdežto kolegyně chtěly jít cestou veřejnoprávní. Ono to vypadá, že je to jen právní debata, ale je to klíčové. Tyto odborné spory bylo potřeba vyřešit, a tak byla domluva i s vládní koalicí, že se udělá materiál a ten se odevzdá variantně, aby se rozhodlo, kam to bude směřovat dál.

Pak je ještě jedna věc – já v materiálu počítám, že se sekce přesune na Úřad vlády a náměstek pro státní službu už nebude náměstek, ale nejvyšší státní tajemník a bude mít trochu jiné úkoly než dnes. V tomto mate­riálu jsem navrhl, že se má přesoutěžit znovu. Že se má vybrat někdo nový nebo staronový, aby nejlépe odpovídal tomu, co materiál chce, aby hlava státní služby dělala.

Nejsem člověk, který někde chce zůstávat po celou dobu, spíš to vážu ne na čas, ale na úkoly, které se mají udělat. Tady mi to přišlo, že je potřeba, aby vláda řekla, že touhle cestou chce jít, nebo jít nechce. Tak, jak státní služba dnes vypadá, jsem už náměstkem být nechtěl. Chtěl jsem, aby se to posunulo někam dál, a přišlo mi v tomto směru smysluplné dát na špalek i svoji funkci.

Z mé pozice, neboť jsem stále ve státní službě, by mi to nepříslušelo komentovat. Obecně bych řekl – měl jsem za to, že pokud tady nějaké spory byly, tak byly v rovině odborné, pracovní. Skutečně jsme s kolegy měli každý jinou představu, jak má státní služba směřovat dál. Nečekal jsem, že se bude tvrdit, že to mělo přerůst do nějaké osobní roviny. Což, pokud se to stalo, mě velice mrzí.

Setkal jsem se s ním na konci června, s tím, že tady měla být ústní stížnost mých podřízených. O těch věcech jsme se bavili, mělo to být v úrovni vztahů na pracovišti a příliš autoritativního řízení sekce. Měl jsem za to, že ta věc je tímto vyřešená a že jsme si to řekli. Nemyslel jsem, že by v tom měl být zásadní problém. Přišlo mi, že jsme se shodli na tom, že ty věci budeme dělat opatrněji.

Rozhodně není. Je to v rovině, že jsem jednání vedl tak, aby bylo po mém, a že jsem tak ve finále rozhodl. To připustit musím, styl mého manažerského řízení byl takovýto. Ale další věci v tomto směru zásadně popírám.

To bych jednoznačně odmítl a vůbec nevím, na čem se to zakládá. Ve stížnosti, tak jak mi to bylo řečeno, tohle nebylo. Tam byla věc, která se týkala vztahů na pracovišti.

Věřím, že ne. Myslím, že každý v nějakou chvíli přichází a v nějakou chvíli odchází. V létě 2020 to místo bylo volné, veřejnost hovořila o tom, že je potřeba udělat reformu státní služby, což mě oslovilo, tak jsem se na to místo přihlásil. V té době jsem byl náměstek pro legis­lativu na ministerstvu práce a sociál­ních věcí už několik let.

Už ten název je zavádějící. Je to něco jako personální ředitel pro zaměstnance ve služebním poměru. Jeho odpovědností je koordinovat personální vztahy mezi úřadem a státními zaměstnanci. Umožnit, aby se dařilo shánět kvalitní zaměstnance a vytvářet jim vhodné pracovní podmínky. Měli bychom být zárukou apolitizace, nestrannosti a transparentnosti.

Ve státní službě je obrovské množství úředníků, kteří chtějí pracovat pro stát. I já jsem mezi ně patřil. Jsou to srdcaři a dělají to dobře. Ale chtělo by to, aby se podařilo navázat dobrý vztah mezi úředníky a zástupci volenými vládou.

Posílit důvěru z obou stran. Na úředníky se pohlíží jako na něco špatného, jsou pejorativně označováni ze strany veřejnosti i politiků. Chtělo by to v úřednících probudit větší víru v systém a vedení. Mnoho z nich je vyhořelých a k tomu přispívá i způsob, jak aktuálně zákon vypadá.

Přišlo mi, že personální procesy drhnou. Jsou pomalé, administrativně náročné a byrokratické. Šel jsem tam s tím, že bych je chtěl změnit a přiblížit pracovnímu právu. Úředníky nemá jen stát, ale i obce a kraje. Na ty se vztahuje zákon o úřednících samosprávních celků, který upravuje základní věci, kde je potřeba stanovit nějakou míru transparentnosti, stability a ochrany. Ve zbytku ale mlčí a nechává vše na zákoníku práce – mají pracovní smlouvu a tím se řídí celý jejich vztah.

Ve státní službě je to úplně jinak, což mě od začátku trápí, a to je základ tohoto materiálu. Je tady správní řízení, které má sloužit, aby občan měl vůči státu adekvátní procesní postavení. To se aplikovalo i u státních zaměstnanců na personální procesy, které by měly fungovat na principu komunikace. Oba subjekty služebního vztahu by měly být partnery vtaženými do hry.

V tomto materiálu to je. Základ je, aby úředník a jeho služební poměr byl obsluhován smlouvou, ne rozhodnutím ve správním řízení. Věřím, že cílem vlády je státní službu zrychlit, snížit míru byrokracie, ale i zvýšit jejich propustnost. Dnes dostat do státní služby mladé lidi, zaměstnance z privátu i zaměstnance samosprávních celků je obrovský problém. Věřím, že vláda přijme ten materiál pozitivně.

Je to skutečný problém. I já se jako profesor na právnické fakultě snažím nalákat a získat budoucí absolventy, aby šli do služeb státu. Ale když vidíte, že výběrové řízení trvá od vyhlášení průměrně devadesát dnů, tak šikovní mladí lidé nebudou tak dlouho čekat. Mezitím je vyfoukne soukromá sféra, což je škoda. Chceme zrychlit výběrová řízení. Už ta první novela, která je v Poslanecké sněmovně, tyto věci má, ale pořád je tam správní řízení. To kdyby zmizelo, tak ještě více proces urychlíme.

Další jsou inzeráty, které vypadají nepřívětivě a jsou dlouhé. Inzeráty v privátu vás lákají, ale tady se jen požaduje a nenabízí se skoro nic. Přitom se o benefity snažíme.

Když se ucházíte o práci, zajímá vás bezpochyby plat. Ten se řídí právním předpisem, takže vy se můžete podívat na tabulku a podle doby praxe, vzdělání a pozice zjistíte, jaký byste měl mít platový tarif. Ale to je jenom základ, platový tarif tvoří 50–70 procent platu celkového. Měl by tam být spíše předpokládaný celkový plat.

Zmiňoval jste vzdělávání. Teď se zaměřujeme pouze na úřednickou zkoušku, kterou musíte složit do roka poté, co jste se na pozici dostal. Tam jakousi podporu máte, ale pak se o vás nikdo nezajímá. V tomto směru je potřeba dostat nějakého mentora, stačil by seniornější zaměstnanec, a ten vás provede úřadem.

Mělo by tam být také průběžné vzdělávání. Navrhovali jsme, že by to šlo cestou webinářů – webové aplikace, kde by se pracovník přihlásil na určitou stránku a tam se dozvěděl, co z oboru potřebuje aktuálního znát.

Ano, běžně, když se ucházíte o práci a dohodnete se, tak s vámi podepíší pracovní smlouvu. Kdyby se v ní cokoli měnilo, domluvíte se na změně, a když chcete skončit, tak 90 procent pracovních poměrů končí rozumnou dohodou. Tady to funguje jinak – když chcete vstoupit do služeb státu a vidíte nějaký inzerát, tak se přihlásíte, jdete na výběrové řízení, ale potom čekáte a stát o vás rozhodne, že vás přijímá na místo.

Pak dostanete druhé rozhodnutí, že vás zařazuje na konkrétní služební místo. V momentě, kdy budete chtít skončit, tak se nedohodnete, nedáte výpověď. Vy podřízeně požádáte, jestli by vás stát mohl uvolnit. Má na to šedesát dní.

Myslel jsem, že když vznikne služební poměr a začíná se služebním slibem, tak vás víc stát vezme jako svého zaměstnance do hry. Že bude brán zřetel na vaši vůli, budete tohoto součástí. Chtěl bych, aby tam byla služební smlouva, tak jako je pracovní smlouva. A věci by se se zaměstnancem více komunikovaly.

Jako slušný začátek. Tam se udělaly věci, které je potřeba udělat rychle, ale nesmí to u toho skončit. Byl bych hrozně nerad, aby to zůstalo u téhle části, protože to, co může pomoci službě občanů, by mělo jít až ve druhé části.

Dnes je velká sekularizace útvarů. Máte spoustu malých oddělení a nařízení vlády stanoví minimální počet lidí, které má mít. Dnes je to 1+3, tedy vedoucí a tři a ve výjimečných případech může mít jen dva zaměstnance. To mi připadá roztříštěné, proto bychom navrhovali, aby ty počty byly větší, alespoň 1+5. Aby bylo míň útvarů a pevnější řízení.

Je to místo od místa. Má-li dojít ke snižování počtu státních zaměstnanců a úsporám státu, tak by se to nemělo týkat pouze řadových lidí, kteří třeba na přepážkách jsou velmi potřeba a je těžké o ně přijít, ale týkalo by se to rovněž vedoucích zaměstnanců. Ve státní službě je spousta míst, zejména těch prvolinio­vých, přepážkových, kde úředníci nevědí, co dřív. Typicky úřady práce nebo hygieny, tam by veřejnost další snižování neuvítala.

Ale je potřeba udělat jakýsi personální audit míst a zjistit, kde by se úspory udělat daly. Pokud to bude o tom, že úředníci, kteří by na těchto pozicích zůstali, budou mít více práce, tak bych očekával, že budou více ohodnoceni. Ale musí se to dělat centrálně. A to je jeden z argumentů, že by od začátku měla být státní služba buď samostatným úřadem, ale to z hlediska hospodárnosti není na místě, takže nějakou autonomní jednotkou v rámci úřadu vlády. Musí ji řídit nejvyšší státní tajemník, který bude podřízen přímo premiérovi.

Bude přímo řízen premiérem a v přímém kontaktu s vládou, z níž vyplývají jeho úkoly. Jednou z kompetencí této pozice je, že de facto předkládáte systemizaci služebních míst na úřadech. Pokud to budete dělat ruku v ruce s premiérem a vládou, tak se to bude dát mnohem efektivněji nastavovat, a navíc to nepovede k resortismu, kdy má nejvyšší státní tajemník momentálně blíž k ministerstvu vnitra. Procesy se dají lépe koordinovat z ústředí než jenom jako detašované pracoviště jednoho resortu.

Myslel jsem si před půl rokem, že je velká šance změny prosadit. Teď nevím. Je potřeba brát v potaz, že vláda řeší celou řadu složitých otázek, které jsou neodkladné. Toto můžete odložit, ale když to nenastartujete včas, tak na tom budeme pořád špatně. Ve věcech, jako je přijímání nových státních zaměstnanců, jsme na chvostu v Evropské unii. To se nezmění, pokud se do toho nešlápne.

Stále jsem ve státní službě do konce září. Vždycky jsem dělal pracovní právo, personální vztahy. I v akademické rovině, kam bych se rád vrátil. Zůstanu pořád poblíž zákoníku práce, který beru jako svůj srdeční předpis a pomůžu mu k jeho dalšímu životu.

To se teď nedá říci.

Ne, nemám.

Potřebujeme vědět, jak dál. Pokud vláda vezme za své ty změny a bude pokračovat modernizací státní služby, tak bude muset vybrat někoho, kdo to bude chtít dělat a nebude se bát větších změn, které bolí. Myslím si, že by to mohl být někdo, kdo byl poblíž debat o modernizaci. Konkrétní jméno se nedá říct.