Článek
Mezi nimi byli třeba biskup Václav Malý či herec Pavel Landovský, evangelický farář Alfréd Kocáb, otec exministra a hudebníka Michaela, nebo bývalá mluvčí Charty 77 Marie Rút Křížková.
Jak řekl mluvčí obrany Jan Pejšek, žádostí bylo podáno 4029, ministerstvo jich zatím vyřídilo 1305.
„Uděleno bylo 433 ocenění, zamítnuto bylo 674 žádostí. Řízení bylo zastaveno ve 197 případech, kdy žadatelé nedoložili všechna fakta a ani po upozornění je nedoplnili. Tehdy nemůže řízení pokračovat a zastavuje se,“ řekl Pejšek.
StB měla svědčit o třetím odboji
V případě uznání nároku dostávají ocenění odznak, jednorázovou stotisícovou odměnu a je jim případně dorovnán důchod na celostátní průměr, pokud dosud měli nižší. Pozůstalí si mohou nárokovat 50 tisíc korun. Některým oceněným bylo zároveň přiznáno i postavení válečného veterána.
Fakt, kdy byla propuštěna z pracovní pozice na Národním výboru města B., nelze považovat za zastávání postojů proti komunistickému režimu
Spornými případy se zabývá etická komise. Do listopadu loňského roku jich řešila 107. O jaké kauzy jde? Některé anonymně uvádí komise na svých stránkách.
Tak třeba členové komise posuzovali případ člověka, který se domáhal ocenění za to, že v roce 1957 odmítl spolupracovat s StB a byl za to pak popotahován.
Odvolával se přitom na to, že šlo o veřejné vyjádření postoje, neboť bylo učiněno přede dvěma svědky. Těmi však měli být dva příslušníci StB, kteří dělali tzv. verbovku.
„Byť bylo odmítnutí spolupráce s StB vysloveno před dvěma příslušníky StB, nelze toto jednání považovat za veřejné, neboť bylo učiněno před úředními osobami na místě veřejnosti nepřístupném a v rámci, úředního jednání, jež bylo, stejně jako dnes, zásadně neveřejné a ani nebylo a nemohlo být veřejnosti určeno,“ zdůvodnila komise své rozhodnutí.
Legie nebyla odbojem
Komise odmítla také odvolání člověka, který v roce 1969 emigroval a zamířil do francouzské Cizinecké legie. Rozmyslel si to však a po měsíci její kasárna dobrovolně opustil.
Podle komise pouhý úmysl vstoupit v době nesvobody po odchodu do zahraničí do legie a ani samotná příslušnost k zahraniční armádě není odbojem proti komunistickému režimu. Ve zdůvodnění odmítnutí komise uvedla, že legie sloužila primárně k naplňování zahraničněpolitických zájmů Francie.
„Mezi tyto zájmy však prokazatelně nikdy nepatřila snaha odstranit, oslabit či jinak narušit komunistický režim v Československu.“
Jak komise podotkla, žadatel během krátkého pobytu u legie nemohl žádný ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj vedený proti režimu v Československu fakticky vykonat.
Představa účastnice, že svým jednáním působila proti velmocenské politice SSSR, nebyla reálná
Vyhazov nestačí
S odvoláním neuspěla ani žena, kterou za minulého režimu vyhodili z práce.
„Samotný fakt, kdy byla přeřazena, respektive propuštěna z pracovní pozice na Národním výboru města B., nelze považovat za zastávání postojů proti komunistickému režimu, natož za činnost vykonávanou aktivně a z vlastní vůle s cílem odstranit, výrazně oslabit či narušit anebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc,“ uvedla komise.
Podle vyjádření komise propuštění z práce a potíže se získáváním nového zaměstnání není odbojem.
„K tomu musí být prokázáno, že účastník řízení zastával aktivně a z vlastní vůle takové veřejné politické a společenské postoje, které bránily nástupu a udržení komunistické totalitní moci, a že byl za takové své postoje uvězněn, internován nebo jinak omezen na osobní svobodě anebo nuceně vystěhován z místa svého bydliště anebo jinak obdobně závažně postižen,“ napsala komise.
Spolupráce s jugoslávskou tajnou službou
Ocenění se nedočkala ani někdejší pracovnice generálního konzulátu v Záhřebu, která tu měla koncem 50. let spolupracovat s jugoslávskou tajnou službou UDBA.
Komise posuzovala, zda tehdejší Jugoslávie byla demokratickým státem, protože pouze spolupráci s tajnou službou demokratické země zákon uznává jako odboj.
„Politický režim v bývalé Jugoslávii je až do roku 1991 hodnocen jako komunistický,“ zdůvodnila komise odmítnutí.
„Pokud by i účastnice řízení jednala v dobré víře, že napomáhá zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi, jak uvedla, nemůže taková snaha sama o sobě znamenat, že by tímto současně bojovala proti komunismu v ČSR. Představa účastnice řízení, že svým jednáním působila proti velmocenské politice SSSR, nebyla reálná,“ odůvodnila komise odmítnutí této žádosti.