Článek
Komunisté si velmi dobře uvědomují, že pokud se jim nepodaří vůči ČSSD více vyprofilovat, v eurovolbách mohou pohořet. „Naši členové a příznivci těžce vnímají pocit, že jsme v zákrytu, pocit, že bychom mohli být pouze použiti, pocit, že bychom se mohli i podbízet,“ řekl včera Právu šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik.
Na únorové schůzi Sněmovny to proto mezi oběma stranami pořádně zajiskřilo. Slovní bitka se strhla kvůli Lisabonské smlouvě nebo vypárování těžce nemocného lidovce Tomáše Kvapila.
To, že se komunisté pokoušejí emancipovat, potvrdila poslankyně a kandidátka do europarlamentu Kateřina Konečná: „Určitě. Hlavně se mezi námi rozdíly zvětšují, minimálně v zahraniční politice. Příkladem je přístup k zahraničním misím.“
„Žádný mladší bratr, který čeká na rozkazy“
Podle Kováčika by se měly vztahy mezi oběma levicovými stranami odvíjet na základě vzájemného respektu. „Nelze napříště efektivně postupovat tak, že starší bratr povolá, oznámí, co chce, a očekává automatické splnění ,rozkazu‘, jinak bude zle. Nejsme ani mladším bratrem, ani nosičem vody, ani béčko ČSSD. Jsme ,pouze‘ rovnoprávným spojencem, a to přesně na principu já pán, ty pán,“ zdůraznil Kováčik.
Podle něj komunisté upřednostňují samostatnou politiku. „Chceme, aby to naši partneři i takto vnímali. O stovce na levici, tak, jak se hovořilo po volbách, lze hovořit jen v této optice,“ upozornil.
To ale neznamená, že by KSČM zavřela před soc. dem. dveře. „Rozhodně nebudeme přijímat nějaká bohumínská usnesení, ale také nehodláme ustupovat od svých priorit. Mitterrandův efekt je pro nás dostatečným varováním,“ poukázal Kováčik na francouzskou zkušenost.
Prezident Francois Mitterrand pozval komunisty do vlády. Ti se začali spolupodílet na vládní odpovědnosti, ale místo toho, aby se tím posílili, snížil se jejich vliv jako opoziční síly a skončili takřka vymazáni z politického spektra.
Hlasitá snaha komunistů po emancipaci se projevila na minulé schůzi Sněmovny. KSČM, která požaduje referendum k Lisabonské smlouvě, na počátku února společně s občanskými demokraty a osmi lidovci posadila odklad jednání o tomto dokumentu. Smlouvu pak v závěru komunisté nepodpořili.
Bouři vyvolalo i vypárování těžce nemocného lidovce Kvapila komunisty při hlasování o zdravotnických poplatcích. Na výsledek hlasování to nemělo vliv, ale ČSSD to rozzuřilo. „Aliance ODS a komunistů opět září v této Sněmovně. I nad poplatky,“ hřímal tehdy místopředseda Sněmovny za soc. dem. Lubomír Zaorálek. Pikantní přitom je, že sama ČSSD nyní uznala, že odmítnout vypárování Kvapila byla chyba.
Během schůze Sněmovny se také projevil odlišný přístup komunistů k jednání o vládních protikrizových opatřeních. Ačkoliv je odmítají, nebránili se tomu, aby na jejich klub přišel ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas (ODS). O opatřeních pak s ním komunisté debatovali.
Co říkají průzkumy veřejného mínění?
Komunisté si stejně jako ČSSD nechávají vypracovat průzkumy veřejného mínění. Ten z loňského podzimu byl věnován názorům na rozdíly v politice ČSSD a KSČM. Výsledek komunisty příliš nepotěšil.
„Ze zjištěných dat vyplývá, že polovina občanů se o vztah ČSSD a KSČM nezajímá anebo mezi nimi rozdíly nevnímá. Druhá polovina určité diference mezi nimi spatřuje, ale spíše malé,“ informoval v prosinci ve stranické tiskovině Lubomír Vacek z Klubu sociologů a psychologů, který průzkum prováděl.
Že jsou „mlčící“ komunisté pro soc. dem. výhodnější, potvrzují i slova Jiřího Paroubka ve vnitrostranickém bulletinu z konce ledna: „Pokud jde o KSČM, důrazná opoziční politika ČSSD již dlouhodobě vymezuje pevné limity možného zvyšování podpory této strany. Jinými slovy – voličská podpora KSČM dlouhodobě stagnuje v rozmezí 10 až 12 procent a odsuzuje KSČM do role statistů české politiky.“
Přetahovanou o voliče mezi ČSSD a KSČM dokazují například průzkumy CVVM. Komunisté měli loni v listopadu, po krajských volbách, podle volebního modelu podporu jen 11,5 procenta lidí, do února se postupně vyšplhali až na 15,5 procenta. A i když je to proti 38,5 procenta, které má soc. dem ani ne polovina, spadnout níže už nechtějí.