Článek
Sporný paragraf upravuje kompetence vyšších soudních úředníků s tím, že mohou v občanském a správním řízení provádět úkony soudu prvního stupně. Současně ale norma vymezuje celou řadu výjimek, úředníci například nemohou vést jednání, rozhodovat formou rozsudku, rozhodovat o předběžném opatření či péči o děti. Žádná z výjimek však výslovně nedopadá na rozhodování o návrhu na zastavení exekuce, nařízené na základě dřívějšího rozhodnutí soudu. Takové oprávnění vyššího soudního úředníka je podle libereckého soudu v rozporu s Ústavou.
Liberecký soud odkázal na starší nález ÚS z roku 2013, kterým byla část zákona o vyšších soudních úřednících zrušena právě s odkazem na široké a nejasně vymezení kompetence.
„Vyšší soudní úředníci mohou činit samostatně pouze takové úkony, které nepřekračují jejich pomocnou roli při výkonu soudnictví,“ upozornil ve svém návrhu liberecký soud.
Soudci ale takové námitky nevyslyšeli. „Zákon o vyšších soudních úřednících dnes již vylučuje, aby soudní řízení skončilo rozhodnutím vydaným vyšším soudním úředníkem bez možnosti podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek, o němž by rozhodoval soudce. V případě rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce je tak vždy zachována soudní ochrana,“ konstatoval Rychetský.