Článek
Původně jste muzikant a zpěvák funky romské kapely Gulo Čar. Jak jste se dostal k jedné z vedlejších rolí ve filmu Indián a sestřička?
K filmování jsem se dostal tak, že když jsme hráli v pražském klubu Rock Café, přišel se na nás podívat režisér Dan Wlodarczyk. Vybral nás dva, mě a Benedikta, mého dlouholetého kamaráda a spoluhráče. Zeptal se nás, jestli chceme jít na casting. Byli jsme na třech a nakonec nás vybrali. Nabídl mi hned roli Tibora.
Postava Tibora je váš herecký debut. Jaké to bylo?
Nejtěžší bylo se do role vžít, zároveň mě samozřejmě zajímalo, že si můžu zahrát ve filmu. Byla to úžasná zkušenost, něco úplně nového a jsem rád, že jsem se seznámil s fajn lidmi. Na filmu se mi líbil hlavně děj, proto jsem roli vzal.
Navíc pan režisér s námi pracoval v pohodě. Ukazoval nám, kam se máme postavit, dával nám nějakou inspiraci. Nechával nám i prostor, mohli jsme i hrát, jak jsme to cítili my sami podle našeho.
Přítel vaší filmové sestry vám říká ve filmu, že byste se měl chovat jako "slušnej cigán". Co si pod tím vy sám představujete?
Je to normální člověk, který se chová přirozeně. Jak bych to řekl... Být slušněj, chovat se normálně, jak mu to Pán Bůh dal. Hlavně slušně.
Ve filmu se prolínají dvě komunity: romská a ta majoritní. Co je pro romskou komunitu typické?
Romové mají tradici, že když něco slaví, pozvou celou rodinu a baví se dohromady. Romská komunita je větší rodina, všichni se schází a společně baví.
Zaujalo mě, jak jste se ve filmu snažil uhlídat sestru, které nadbíhal romský nápadník, ale srdce ji táhlo k "indiánovi". I dnes funguje, že rodina vybírá dceři ženicha nebo ji hlídá, aby "neudělala nějakou blbost"?
Určitě ano, někde stále funguje, že se děvčata hlídají.. Když ale holka bude milovat někoho jiného a může s ním být šťastná, jde za svým srdcem. Vybírání nevěsty ženicha je taky romská tradice, ale trochu jiná. Bývalo to dříve, že když byli malí a viděli se, řekli jim: tak vy spolu zůstanete, tak už to bude.
Myslíte, že snímek Indián a sestřička pomůže trochu pochopit romskou komunitu v někdy až xenofobní české společnosti?
V životě, jsem občas zažil nepříjemné narážky. Hlavně je ve filmu inspirace, jak se mají lidé chovat, jak by to mělo být.
Především jste ale skvělý muzikant. Hudba Gulo Čar je k učarování. Říká se, že Romové dostali muzikálnost darem od boha.
Už můj dědeček a pradědeček byli muzikanti. V kapele mám rodinu - klávesák, co skládá muziku Gulo Čar je můj bratranec, basista, je taky bratranec a bubeník je taky bratranec. Skoro všichni pocházíme z okolí Bratislavské ulice, tzv. brněnského "Bronxu". Každý den se potkáváme ve zkušebně hrajeme.
Gulo Čar už hrají dlouho, jako malí jsme chodili do zkušebny, vyrostli jsme tam a najednou tam hrajeme. Dá se říct, že jsem vyrostl na Gulo Čar muzice. Odmalička jsem měl hudbu v sobě, vyvíjelo se to dál a dál, bavilo mě to a baví mě to do teď. Moc rád bych si zahrál v muzikantském filmu, třeba nějakém muzikálu. Chtěl bych zkusit zpěv studovat v zahraničí.