Kolář: Putinovi se plní všechno, co chtěl

Přiznám se, že každé ráno jsem zvědavý, čím nás Donald Trump překvapí. Posunulo se to někam, co bych nečekal, že zažiju. Tedy že se budu obávat o osud globálního Západu kvůli Americe.

Zdá se, že lidem, kteří jsou v USA u moci, především Donaldu Trumpovi, nedochází, jaké dědictví svých předků boří. Nerozumím jeho taktice, nechápu, proč obrací věci naruby. Proč k Ukrajincům, kteří jsou ochrannou zdí Evropy před Putinovou expanzí, takto přistupuje. Zatím to vypadá, že je připraven Ukrajinu obětovat. Čeho dosáhl? Jen toho, že se Rusko raduje, že ho vrátil na piedestal velmoci.

Vypadá to tak, že je tu nová politika appeasementu, že se chce Amerika zbavit problémů v Evropě, aby se mohla soustředit na Čínu. Zdá se mi, že pro Trumpa je hlavním problémem Čína, proto chce rusko-čínské spojenectví rozbít a získat Rusko na svou stranu. A za to je Rusku ochoten nabídnout něco, co si ani nechci představovat. Naplňuje touhu Putina o bipolárním světě tím, že s ním jedná bez Evropanů a Ukrajiny.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio sice slibuje, že u dohody Evropa i Ukrajina bude, zároveň ale říká, že je potřeba Rusko zase geopoliticky zatáhnout do hry, ukončit sankce, začít s ním ekonomicky spolupracovat. Putinovi se plní všechno, co chtěl.

Podle všeho ho Evropa vůbec nezajímá. Pro něj Evropa není partner. To, co budovaly generace státníků před ním, Trump jednoduše shodil ze stolu.

Oblíbený myslitel Elona Muska a J.D. Vance, Curtis Yarvin, napsal esej, v níž vyzývá, aby USA daly Rusku volnou ruku v Evropě. Pokud z tohoto člověka čerpají svou strategii, tak je s Evropou Amerika vyřízená.

Je nejvyšší čas přestat se zabývat tím, co se odehrává v hlavě Donalda Trumpa a Elona Muska, protože tomu nejsme schopni rozumět. Vymyká se to našim dosavadním úvahám, může to dostat šílené obrátky. Úkol Evropanů a zbytku celého demokratického Západu, kam počítám Austrálii, Nový Zéland, Kanadu a Japonsko, teď je, aby se začali chovat jako obránci hodnot, občanů a svých zemí, abychom se nestali lacinou kořistí autokratů a tyranů. Dochází tu k narušení světového řádu.

Máme tu silné osobnosti, ale bohužel v řadě evropských zemí je také velký počet zrádců. Jsou to zrádci hodnot, na kterých naše civilizace stojí. Jsou připraveni nás prodat.

Všechny, kdo jdou naproti Putinovi, chtějí mu vyjít vstříc, aby byl mír, a nechápou, že Putin se na Ukrajině nezastaví. Oni si bláhově myslí, že když dají Putinovi to, co chce, tak dá pokoj. Ale tak to není. Proto je srovnání ke 30. létům v Evropě relevantní.

V Evropě osobnosti jsou. Když vynecháme Roberta Fica, Viktora Orbána, německou Alici Weidelovou, rakouského Herberta Kickla… Máme tu také lidi jako dánskou premiérku Mette Frederiksenovou, finského prezidenta Alexandra Stubba.

Ano. Osobnosti tu jsou, ale jsou to osobnosti, které zastupují malé státy. Jejich výtlak je proto na mezinárodním kolbišti malý. Máme před sebou volby v Německu. Bude to znít od Čecha divně, ale doufám, že Německo se po volbách ujme role lídra Evropy. Že Friedrich Merz bude mít na to, aby tyto osobnosti z menších států sjednotil. A aby dokázali vytvořit jakousi „koalici ochotných“, která se nebude bát mluvit i o tom, jestli je na Ukrajině možná i naše vojenská přítomnost, a začali to připravovat. Protože bez toho nás nikdo nebude brát vážně. Jsme v situaci, kdy působí celá EU směšně. Vždyť 500 milionů Evropanů žádá 300 milionů Američanů, aby je ochránili před 140 miliony Rusů! Je to normální?

To je snad ta studená sprcha, která nás probere. Ameriku si musí vyřešit Američané. Za necelé dva roky budou mít volby do Kongresu, třeba se trochu změní poměry. My se teď musíme soustředit na sebe. To, co se děje v USA, neovlivníme.

Pokud Ukrajina nepřijme roli země, která si má vybrat, jestli bude kolonií Ruska nebo Ameriky, a bude chtít dál zůstat součást globálního Západu, tak ji musíme co nejrychleji integrovat. Musíme ji brát jako partnera a spojence, ne jako toho, kdo nám dělá problém.

Ukrajinci jsou možná i klíčem k problému, mají momentálně jednu z nejzkušenějších armád…

Ukrajina odmítne dohodu, pokud bude cítit, že není opuštěná. Pokud ji opustíme, tak jí nic jiného nezbude. Nemůže stát v boji proti ruskému agresorovi sama.

My ji podporujeme materiálně a finančně, ale to nestačí. Je to podobné jako situace Mnichova. Když teď ustoupíme zlu, tak jeho apetit jenom naroste.

Musíme se nad tímto tématem naprosto vážně zamyslet. Pokud ale nedokážeme přesvědčit své vlastní obyvatelstvo, což je zásadní, protože takové rozhodnutí nemůžete učinit bez podpory doma, tak se nám to nepovede. Pak jsme ale odsouzení k tomu, abychom se stali bezvýznamným vyděšeným králíčkem, který bude čekat, jak se budou velmoci dohadovat a jestli si Rusko vezme i nás.

To se asi nestane, buďme realisté. K takové věci bychom potřebovali podporu veřejnosti, to se za dané situace nepovede. Musíme hledat východisko, které je realistické a pomůže nám ubránit alespoň část Ukrajiny a tu stabilizovat. Těžko to půjde bez mírových sborů, které by byly internacionalizované.

Obávám se, že k tomu bude dotlačena okolnostmi. I když ten mír zřejmě nebude tak spravedlivý, jak bychom si přáli. Pak ale musíme začít konat. Musíme tu část svobodné Ukrajiny stabilizovat, vojensky, politicky, ekonomicky. Bude potřeba tam poslat co nejširší koalici mírových sborů. Už se ozvali i Novozélanďané, že by byli připraveni poslat svoje vojáky.

Ano, tím jsem si jist. Pokud u toho nebudeme, zase budeme ti, kteří se rádi nechávají chránit ostatními, ale když jde o naši bezpečnost a budoucnost, tak schováváme hlavu do písku.

Nevím, co (Trumpův zmocněnec) Keith Kellog řekl (polskému ministrovi zahraničí) Radko Sikorskému. Radko Sikorski byl po tom rozhovoru mírně optimistický. Ale co mají Američané v hlavě, nevím.

Musíme se snažit si Ameriku udržet, ale naše možnosti jsou v tom omezené. Spojujme se s těmi, kteří cítí povinnost Rusa zastavit, než bude pozdě. Nebude to jednoduché, čas nám moc nepřeje. Rusové jsou na koni.

Ta schůzka byla svolaná narychlo. Tak, jako tam Dánsko zastupovalo Seveřany a Balty, my tam byli zastoupeni polským premiérem Donaldem Tuskem. Pokračovalo to dál, premiér se ve středu zúčastnil širší telekonference.

Náš význam bych nepřeceňoval, ale také se nepodceňujme. Naše kvalita je daná tím, jak budeme konat. Zatím konáme správně. Doufám, že to vydrží. Koneckonců máme prezidenta, kterého naši spojenci víc a víc respektují. Myslím, že bude jedním z těch, kteří budou v Evropě udávat tón, kudy by měla jít. Těžko v Evropě najdete dalšího takového politika, který má takovou zkušenost vojenského charakteru. Spojenectví Česka, Polska a Německa je moje naděje.

To nevím. Záleží na tom, do jaké míry budou ti, kteří tu budou vládnout, vnímat situaci jako kritickou. Je to o odpovědnosti politiků. Pokud by se podařilo dát dohromady „koalici ochotných“, kde by bylo Německo, Polsko, Česko, Seveřani a Balti, Portugalci a Itálie… Ale připojovat by se mohli i další. Posuňme se z Evropy. Naši spojenci jsou i Austrálie, Kanada, Nový Zéland, Japonsko. Zatím i Jižní Korea.

Týká. Putin se s pomocí Trumpa snaží spláchnout do záchodu vše, co generace Američanů po 2. světové válce ve světě budovaly. Jde o prevenci. Jediné, čemu Rusové rozumí, je síla. Spolu ji máme.

To jsou moje noční můry. Ale to si nechci připustit. Pro Trumpa není Evropa partner, ale konkurent. Černý pasažér, který využíval Američany. A má do určité míry pravdu. Už v roce 2014 jsme se zavázali k výdajům na obranu ve výši 2 procent HDP. A začínáme to plnit až teď. Ukazuje se, že to ani nestačí.

Uvidíme, co se bude v USA dít dál, řadě lidí už to možná dochází. Amerika nezískává, ale ztrácí. Ztrácí spojence, kredibilitu a respekt.

Záleží na tom, jak se k tomu postaví prezident Trump. Věřím, že jeho spolupracovníci rozbití Severoatlantické aliance nedopustí. Kongres se na Trumpa připravil, přijal zákon, že americký prezident nemůže vytáhnout USA z NATO bez souhlasu Kongresu.

Přeju si, aby to byl jen dočasný výkyv, který nebude znamenat fatální narušení světové rovnováhy.

Nemůžeme se na USA spoléhat jako dřív. Máme v Evropě dvě jaderné mocnosti, Francii a Velkou Británii. Měli bychom posílit jaderný deterrent (odstrašení). Nebránil bych se tomu, aby jaderné zbraně měla i Ukrajina.

To nesmíme dopustit. Ale v roce 1994 v Budapešťském memorandu se Ukrajina vzdala sovětských jaderných zbraní výměnou za garanci územní integrity. Jedním z garantů bylo Rusko. Ukrajinu jsme vydali Rusům všanc. Teď je otázka, jestli není čas vybavit Ukrajinu všemi možnými zbraněmi. Ne proto, aby mohla útočit na Rusko, ale aby se zachránila. Chceme bránit Ukrajinu a tím i sebe. Chceme zabránit něčemu, co by mohl být konec naší civilizace.

Ano, Rusové získají čas, ale my také. Musíme ho využít k tomu, abychom se začali chovat jako mocnost.

Pokud se to nestane teď poté, co předvedl J. D. Vance v Mnichově, po jednáních v Rijádu, po výstupech Donalda Trumpa, pokud nás toto neprobere a nebude to znamenat konec naší váhavosti, tak pak Pánbůh s námi a zlé pryč. Tak si za to můžeme sami.

Mezi Putinem a Trumpem rozhodně ano. Nešlo by v takovém případě o alianční jednotky, ale o americkou přítomnost v Evropě. Trump o stažení amerických vojáků může rozhodnout v podstatě sám. A to je to, co Rusové požadují.

Chtějí, aby se stav vrátil před dohodu NATO a Ruska v roce 1997. Tedy do stavu před první rozšíření o Českou republiku, Polsko a Maďarsko, ale týká se to všech nových členů, kteří do NATO vstoupili po roce 99.

Byl. Byť to vypadá, že nás chce Amerika opustit a nechat nás, ať si poradíme sami, tak nad námi pořád garantuje jaderný deštník. Francie ani Británie takovou kapacitu nemají. Ve chvíli, kdy v Evropě Američané nebudou, jejich zájem držet nad námi jaderný deštník oslabí.