Kohout z pražského orloje dostal nový zlatý kabát

Mechanismus rekonstruuje orlojník Petr Skála, o nátěry a pozlacení se stará lakýrník Ivan Vondráček.

Kohout na orloji symbolizuje odvahu a ostražitost a vítá nový den a Slunce. Při jeho ranním zakokrhání podle pověsti prchají démoni temnot a noci, je také jediným tvorem, kterého se bojí dva baziliškové umístění nedaleko od něj.

Zlatý kohout se na orloji poprvé objevil v roce 1886. Ten byl však po požáru v roce 1945 o tři roky později nahrazen kohoutem nově zhotoveným. V rámci letošní rekonstrukce orloje bude také kohoutovi dopřán nový vzhled.

Zlacení není nic jednoduchého. „Moje práce je rozebrat ho na součástky, odstranit původní barvy, původní zlato. Udělat základní nátěry, vrchní konečné podložit a nakonec vlastní zlacení,“ řekl Novinkám Vondráček. Práce na takto významné památce je pro něj ctí a jakýmsi vyvrcholením jeho čtyřicetileté kariéry lakýrníka.

Ke zlacení se pokládají zlaté pláty na povrch kohouta, kterých podle Vondráčka spotřebuje 150 až 200. Větší spotřeba zlatých plátů je z toho důvodu, že ocas kohouta je členitý, a aby se zlato dostalo i do jejich záhybů, je zapotřebí pláty krájet. Samotné zlacení trvá dva dny.

„Jeden večer se podloží a slabounce natře materiálem. Druhý den to slabounce lepí a ty plátky na to přilnou. Pak se to uhladí a umyje. Nesmí se na to sáhnout, ale zabalit do vaty a dát do krabice,“ vysvětluje. Na kohoutovi je ale ještě více práce než pouhé nalepení plátů.

Na kohoutovi jsou totiž znamení, která na něm musí být spolu s malířským písmem. „Máme udělané šablony, co udělal pan Skála, takže vlastně se jenom okopíruje ta šablona. Pak musíte štětečkem napsat malířské písmo,“ řekl. Případná přetažení se řeší například retuší černou barvou.

Zlato samo o sobě podle něj vydrží zhruba 30 až 40 let, pokud nebude narušeno nátěry, špatným podkladem nebo dotykem zvědavců či poškozením od ptáků.