Článek
Navíc se podle přírodovědců nejedná o první výskyt tohoto druhu na Křivoklátsku.
„Z uplynulých tří let zde máme záznamy i z jiných míst. Nyní chceme zjistit, odkud sem kočka divoká dorazila, proto se zaměřujeme na získání materiálu pro analýzu DNA. K tomu se hodí například srst či zbytky trusu,“ vysvětloval zoolog Karel Lankaš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, podle něhož má kočka divoká na Křivoklátsku vhodné podmínky k životu.
Tato malá šelma je především noční živočich, který velkou část dne tráví odpočinkem, a potřebuje tedy dostatek vhodných úkrytů.
„Jsou tu listnaté a smíšené lesy v různém stádiu vývoje, s bujným podrostem, členitým terénem se skalními výchozy a množstvím mrtvého dřeva. Její výskyt by byl potvrzením výjimečných hodnot tohoto území,“ dodal Lankaš.
Ohrožuje ji křížení s kočkou domácí
Limitujícím faktorem je pro kočku výška a délka sněhové pokrývky, proto v zimě často sestupuje do nižších poloh pod trvalý výskyt sněhu. Ohrožují ji střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu. Oproti podobně zbarveným domácím kočkám je větší a především podstatně zavalitější. Váží až osm kilogramů, délka těla i s ocasem může přesahovat u dospělých jedinců jeden metr, výška v kohoutku činí 30 až 40 centimetrů.
Z české přírody vymizela kočka divoká někdy v průběhu 19. století. „Jednou z příčin je zřejmě přeměna lesů na smrkové monokultury, intenzivní lesnické hospodaření a lov,“ uvedla Šůlová. První novodobý doklad o jejím výskytu je z Krušných hor, kde byla ulovena v roce 1952, další konkrétní pozorování ale chyběla. Teprve počátkem nového tisíciletí se především v souvislosti s používáním fotopastí podařilo opětovný výskyt potvrdit na Šumavě, v Českém lese, Slavkovském lese a jiných lokalitách. Na Křivoklátsku provádějí zoologové intenzivní monitoring šelem prostřednictvím fotopastí a sledováním pobytových stop už více než tři roky.
Do Česka se po 60 letech vrací kočka divoká, zachytily ji fotopasti
