Článek
Předsedové koaličních stran také museli vyřešit tlak odborů a různých profesních sdružení, která požadovala značné změkčení některých již schválených úsporných kroků.
Horcí adepti na škrty
Někteří z ministrů již předem avizovali, že pro reformu jsou, ale nikoli placenou ze svého resortu. Místopředseda vlády Petr Mareš dokonce mluvil o rezignaci, pokud nedostane na vědu 0,7 procenta z rozpočtu, ministr zemědělství Jaroslav Palas zase tvrdil, že zemědělci peníze na slíbené dotace dostanou. Jediný, kdo je se škrty smířen, je nový ministr obrany Miroslav Kostelka. Přijímal již svoji funkci s vědomím, že resort bude mít příští rok o několik miliard méně. Ten o tom již předem informoval svoje kolegy z NATO.
Podle návrhu ministerstva financí by se vedle již zmíněného ministerstva obrany mohlo ušetřit na výdajích na aktivní politiku zaměstnanosti (MPSV). Dále nezvyšováním dotací pro zemědělce, počínaje nákupy intervenčního fondu (ministerstvo zemědělství), přes úspory na platech (zrušení zákona o služebním poměru policistů), až po snížení provozních nákladů všech ministerstev bez rozdílu.
Do finále
Nedělní schůzka byla současně poslední možností jak dostat do reformního scénáře představy, se kterými se na vládu a poslance obracely odbory i určité voličské skupiny. U ČSSD to byly zejména odbory, které prosazují větší zpřísnění boje proti šedé ekonomice včetně plošného zavedení registračních pokladen.
Reformu je třeba prosadit, bez ní nemůže vláda dál fungovat. Ministři buď pochopí situaci, nebo mohou zvážit, zda jsou schopni situaci ustát, řekl před nedávnem ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.
Premiér Vladimír Špidla zase několikrát poukázal na to, že buď reforma bude, nebo nemá smysl držet koalici a vládu. S odkazem na to, že vláda rozhoduje u rozpočtu pouze o 18,6 procenta státních příjmů. Ostatní prostředky jdou automaticky na předem dané výdaje ze zákona. Za další dva roky by se i onen 18procentní podíl ještě výrazněji snížil.
Rozpočtové limity
Nespokojenost i obavy ministrů jsou pochopitelné. Příští tři roky - tedy do konce volebního období - je již podle rozhodnutí vlády z minulé středy jasné, kolik může být maximálně schodek rozpočtu v jednotlivých letech, aby byl splněn cíl reformy - pokles veřejných dluhů. Podle rozhodnutí vlády například schodek rozpočtu pro příští rok může být maximálně 83 miliard, pro následující rok schodek 75 miliard a v roce 2006 pouze 60 miliard. V praxi to bude znamenat, že ministerstva budou mít na tři roky určitý výhledový finanční pevně stanovený plán bez možností získat nějaká přilepšení mimo vlastních vnitřních úspor.
ODS a komunisté čekají na příležitost
Podle ODS je reforma nedotažená, skutečné úspory nepřinese, jen spíše zhorší hospodářské problémy země. Proto ji poslanci ODS nepodpoří. Komunisté reformu považují za jednosměrnou, tedy beroucí především lidem práce. ODS navíc připravuje vlastní verzi reformy, mimo jiné podstatně razantnější právě pro příjmově slabší skupiny než reforma vládní, například tzv. rovná daň ve výši 15 procent by se vztahovala na všechny příjmy.
Situace s předem avizovaným nepodpořením reformy by se však mohla radikálně změnit. Důvodem by byla nejednotnost postupu koalice ve Sněmovně. ODS může podpořit některé pozměňovací návrhy, které by předložili jednotliví poslanci například za US-DEU. Tyto návrhy, které by šly nad rámec vládních a koaličních ujednání, by reformu řádně přitvrdily.
Naopak KSČM může zase pomoci těm sociálně demokratickým poslancům, kteří by reformu rádi viděli jako razantnější vůči šedé ekonomice či příjmově vyšším skupinám. Obojí změny by mohly především ohrozit přijetí rozpočtu a následně přivodit pád kabinetu.
Poslanci si to rozmyslí, řekl Právu zdroj blízký Koalici. Musí především myslet na to, že v předčasných volbách by šance, že se dostanou znovu do Sněmovny, byla mizivá.
