Koalice si posvítí na odklady školní docházky

Nový ministr školství Mikuláš Bek (STAN) si dal regulaci odkladů za jeden z hlavních cílů „Pětina dětí, ale u nás v Jihočeském kraji to je až čtvrtina, nastupuje do školy o rok později. To znamená, že čtvrtina třídy je v 5. třídě o hlavu větší, v 9. třídě máte čtvrtinu šestnáctiletých lidí, kteří jsou už vývojově úplně jinde než patnáctiletí,“ řekl Právu poslanec ze školského výboru Pavel Klíma (TOP 09), který má za sebou osmnáct let praxe ředitele školy a školky.

„Komenský před 350 lety říkal, že děti mají začít chodit do školy v šesti letech. Shodují se na tom odborníci na pedagogiku, vývojovou psychologii, ale my jako Komenského národ se chováme úplně jinak,“ poznamenal Klíma.

Podle něj se v jiných zemích udělují odklady zhruba třem až pěti procentům populačního ročníku. Jenže v ČR je po odkladech vysoká poptávka ze strany rodičů. Pedagogicko-psychologické poradny, které o odkladech rozhodují, jim těžko vzdorují.

„Poradny opravdu čelí velkému tlaku rodičů. Zákon je bezbranný. I s ministerstvem pracuji na pilotním projektu tady na Táborsku, jestli bychom mohli nějakou kampaní rodiče přesvědčit, že odklad neznamená prodloužení dětství. Moc to nepomohlo. Jsem pro zpřísnění legislativy, aby byla povinnost nastupovat v šesti letech. A bude daleko víc záležet na škole, poradně než na rodiči,“ popsal Klíma záměr.

Novelou zákona už se zabývá pracovní skupina ministerstva školství. Nový ministr mluví v souvislosti s masívními odklady o krizi. „To, že dvacet procent dětí odkládá nástup na ZŠ, je jedním patologickým příznakem situace,“ řekl Bek ve čtvrtek při svém nástupu do funkce.

Podle odhadů by mohl být zákon připraven na podzim, takže už v příštím roce by se posudky k připravenosti předškoláků k nástupu povinné docházky řídily podle nových pravidel. Podle Klímy jsou motivace rodičů k odkladu mnohdy malicherné. Někteří si například chtějí počkat na oblíbenou učitelku, jiní zase na mladšího kamaráda. Někdy jim jde o to, aby jejich dítě nebylo nejmladší nebo aby zkrátka mělo ve třídě navrch.

„Ale pokud je to dítě šikovné, tak je dokázáno, že zrovna takovýto človíček se ve třídě často nudí a může mít tendenci sklouznout do negativních jevů,“ oponuje Klíma.

Vysoká poptávka po odkladech rovněž podle něj vede k velkému zatížení poraden, které jsou už nyní nedostatečně personálně obsazené a zejména nyní jsou zahlceny dětmi, které trpí následky lockdownů z dob pandemie.

„Na vzdělávání nelze pohlížet čistě ekonomicky, ale odklady také znamenají vyšší výdaje, když pětina dětí je ve školském systému o rok déle,“ nastínil možné úspory poslanec. Rovněž připustil, že potíž je i s tím, že z nástupu do 1. třídy mají rodiče a děti leckdy strach. „Pokud učitel či ředitel proklamuje ‚A teď vám to začne!‘, tak tam nemá co dělat. Toto je na delší diskusi,“ dodal.

Jenže podle dětského psychologa Miroslava Hudce, který s praxí začínal v sedmdesátých letech, je právě toto možná největší bariéra. „V rodičích se často vytváří dojem, že je 1. třída něco jako vstup na univerzitu. Občas dokonce zazní ‚Dítě zdržuje ostatní‘. To je tak nelidská věta. A pak se rodiče nástupu strašně bojí,“ řekl Právu.

Odkázal na nestora české dětské psychologie Zdeňka Matějčka. Ten zdůrazňoval, že hlavním úkolem prvňáka či druháka není naučit se základním dovednostem podle vzdělávacích plánů, ale „vyučit se na školáka“.

„Čas, který učitelé věnují tomu, aby se dítě na školáka vyučilo, není ztracený. Případné zpoždění v dalších ročnících dohoní. Rozjíždět se můžeme pomalu, nestresovat se. Ale pořád se přistupuje k dětem jako k housce v krámu: Je září, máš umět to a to. V listopadu máme další nalinkovaný pokrok,“ popsal psycholog Hudec. Učitelé 1. tříd by se měli učit pracovat s různými typy dětí od introvertních po živější, protože se podle něj zapomnělo, že co člověk, to originál.

Na obavách rodičů se podepisuje i to, že mnohé školy rezignovaly na svou výchovnou funkci, takže problematické jednání ve třídě neřeší, protože by to měla být odpovědnost rodičů. „Ale když někdo někoho beztrestně praští, ostatní si z toho odnesou, že se to může. I nevýchova je výchova,“ dodal ­Hudec.

Ovšem i rodiče by měli na svých ratolestech zapracovat. Ještě před nástupem do školy by si podle Hudce měly děti osvojovat smysl pro povinnosti, byť by to bylo třeba jen zalévání květin.