Článek
Statečně, ale velice slabým hlasem mi vysvětloval, že to není kvůli lepší péči, protože v nemocnici v Praze na Karláku dostával tu nejlepší, ale kvůli vnoučatům.
Do hovoru mu příliš nebylo, tak jsem se začal pomalu loučit s přáním, ať se brzy dostane z nemocnice, abychom mohli zase udělat rozhovor.
Když mi řekl: „Spánembohem,“ tak mi začalo docházet, že jsme se slyšeli naposledy
Když mi místo obvyklého „Bude mi potěšením a na shledanou“ řekl: „Spánembohem,“ tak mi začalo docházet, že jsme se slyšeli naposledy.
Ale na tom posledním kratinkém rozhovoru jsem si uvědomil, proč mi Schwarzenberg jako jeden z mála politiků přirostl k srdci. I když byl čím dál víc nedoslýchavý, tak uměl druhé poslouchat a měl ostatní lidi rád.
Do posledních chvil skutečně sloužil a pro novináře byl požehnáním, protože byl zvědavý a byl rád za každou zajímavou otázku, i když se uměl i rozčílit. Měl bohatý a občas složitý život, smysl pro humor a nešetřil vtipnými historkami.
První rozhovor jsem s ním dělal před 15 lety, když na svého kolegu ve vládě Jiřího Čunka, který byl podezřelý z korupce, poslal detektivy z agentury Kroll.
Zemřel Karel Schwarzenberg
A od té doby jsem se na každý rozhovor těšil, protože na rozdíl od ostatních politiků mluvil sice trochu huhňavou, ale krásnou češtinou. A jeho věty šly bez jakékoli redakce rovnou tisknout.
Kníže, jak se Schwarzenbergovi občas nostalgicky říkalo, protože šlechtické tituly se zakázaly už za první republiky, dokázal složité věci říci jednoduše a bez příkras. Ale nejraději jsem měl, když jsem vypnul diktafon, protože rád vzpomínal a vždy to mělo vtip.
Studené hrady byly pro šlechtu požehnáním
Když se v létě 2009 rozhodl, že s Miroslavem Kalouskem založí TOP 09, tak jsme za ním s redakčním fotografem jeli dělat rozhovor do rakouských Alp, kde byl v lázních. Cestou jsme se stavili na schwarzenberském hradu Murau.
Po rozhovoru jsem se o tom zmínil a poznamenal jsem v legraci, že v takovém hradě musí být zima, že by si ho měli zateplit. „V žádném případě. Studené hrady – to bylo pro šlechtu požehnání,“ řekl mi Schwarzenberg.
„Když se mě na vysoké škole spolužák, který pocházel ze staré buržoazní rodiny, ptal: ‚Jak to, že šlechta vydržela u moci šest set let, ale buržoazii smetly revoluce po stu letech?‘, tak jsem mu odpověděl: ‚My jsme na rozdíl od vás vyrůstali v kamenných studených hradech, kde vydrželi jen ti nejsilnější jedinci. Ve vytopených bytech s ústředním topením ale přežil každý chcípák.‘“
Lidé v Praze zapalují svíčky za Karla Schwarzenberga
Dalším jeho kladem bylo, že uměl vtipně odpovědět i na hloupé otázky. Když končil jako ministr zahraničí, zeptal jsem se ho, jestli dospěl jako šéf diplomacie na svých cestách po světě k nějakému poznání, a on mě zaskočil odpovědí:
„Určitě. Kdykoli jedu do zemí, které leží za Uralem, tak si beru vlastní špunt do vany, protože ho v tamních hotelech většinou někdo ukradl.“
Jako novináři i jako člověku se mi po něm bude stýskat. Nikdy si nestěžoval, protože věděl, že to nepomáhá, a raději šířil dobrou náladu.
Schwarzenberg – jedna z nejvýraznějších osobností české politiky
Potomek známého šlechtického rodu Karel Schwarzenberg, který v sobotu zemřel ve Vídni ve věku 85 let, patřil k nejvýraznějším osobnostem české politické scény. Mimo jiné byl ministrem zahraničí, předsedou TOP 09 a senátorem. Do voleb v roce 2021, před kterými oznámil odchod z politiky, byl nejstarším členem české Poslanecké sněmovny.
Karel Schwarzenberg pocházel z orlické větve starobylého šlechtického rodu. Narodil se v pražské porodnici v Bubenči jako nejstarší syn Karla Schwarzenberga a jeho manželky Antonie. Po únorovém puči v roce 1948 rodina pozbyla veškerý majetek v Československu a odešla do Rakouska. V exilu studoval v Mnichově lesnictví a ve Vídni a Štýrském Hradci práva. Po smrti strýce Jindřicha, který jej adoptoval, se v roce 1965 stal i dědicem majetku krumlovsko-hlubocké větve.
V 80. letech předsedal Mezinárodnímu helsinskému výboru pro lidská práva a v rodinném sídle v bavorském Scheinfeldu umístil archiv tehdy v Československu zapovězené literatury. Díky své funkci také mohl navštívit komunistické Československo, kde jednal o otázce lidských práv a setkal se s disidenty. Do vlasti se vrátil na podzim 1989 a na počátku 90. let se stal vedoucím kanceláře prezidenta Václava Havla.
Vzpomínka na Václava Havla na Václavském náměstí v Praze. Na snímku je bývalý Havlův kancléř Karel Schwarzenberg
Politická kariéra
Vstoupil do Občanské demokratické aliance (ODA) a v roce 2004 byl s podporou US-DEU zvolen za Prahu 6 do Senátu. Z ODA později vystoupil. Od ledna 2007 do května 2009 byl ministrem zahraničí ve vládě Mirka Topolánka (ODS), do vlády jej nominovala Strana zelených.
V červnu 2009 se stal lídrem nové strany TOP 09, jejíž vznik inicioval bývalý předseda KDU-ČSL a ministr financí Topolánkovy vlády Miroslav Kalousek. V listopadu byl pak na prvním stranickém sjezdu zvolen předsedou TOP 09. Ve volbách do Sněmovny v květnu 2010 se TOP 09 stala třetí nejsilnější stranou, Schwarzenberg poslancem a poté, co se strana stala součástí vládní koalice, znovu usedl do křesla ministra zahraničí.
Ve vládě Petra Nečase (ODS), kde zastával i funkci prvního vicepremiéra, setrval až do jejího konce v červenci 2013. V roce 2013 byl znovu zvolen do Sněmovny, kde byl předsedou zahraničního výboru. V prosinci 2015 již neobhajoval křeslo předsedy TOP 09 a byl zvolen čestným předsedou strany. V roce 2017 byl opět zvolen poslancem a jako 79letý se stal nejstarším zvoleným poslancem v historii. V roce 2021 už poslanecký mandát neobhajoval.
Prezidentští kandidáti Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg před předvolební debatou
Okněžnělý landskrabě v Klettgau
Karel Schwarzenberg, jehož (zrušené) tituly znějí Karel Jan, XII. kníže ze Schwarzenbergu, okněžnělý landskrabě v Klettgau, hrabě ze Sulzu a vévoda v Krumlově, nebyl jen známým politikem, ale také donedávna správcem rozsáhlého rodového majetku. „Byl jsem vychováván tak, že všechen majetek je svěřený, ne moje vlastnictví. Byl mně dán do opatrování, abych se o něj staral a dal ho dál,“ uvedl v jednom z rozhovorů. Budil pozornost svým noblesním vystupováním, dýmkou, občasnou dřímotou při jednání a někdy až provokativní přímostí a lidovou mluvou. Sám sebe často nazýval lesníkem a hostinským.
Před rokem 1918 patřili Schwarzenbergové k nejbohatším v Evropě. Kromě 200 000 hektarů půdy vlastnila rodina mimo jiné více než tucet zámků v Rakousku, Čechách a Německu. V roce 1941 majetek vyvlastnili nacisté, v Rakousku a Německu však byl po druhé světové válce vrácen. V Česku majetek zabrali komunisté a ke Schwarzenbergům se částečně vrátil až po roce 1990.
Schwarzenbergům byl vrácen v restitucích majetek orlické větve, mimo jiné zámky Orlík, Čimelice, Zvíkov, Sedlec u Kutné Hory a více než 11 000 hektarů půdy. V Rakousku patří ke schwarzenberskému majetku například palác ve Vídni, zámek Murau či lesní závody. V Česku se Karel Schwarzenberg podílel mimo jiné na privatizaci Karlovarské Becherovky a zasedal v dozorčí radě společnosti Patria Finance. Do června 2007 byl většinovým vlastníkem společnosti, která vydávala zpravodajský týdeník Respekt. V roce 1997 si koupil zámeček Dřevíč u Berouna, který se stal jeho trvalým bydlištěm.
Karel Schwarzenberg s dcerou Annou Karolinou, řečenou Lila
Vyznamenání
Nositel celé řady domácích a zahraničních vyznamenání (např. Řádu TGM) Schwarzenberg měl švýcarské a české občanství. V roce 1967 se oženil s lékařkou Terezií, rozenou hraběnkou z Hardeggu. V roce 1988 se rozvedli, ale po dvaceti letech se znovu vzali. Měli tři děti – dceru Annu Karolinu a syny Jana Nepomuka Ondřeje a Karla Filipa (nevlastní syn).
Schwarzenberg měl řadu zdravotních problémů, mezi něž podle něj patřily obtíže se srdcem a ledvinami, kvůli kterým byl opakovaně hospitalizován a které ho letos připravily o možnost 28. října osobně převzít Řád bílého lva, nejvyšší české státní vyznamenání. Před několika dny byl letecky přepraven do jedné z vídeňských nemocnic. V rakouské metropoli, kde měl část rodiny, strávil velkou část svého života.