Článek
Ostrá slova pronesl Knížák už před osmi lety v televizním pořadu. Prohlásil tam, že současný ředitel byl jedním z kunsthistoriků, kteří dovedli instituci do „naprosto dezolátního stavu“. Fajt měl být podle Knížáka „nejhorším“ z nich, protože měl galerii „zcela ekonomicky zruinovat“. Takový útok si Fajt nechtěl nechal líbit a pohnal svého soka k soudu. Justice pak rozhodla, že Knížák se musí omluvit. Proti tomu podal Knížák ústavní stížnost.
Podle senátu se soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským je část kritiky nutno považovat za subjektivní hodnocení, které musí ředitel galerie snést. To se týká například výroku o nejhorším řediteli z řad kunsthistoriků. Jiná je však podle ÚS situace v tvrzení, že galerie byla v dezolátním stavu a že se Fajt podílel na jejím zruinování. Upozornil totiž, že i když měl Fajt odpovědnost za některá pochybení související s hospodařením, tyto chyby však nebyly příčinou vážných ekonomických problémů.
Tvrzení nedokázal
Rychetský upozornil, že Knížák pronesl svá slova z pozice člověka, u něhož šlo předpokládat dobrou znalost hospodaření galerie, obzvlášť, pokud k tomu dodal, že svá slova může dokázat. „Svá tvrzení ale nedokázal,“ zhodnotil Rychetský, proč soudci stížnost odmítli.
Knížák se vyhlášení nezúčastnil, jeho advokát pouze podotkl, že mu nezbývá než rozhodnutí soudu respektovat.