Článek
Prezident Zeman měl původně šéfa Bílého domu Donalda Trumpa navštívit v dubnu. Ze setkání sešlo a dosud se na termín čeká. Je to signál z americké strany, že se Trump se Zemanem setkat nechce?
Rozhodně to není žádný signál, natož něčeho takového. Je to celkem standardní situace v současném období americké administrativy, která je zatím nucena řešit de facto pouze priority. Těmi jsou pro ně velké státy, nebo velké problémy.
My nejsme velký stát a nechceme být velký problém. Proto Trumpova administrativa v Evropě začala Německem, Francií a Polskem. V očích Američanů jsme menší, standardní, středoevropská země, kde není prezidentský typ administrativy, tedy něco jako Rakousko. A rakouský prezident byl za posledních sto let v USA dvakrát, naposledy v roce 1996.
Přesto to v Rakousku vůbec nikdo neřeší, což je v standardní, středoevropské zemi normální. My jsme v tomto političtí fetišisté.
Nepomohou ani vzájemné sympatie obou prezidentů?
Vzájemné sympatie politiků jsou pouze jedním z faktorů, který k návštěvě vede. Ostatně jejich výsledkem bylo již samotné pozvání prezidenta Zemana. K jeho realizaci je ale třeba též patřičně nosná agenda. Musíme být atraktivní tématy, která do Bílého domu přineseme.
Náš současný časový problém je pouze v tom, že při frekventovaném programu Bílého domu to funguje asi jako na velkém mezinárodním letišti. Když jednou minete původní časový slot, musíte s dispečerem najít nový a vměstnat ho nějak mezi přistávající letadla. Zde jsem pilotem, aparát Bílého domu dispečerem. V této fázi je nyní jednání, hledáme pouze časový slot již dohodnuté akce.
Takže to není vůbec o osobních vztazích?
Velmi málo. Trumpova administrativa nefunguje ani tak, že by bilaterální návštěva byla jeho osobním ohodnocením navštěvujícího politika, jako tomu bývalo za prezidenta Obamy. K návštěvě tak byli třeba pozváni i severokorejský diktátor Kim Čong-un nebo filipínský prezident Duterte jen proto, že je Washington považoval za dostatečně velký problém.
Návštěva dokonce nemusí ani přinést jednoznačně pozitivní výsledek pro navštěvujícího. Třeba egyptský prezident Sísí absolvoval úspěšnou návštěvu v USA a následně mu Američané škrtli 300 miliónů dolarů pro egyptskou armádu.
Indický premiér Módí rovněž v Bílém domě jednal a následně USA poprvé v historii veřejně vyjádřily nelibost nad výškou indické pomoci Afghánistánu a nyní se asi indické straně pokusí seškrtat počet vydávaných víz.
Německá kancléřka Merkelová se zase po jednání dočkala další fáze sankcí vůči Rusku, které tentokrát už postihují i německo-ruský projekt Nordstream 2.
Nejde tedy o návštěvu, ale o její výsledky. Pozice Česka v USA není horší o to, že termín návštěvy prezidenta Zemana společně s partnery hledáme. Dává nám to čas na řádnou přípravu agendy tak, abychom se pak nedivili.
Troufáte si odhadnout, že návštěva proběhne alespoň do konce roku?
Již bychom si měli zvyknout, že v období Trumpovy administrativy nelze odhadnout nic. My jsme na návštěvu připraveni, agenda na ni je den za dnem delší a během příštích dvou tří měsíců bude tak rozsáhlá, že dává stále větší smysl odložené dubnové setkání realizovat. Bez jednání se nedá nic vyjednat, a to platí za jakékoli administrativy.
