Klimatolog: Letní vedra budou častější a delší

Vysoké teploty a sucho střídají nárazové přívalové deště s bouřkami. Je to stav, na který si teď budeme muset zvyknout?

Mimořádnost spatřujeme v počtu horkých dní, délce jejich trvání, v počtu tropických nocí, které se zcela nepřirozeně vyskytují už i u nás v delších intervalech.

My, co jsme začínali školní docházku před 50 lety, si pamatujeme, že bývalo jen několik málo horkých dní v červenci a srpnu, dnes jich běžně zaznamenáváme desítky v období od května do začátku října. I četnost bouřkových situací a jejich rychlost jsou extrémnější. Ano, na to si musíme zvyknout a už to považujeme za nový normál.

Když sledujete aktuální trendy a vývoj počasí, na co by se měli lidé v příštích měsících či letech připravit? Pokud to vůbec lze.

Měli bychom se všichni zamyslet nad průběhem počasí v posledních deseti letech – dlouhé sucho, přívalové povodně, vichřice, v zimě málo sněhu. A takto se bude počasí chovat i v dalších desetiletích. Není důvod, aby tomu bylo jinak.

Přidal bych ještě reálnou možnost výskytu větších a rozsáhlejších povodní, které nás teď míjejí. Přírodní požáry většího rozsahu jsme také vždy sledovali jen v televizi někde daleko od nás, ale České Švýcarsko nám v roce 2022 ukázalo, že se mohou vyskytnout i u nás.

Změna srážkového režimu a dlouhá období bez významnějších srážek vysušují naši krajinu, která snadněji zahoří, a požár se v ní snadněji šíří a hůř hasí. V této souvislost rád připomínám „ladovskou zimu“ v sezoně 2005/2006. Není to tak dávno a může se to zopakovat.

Změna proudění nad severní polokoulí k nám může v zimě přinést déletrvající arktické mrazy a přívaly sněhu, stejně jako nedávno v zimě zaznamenali „horkou vlnu“ s teplotami až 15 °C na severu Skandinávie.

V čem vidíte největší ohrožení?

Problém vidím hlavně v rychlosti změn, které pozorujeme. Člověk je tvor adaptabilní a na ledacos si zvykne, ale to, co prožíváme v posledních desetiletích, nemá obdobu ani ve vzdálené historii. Změny probíhaly vždy. Jejich rychlost ale bývala řádově pomalejší.

Dnes hovoříme o změně globální teploty o 1 až 2 stupně za 200 let, dávná historie planety zná podobné změny za tisíce let. Máme na adaptování se méně času, což je problém. Vybudovat povodňové hráze lze za pár let, ale změnit druhovou skladbu potravin nebo zvyky a chování obyvatel, to zabere celé generace.

Nemine den, aby Česko nezasáhly silné bouřky s kroupami, vyhlášeny jsou výstrahy před bleskovými záplavami. Dříve to tak nebývalo nebo máme krátkou paměť?

Nebývalo to tak často, to je pravda. Ale také je pravda, že dnes je informační doba. O bouřkách v Plzni víme i my v Ostravě téměř okamžitě. Před půl stoletím jsme předpovídali, že se „zítra v Čechách vyskytnou bouřky“, a večer jsme mohli v televizi slyšet a jen málokdy i vidět, že se „v Čechách bouřky vyskytly“.

Dnes? Předpovídáme bouřky a varujeme před nimi den až dva dopředu pro každý kraj a potom sledujeme jednotlivá bouřková jádra online každý na svém telefonu. Měli bychom si tuto informační změnu uvědomovat a být trošku nad věcí.

Tím nechci snižovat nebezpečí, které tyto situace přinášejí a které je dnes větší než bývalo. Krajina je více zastavěná, zemědělská půda je schopna přijmout méně vody, povodně jsou tak rychlejší. A všichni více cestujeme, takže jsme rizikům, která nám přináší počasí, vystaveni více.

Poslední týdny padají teplotní rekordy. Je to signál, že dochází k oteplování rychleji, než se přepokládalo?

To není situace z posledních týdnů, to se děje už deset, dvacet let. Neměli bychom věnovat pozornost denním rekordům, ty jsou pro hodnocení dlouhodobých změn málo zajímavé. Ptejme se, proč u nás v lednu máme dny s teplotou nad 15 stupňů Celsia. Proč máme na nížinných stanicích 30 až 40 horkých dní za sezonu, když jich ještě nedávno bylo do deseti? To jsou signály, které dokládají, že je oteplování významně rychlejší, než jsme ještě před pár lety předpokládali. Platí to globálně. Stejně se podivují lidé ve Středomoří, v Amazonii nebo v deltě Gangy.

Co v praxi znamená, že se průměrná teplota zvýší o 1,5 stupně?

Dnes je svět globálně teplejší o 1,2 °C. Zmíněnou změnu o 1,5 °C očekáváme někdy záhy po roce 2030, kdy budeme říkat, že období 2016–2035 je minimálně o tuto hodnotu teplejší. Takový růst průměrné teploty je rychlý a přináší s sebou různé změny. Daleko významnější, než je změna o „pár desetin stupně“ v průměru.

Letní vedra budou častější a delší. Častější bude také období bez pořádných dešťů, a tedy delší meteorologické sucho. Klimatické modely ukazují, že se změní režim srážek v Česku – méně srážek v zimě a více v létě. V zimě bude více srážek v dešti a méně ve sněhu. V létě očekáváme kratší přívalové deště a málo vícedenních, trvalých srážek.

To nám ukazují první analýzy nových scénářů Aladin připravené v projektu Perun, které teď srovnáváme se zahraničními regionálními i globálními modely, a ukazuje se, že je náš model v souladu s regionálními evropskými modely. Globální modely jsou pro naše území teplejší a sušší a my teď přemýšlíme, jak na tyto výsledky budeme reagovat.

Jak se změny klimatu podepisují na zemědělství?

Nejsem expert na zemědělství, ale změny, které se dotýkají srážek a extrémních teplot, je musí hodně zajímat. Budou mít rostliny dostatek vody? Budou trpět teplotním stresem, nebo se přizpůsobí?

Významně se u nás mění a dále budou měnit tzv. agroklimatické oblasti. Tam, kde jsme dlouhá desetiletí pěstovali brambory a kukuřici, budeme pravděpodobně hledat nové plodiny nebo je budeme přesunovat do vyšší nadmořské výšky.

Docela mě překvapuje, když vidím zemědělské stroje blokující Prahu na protest proti evropské zelené dohodě. Je to od nich krátkozraké a možná by si mohli onu zelenou dohodu alespoň přečíst.

Část zemědělců letos na jaře kvůli tuhým mrazům, které zasáhly kvetoucí stromy, přišla o úrodu. Dělá se dost pro to, aby změnili zaběhlé postupy, adaptovali se na nové podmínky?

Na to neumím odpovědět. Situace kolem jarních mrazů není nová a agroklimatologové a fenologové už dlouhá léta upozorňují, že k tomu bude docházet častěji. Je to logické. Dřívější nástup vegetace znamená delší období s rizikem těchto škod. Nějakou adaptační reakci na takovou situaci, například změnu odrůdy, ale nelze uskutečnit z roku na rok.

Když se podíváme na statistiky dnů s celodenním mrazem, tak se jejich počet v průměru bude snižovat z dnešních zhruba 30 na 25 ve druhé polovině století. Jarní mrazy zkrátka budou, i když se bude dále oteplovat. Proto připravujeme scénáře dalšího vývoje, aby všichni věděli, na co se mají připravit.

Podobný scénář jsme prezentovali už v roce 2011 jako výsledek projektu pod vedením doktora Jana Pretela a nemyslím si, že na něj byla v Česku adekvátní reakce. U nás jsme zkrátka zvyklí reagovat až na situaci, která nastane, ne na pravděpodobnostní předpovědi, které se z principu mohou nebo nemusí splnit. Pravděpodobnost jejich splnění je ale pořád vyšší.

Lidé na Moravě rádi s nadsázkou říkají, že tady budeme za chvíli pěstovat místo jablek a švestek fíky s pomeranči jako v jižních státech. Jak moc je to pravděpodobné?

Nejde jen o počasí. Máme u nás hlavně jiné půdní typy. A jak jsem uvedl, mrazy v zimě a na jaře neustanou. Takže citrusy u nás v sadech běžně neuvidíme, ale fíky už se objevují. Jablka, hrušky, švestky u nás, doufám, zůstanou, jen se změní odrůdy, které musí reagovat na změny například pozdějším kvetením nebo se lépe přizpůsobí teplotnímu stresu. Věřím, že šlechtitelé tyto potřeby vnímají a poskytnou nové odrůdy sadařům.

Ubývá srážek nebo je problém spíš s tím, že voda v krajině nezůstává a my ji zatím příliš systematiky nezadržujeme?

Dlouhodobě srážky v Česku neubývají. Prší v průměru pořád stejné množství, ale mění se rozložení srážek v průběhu roku, je méně sněhu a častěji se objevují přívalové srážky. To je jeden problém, protože se je snažíme co nejrychleji dostat do kanalizace a zbavit se jich.

Druhým je obecná schopnost krajiny u nás zadržovat vodu. Vezměte si do ruky dobový tisk starý 50, 70 let a můžete si přečíst, že se místní povodně objevovaly, když napršelo sto a více milimetrů srážek. Dnes stačí 50 milimetrů a už mají lidé půdu z okolních polí v garážích. Zemědělská a v posledních letech ani lesní krajina nezadržuje vodu tak, jak to bylo před desetiletími normální. Voda rychle odtéká a místní povodně řešíme častěji.

A třetí problém vyplývá z prosté fyziky – je tepleji, voda se více vypařuje a teplejší atmosféra zadržuje více vody ve formě vodní páry. V krajině tato část vody chybí, ale atmosféra si ji nechává. Pro tvorbu oblačnosti jsou nutné lepší podmínky nebo jejich delší působení, ale když se kondenzace v atmosféře nastartuje, tak má pro tvorbu oblačnosti k dispozici více vodní páry a v důsledku jsou srážky intenzivnější.