Článek
Pařížská dohoda, schválená v rámci Klimatické konference v minulém roce, vstoupila v platnost v pátek 4. listopadu. Za svůj cíl si klade udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí dvou stupňů Celsia, zvýšit schopnost adaptace na změny klimatu a podporovat nízkoemisní rozvoj. Podle Metelky je dohoda pokračováním procesu, který začal již dříve Kjótským protokolem.
„Je jasné, že omezování emisí skleníkových plynů je dlouhodobý proces, to nejde udělat během krátké doby, protože prakticky veškerá naše civilizace je do značné míry založena právě na spalování fosilních paliv. Při jejich omezování je rozhodně třeba zvolit to správné tempo. Příliš pomalé nic neřeší, příliš rychlé by mohlo uškodit ekonomice,” tvrdí klimatolog Metelka.
Problém se skladováním čisté energie
Snížit emise oxidu uhličitého by se podle něj státům zapojeným do dohody podařit mělo. „Už dnes máme úspornější technologie, dokážeme vyrábět energii pomocí nefosilních zdrojů (např. sluneční energie, energie větru, jaderná energie apod.). U solární a větrné energie je ovšem zatím problém s tím, že ta energie nejde ve velkém skladovat a musí se spotřebovat, když se vyrobí. Tedy když svítí slunce nebo fouká vítr,” vysvětlil.
„To se ovšem nemusí krýt s obdobími, kdy je po energii poptávka. Myslím si, že až se podaří takto vyrobenou energii skladovat v dostatečném množství, bude moci být využití obnovitelných zdrojů energie výrazně vyšší než dosud,” dodal.
Udržení nárůstu teploty je politický cíl
Ohledně udržení vzestupu globální průměrné teploty o nanejvýš 1,5 stupně Celsia je ale pesimistický. „V klimatickém systému probíhají procesy a změny, které mají obrovskou setrvačnost a obávám se, že už je pozdě dělat si naděje na udržení oteplení pod 2 °C nebo dokonce 1,5 °C,” uvedl.
„Je třeba si uvědomit, že ty limity 1,5 nebo 2 stupně jsou vzhledem k teplotě v předindustriálním období. Jenže oteplení o skoro 1 °C už máme za sebou a do 1,5 nebo 2 stupňů už zbývá jen velice málo. Navíc to není žádný odborně zdůvodněný klimatologický cíl, ale cíl čistě politický,” zdůraznil.
Nezbytný předpoklad ke snižování emisí podle klimatologa představují vnitrostátně stanovené národní příspěvky (INDC). „Každý stát musí svůj celkový závazek omezení emisí zpracovat do jakési strategie, kde je stanoveno, jak rychle chce emise snižovat a z jakých typů zdrojů, aby dosáhl stanoveného cíle v dané době. Každý stát má trochu jiné výchozí podmínky, skladbu zdrojů emisí, technologické podmínky, finanční možnosti, takže ani neexistuje jeden jediný způsob, jak daného cíle dosáhnout,” podotkl.
S rozvojovými státy v Africe je to podle něj o něco složitější. „Myslím si, že bude třeba velice dobře ohlídat, aby tyto země získané prostředky věnovaly opravdu do investic a moderních technologií. S tím je samozřejmě spojeno i vzdělávání, aby uměli s těmito technologiemi pracovat.”
Začněme si zvykat na sucha
Za velmi důležité považuje úsilí vyrovnat se se změnami klimatu. „Všechno se nemůže podařit jen omezováním emisí, na část těch změn se budeme muset adaptovat. Na stránkách ministerstva životního prostředí je dokument s názvem Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR, kde jsou základní adaptační opatření zpracována,” upozornil.
„Tato strategie vychází z výsledků klimatologického výzkumu v ČR v poslední době a také ze studií dopadů změn klimatu, které zpracovali kolegové z dalších oborů (zemědělství, lesnictví, hydrologie, vodní hospodářství, atd.),” objasnil.
Pro budoucnost ČR bude stavba dalších přehrad nutností.
Nejvýraznější změna, které se budeme muset přizpůsobovat, je podle Metelky častější a intenzivnější výskyt sucha. „Na území ČR nepřitéká žádná větší řeka, a proto musíme a budeme muset hospodařit jen s vodou, která u nás vypadne ve formě srážek. Víc vody mít prostě nebudeme. Budou se tady setkávat vzájemně protichůdné požadavky na ochranu proti povodním (odvést vodu rychle pryč) a na ochranu proti suchu (uchovat vodu v krajině),” poznamenal.
„Jednou skupinou opatření jsou opatření v krajině. Ta by měla vést ke zvýšení retenční (zadržovací - pozn. red.) kapacity krajiny. Druhou skupinou jsou pak technická opatření. V té souvislosti se hovoří o stavbě dalších přehrad. I když se to řadě lidí nelíbí, obávám se, že pro budoucnost to bude nutností,” vyjádřil se k opatřením.
Ohledně výsledku revize dohody, která proběhne za pět let, si není jistý. „To je otázka spíše pro politiky. Rád bych ale věřil tomu, že ty revize budou znamenat úpravy závazků směrem k nějakému optimálnímu tempu snižování emisí. Nikoli nutně ke zpřísňování, ale k optimalizaci, vzhledem k finančním a technologickým možnostem a schopnostem.”
