Článek
Česko zažilo tento týden zatím nejteplejší den roku. Máme polovinu dubna a předpověď hlásí na celý týden teploty přes dvacet, někde i pětadvacet stupňů. Je to nový standard?
Výkyvy počasí a teplot nejsou v našich zeměpisných šířkách až tak výjimečné. Myslím tím nejen střední Evropu, ale obecně mírné pásmo po celém světě. Na druhou stranu to, že vegetační sezona začíná podstatně dřív než v minulosti, krásně dokumentují dlouhodobé řady pozorování, která provádíme v lužním lese. Ukazují, že se začátky kvetení i hnízdění ptáků systematicky posouvají k počátku roku, což znamená, že se musí do března či dubna posouvat i teploty.
Jaký to bude mít dopad? Měli bychom si zvykat, že skočíme ze zimy rovnou do léta?
V našich zeměpisných šířkách se týká charakterová změna nejvíc zimy v nižších a středních polohách, kde chybí sněhová pokrývka. Na druhou stranu zůstává zima dál nejchladnější vegetační sezonou.
Počasí, které máme spojováno s ročními obdobími, si určitým způsobem idealizujeme. To, co teď evidentně probíhá a zažíváme to s klimatickou změnou, je, že jsou zimy výrazně mírnější, nemáme sněhovou pokrývku, kvůli čemuž nezažíváme oblevy a tání sněhu ani roztávání půdy. Z toho důvodu je přechod ze zimního chladného počasí do teplého i viditelně rychlejší, protože v krajině chybí procesy, které by oteplování zpomalovaly.
S každým rokem hlásí v Klementinu překročení nových teplotních rekordů. Dá se něco takového očekávat i letos? Suché a horké léto?
Nemůžeme bohužel udělat předpověď pro jednotlivé sezony. Víme, jaké bude počasí v horizontu příštích 10 dnů, a s určitou mírou pravděpodobnosti dokážeme odhadnout, jaké počasí by mohlo na našem území panovat zhruba za měsíc.
Teplejší atmosféra vytváří podmínky pro to, aby mohly být povodně intenzivnější a mohly obsahovat větší množství srážek než v minulosti.
Z našich klimatických modelů víme, že je pravděpodobnější, že nadcházející léta budou teplejší než ta současná. Trend celkového oteplení pokračuje a bude pokračovat i v dalších dekádách. Z roku na rok nebo pro konkrétní sezonu ale nedokážeme odhad udělat. Pravděpodobnost výskytu extrémně teplého léta nicméně roste a roste zásadně oproti předchozím obdobím.
Klimatolog Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.
Takže rizika povodní a požárů ve střední Evropě a v Česku se budou zvyšovat?
Je velmi pravděpodobné, že za deset patnáct let budou prolomeny teplotní rekordy, které v tuto chvíli máme. Nedokážu říct, který rok to bude, ale velmi pravděpodobně zase překonáme rekord v počtu tropických dní, tedy dnů nad 30 stupňů Celsia na jednotlivých stanicích, a velmi pravděpodobně i rekord v délce horké vlny.
Pokud jde o povodně, tak už ty loňské ukázaly, že do budoucna bohužel zřejmě budeme muset počítat s prodloužením období, kdy se mohou nad naším územím vyskytnout intenzivní srážky. Moře, odkud velká část vodní páry pocházela, totiž zůstalo teplejší delší dobu, než bylo obvyklé, a to můžeme přičíst na vrub teplejšímu klimatu.
Nedá se z toho ale vyvodit, že budou povodně nastávat dřív, anebo později. Pouze víme, že teplejší atmosféra vytváří podmínky pro to, aby mohly být povodně intenzivnější a mohly obsahovat větší množství srážek než v minulosti.
Vidíte v Evropě nějakou zemi, kde politici reagují na budoucí změny příkladně a je to hodno inspirování?
Jedním z příkladů dobré praxe je třeba Dánsko, které změnu klimatu považuje za fakt, se kterým je třeba se vypořádat a kterému je třeba nejenom věnovat pozornost, ale také se na něj připravovat a využívat příležitostí, které to bude nabízet.
Nejde jen o to, že se změní klimatické podmínky a v Dánsku bude možné pěstovat jiné plodiny, což už se děje, ale přinese to i jiné možnosti. Bude například potřeba omezit fosilní paliva, to poskytne příležitost pro alternativní zdroje elektrické energie, jako je třeba výroba větrných turbín. Zvýšit to může třeba poptávku po vlastní produkci chemických látek založených spíše na rostlinném původu, nikoli na fosilních palivech.
Druhým příkladem je třeba Holandsko, které se na změnu klimatu systematicky připravuje od konce 80. let minulého století.
Stále více využívají lidé umělou inteligenci (AI). Ta ale spotřebovává obrovské množství energie. Máme studie, které by ukázaly, jak zásadní vliv to na oteplování planety může mít?
Zaznamenal jsem, že se tím odborníci zabývají. Do budoucna to bude významný odběratel energie. Odpověděl bych ale spíše tak, že pokud budou lidé využívat AI tak, aby efektivněji nakládali s energií jako celkem, tak to není problém. Ten nastane ve chvíli, kdy využívání AI zásadně zvýší naši energetickou spotřebu. S tím řada emisních modelů dosud nepočítala.
Jak se podle vás promění krajina v Česku?
Změnu krajiny už na první pohled vidíme, dochází k ní posledních 40 letech. Sledujeme posun pěstovaných plodin do vyšších nadmořských výšek. To, že můžeme pěstovat kukuřici na Českomoravské vrchovině, není jen důsledek šlechtění nebo úbytku skotu a následné náhrady v podobě bioplynových stanic, ale stojí za tím i fakt, že klima umožňuje její pěstování tam, kde to dřív nešlo. Proměnu vidíme i v charakteru lesů, které jejich správci cílenými zásahy postupně mění spíš v lesy listnaté nebo smíšené z původních smrkových monokultur.
Z pohledu hospodářství to může mít v našich podmínkách pozitivní dopad na menší spotřebu energie v zimě nebo třeba zvětšení potenciální plochy, kde můžeme hospodařit.
A negativa?
Už od 90. let sektor lesního hospodářství ví, že ho změna klimatu čeká, a existovala poměrně jasná vize, jak lesy proměnit. Viděno zpětně bohužel nebyla dostatečně ambiciózní. Výměna lesů postupovala pomaleji, než postupovala změna klimatu.
Vidíme i to, že nám v krajině ubývá vodních zdrojů, zvláště v létě. Charakter léta, zejména v řadě posledních let, spíš připomíná léto v jihovýchodní Evropě. V kořenové vrstvě chybí vláha pro mělce kořenící rostliny, které mají velký problém přežít. Není to ale věc, která by k nám přišla z ničeho nic, je to vidět už delší dobu.
Je něco, z čeho máte do budoucna obavy, když vidíte, jak se ke změně klimatu staví politici napříč Evropou?
Obávám se možná laxnosti a lhostejnosti. Změně klimatu se můžeme přizpůsobit a děláme to. Naše schopnost tím ale rozhodně není vyčerpaná. Změna klimatu se však nedá dostat pod kontrolu bez kontroly emisí a to, čeho se obávám je, že si svým způsobem zvykáme na to, že je tu je klimatická změna s námi a že nám tu a tam způsobuje nějaké problémy, ale zatím je dokážeme zvládnout.
Připodobnil bych to k tomu, když vám auto prostřednictvím různých kontrolek hlásí, že s ním něco není v pořádku a je zapotřebí zajet do servisu a vyměnit třeba olej, ale vy stále pokračujete v jízdě. A po jisté době se motor - a stejně tak příroda - začne chovat tak, že vypoví „poslušnost“.
Můžeme to ještě zvrátit?
Máme určitě pořád možnost změnit svoje chování natolik, abychom si s adaptačními opatřeními vystačili. Aby „přistání“ v budoucím klimatu, které bude asi teplejší, než bylo to na konci předprůmyslové doby, bylo bez dramatických následků. S tím, jak změna klimatu pokračuje, se ale zvyšuje pravděpodobnost, že budou následky podstatně větší a pád bude neřízený.
Často jsme kritizovali Evropu za její naivitu, ale její vedení bylo a je důležité i do budoucna. Pokud na to všichni světoví hráči rezignují, tak se bavíme o pokračujícím klimatickém vývoji, kdy rezignujeme na možnost ovlivnit pozitivně budoucnost. Toho se bojím asi nejvíc. Že za krátkodobý prospěch vyměníme udržitelný život pro naše děti a jejich děti.
