Článek
„Mystifikace, že Lisabonská smlouva otvírá dveře dalším zemím ke vstupu do EU, to je jedna z nepravd, které se šíří, a které bohužel někdo z bruselské centrály a z politiků či úředníků stále kolem sebe šíří. To prostě není pravda a existující smlouvy umožňují, aby přibývaly další země nebo nepřibývaly. A v tomto ohledu nic nestojí a nepadá s Lisabonskou smlouvou,“ tvrdil Klaus českým novinářům. Albánskému žurnalistovi přitom na tiskové konferenci vytkl, že jeho dotaz zní spíše jako výrok prolisabonského aktivisty.
V Unii ale zatím platí smlouva z Nice. Její součástí je seznam členů Unie a počet hlasů, jež má v každá z nich Radě EU. Tam rozhodují ministři unijních států o všech „zákonech“ Unie. V seznamu je uvedeno jen 27 zemí - tolik, kolik jich má Unie dnes. S nikým dalším smlouva nepočítá. I kdyby EU nyní chtěla přijmout nové členy, ti na tom budou po vstupu stejně, jako před ním: nebudou mít žádný vliv na unijní rozhodování. Jenže kvůli tomu se do EU vstupuje.
Prezident Václav Klaus shlíží na Tiranu od památníku „Matky Albánie“.
Klaus zopakoval své stanovisko, že dokud o Lisabonské smlouvě nerozhodne český Ústavní soud, je otázka ratifikace bezpředmětná. „Nemohu smlouvu podepsat, ani kdybych hrozně chtěl,“ doplnil. Zdůraznil také, že do Albánie nepřijel diskutovat o ratifikaci smlouvy uvnitř ČR.
Klaus přitom za Česko vyslovil podporu vstupu Albánie do Unie. „Myslím, že ČR jako relativně nový člen EU nemá sebemenší pocit, že máme za sebou zabouchnout dveře a říct, teď už po nás nikdo. V tomto smyslu ČR určitě Albánii podporuje,“ sdělil.
Klaus varoval před spěchem
Albánie podala přihlášku do EU v době českého předsednictví. Klaus ale na jednání albánského prezidenta upozornil, že jako premiér dával přihlášku ČR do Unie v lednu 1996 a do okamžiku vstupu to trvalo osm let a tři měsíce. „Připomínal jsem jim to proto, aby tady nebyly nějaké velké iluze, že to bude za rok, za rok a půl,“ poznamenal Klaus.
Při rozhovoru s Topim došlo i na téma Kosova. „Albánie logicky, zákonitě, nevyhnutelně, musí být velkým podporovatelem Kosova nezávislého,“ uvedl Klaus. S Topim přitom diskutoval, jak vyřešit vztah se Srbskem. „Které si myslím jakoby souboj o Kosovo prohrálo 10:0, a já říkám, že vždy se má prohrát 6:4 nebo něco takového,“ podotkl Klaus.
S albánským kolegou řešil i otázku, zda je Kosovo dlouhodobě únosně fungující samostatný stát. „Musím říci jenom jednu věc, že prezident Topi je přesvědčen, že tuto budoucnost Kosovo má,“ prozradil Klaus, který nechtěl v této otázce vynášet silné soudy. „Myslím, že pořád to ještě není plnohodnotný stát se vším všudy a ekonomická otázka je tam, i podle slov albánského prezidenta, velmi tíživá,“ řekl český prezident a připomněl také problém vysoké kriminality v Kosovu.
S albánským prezidentem řešil Klaus i ekonomickou spolupráci obou zemí. Albánie se prudce rozvíjí a láká zahraniční investory. A to jak do oblasti turismu, tak energetiky nebo třeba těžby surovin, na které je tato země bohatá. Klaus by rád, aby se do podnikání v Albánii více zapojily i české firmy.
Křest knihy
Klaus měl v pondělí v Tiraně napilno. Po setkání s prezidentem jednal s šéfkou Parlamentu Jozefinou Topalli a albánským premiérem Salim Berishou.
Lisabonská smlouva
Dokument, který reformuje instituce EU po jejím rozšíření na 27 zemí.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.
Večer pak představil ve zcela zaplněném sále jednoho z tiranských hotelů vydání své knihy „Modrá, nikoliv zelená planeta“ v albánštině. Klaus při prezentaci knihy zdůraznil, že za celé 20. století stoupla teplota ve světě pouze o 0,74 stupňů Celsia. Nechyběla Klausova autogramiáda.