Klaus vydržel v politice 23 let: má devět životů

Přežil nepřízeň většiny médií, intelektuálů, mnohých politiků, politický atentát v roce 1997, plastikový atentát 2012; připomíná zkrátka kočku s devíti životy. A do politického důchodu se tento „nedovolenkový“ typ rozhodně nechystá.

Do českých politických dějin se prezident na odchodu zapsal vskutku nesmazatelně: ať už jako ministr financí a symbol polistopadové ekonomické reformy (se všemi pozitivními i negativními konotacemi), jako předseda dvou koaličních vlád, kterému se podařilo přežít svou politickou smrt v roce 1997, když musel pod tlakem svých spolustraníků rezignovat, a i jako prezident, který svůj mandát obhájil dvakrát i přesto, že nikdy neměl na své straně média.

Veřejnost si bude pamatovat Klause jako autora mnoha kontroverzních výroků. „Neznám účinnou metodu, jak rozlišit čisté a špinavé peníze,“ prohlásil například ještě jako ministr financí. Tato věta postupem času zlidověla, i když ve zkreslené podobě.

A především jako zapáleného bojovníka proti tzv. doktríně globálního oteplování či současné podobě evropské integrace.

Na těchto tématech si Klaus dělal renomé i ve světě: vydal dvě knihy, ve kterých polemizoval s populární teorií, že za klimatické změny může lidská činnost, a proslul i výrokem: „Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že by nějaký vážný a rozumný člověk toto mohl říci.“

Vyhraněný byl rovněž jeho postoj k Evropské unii, do které v roce 1996 ještě jako premiér podal přihlášku, ačkoliv v referendu o vstupu (jak nedávno přiznal v nové knize My, Evropa a svět) hlasoval proti. Klaus kritizoval (a stále kritizuje) Evropskou unii jako post-demokratickou, socialistickou instituci, která zamezuje volnému trhu a lidské svobodě: kontroverzi vzbudil jeden z jeho výroků, kdy EU přirovnal k RVHP.

Václav Klaus se často silně vymezoval vůči svému předchůdci v úřadu Václavu Havlovi, který byl jeho největším politickým a ideovým soupeřem: Klaus ho často obviňoval z levičáctví a z toho, že on a jeho věrní chtěli zrušit zavedený stranický systém a zavést vládu nevolených elit.

Naposledy tak učinil nedávno v rozhovoru pro polský deník Do Rzeczy. Slova o Havlově „extrémním levičáctví“ a ozvěně „francouzských jakobínů“ vyvolala vlnu nevole ve společnosti i na politické scéně.

Pro Čechy byla ale odcházející hlava státu často i terčem vtipů: mnozí si dělají legraci z jeho výroků, že snowboard a zeleninový salát jsou „levicové“, celý svět se smál nechtěně humornému záznamu České televize z prezidentovy návštěvy v Chile, kde si strčil do kapsy protokolární pero.

Václav Klaus odchází ve chvíli, kdy důvěra veřejnosti v jeho osobu je nízká: může za to hlavně amnestie, která vyvolala odpor a srazila mu popularitu z běžných 55–65 procent zhruba na polovinu.

U části veřejnosti mu také zřejmě nepřidalo jeho vměšování (a jeho rodiny) do prezidentské volby, kde před druhým kolem víceméně otevřeně podpořil vítězného Miloše Zemana a naopak se vymezil vůči jeho protivníkovi Karlu Schwarzenbergovi, u kterého zpochybnil jeho češství.

Nikdo, snad kromě odcházejícího prezidenta samotného, přesně neví, jaké budou další kroky Václava Klause po 8. březnu 2013. Jisté je, že za sebou nenechá dveře úplně zabouchnout: sám se už několikrát vyjádřil, že se těší, až bude moci tuzemské politické a společenské dění komentovat ještě hlasitěji a bez servítků coby hlava Institutu Václava Klause.

Někteří ale předpovídají jeho návrat do aktivní politiky: ostatně sám prezident takovou možnost také úplně nevyloučil. „Toto všechno je otevřenou možností. Nevylučuji, že nějaké politické aktivity v příštím roce mohu dělat. Chcete-li ale ode mě slyšet, jestli je plánuji, tak je neplánuji,“ odpověděl Václav Klaus v rozhovoru pro Právo, zda nepomýšlí na křeslo v Evropském parlamentu, jak se spekuluje, či neplánuje-li založit novou stranu.

Existují však i politici, kteří by si velmi přáli jeho návrat do ODS. Ani tuto možnost odcházející prezident zcela nevyloučil. „Nevidím důvod, abych řekl kategorický soud: jen přes mou mrtvolu, nebo nikdy na světě,“ řekl Právu.