Článek
V 16 hodin má prezident přijmout na Hradě šéfa ODS Mirka Topolánka, aby ho jmenoval novým českým premiérem. Topolánek prohlásil, že by rád sestavil vládu do tří týdnů. [celá zpráva]
Paroubkova vláda končí po necelých 16 měsících
Koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU vládla pod vedením Jiřího Paroubka necelých 16 měsíců. Prezident Klaus Paroubkův kabinet jmenoval 25. dubna 2005. Od voleb v roce 2002 to byla už třetí vláda složená ze zástupců koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU.
Předchozí vládu vedl Stanislav Gross (ČSSD), který v dubnu 2005 odstoupil kvůli nejasnostem v majetkových poměrech své rodiny. Paroubek, který Grosse v čele vlády nahradil, do té doby působil jako ministr pro místní rozvoj.
Paroubek přivedl do vlády čtyři nováčky. Zesnulého ministra kultury Pavla Dostála nahradil vloni v červenci herec Vítězslav Jandák. V říjnu premiér odvolal ministryni zdravotnictví Miladu Emmerovou (ČSSD) a na její místo dosadil tehdejšího prezidenta České lékařské komory Davida Ratha, za jehož působení se pak vyostřily spory mezi ministerstvem a soukromými lékaři a lékárníky.
V listopadu musel z vlády odejít ministr zemědělství Petr Zgarba kvůli aféře v Pozemkovém fondu. Jeho místo zaujal Jan Mládek (ČSSD). Poslední změnou byl odchod nestranického místopředsedy vlády pro ekonomiku Martina Jahna ke konci loňského roku, jehož vystřídal Jiří Havel (ČSSD).
Z koalice se stala formalita
Přestože ve vládě zasedalo 12 zástupců ČSSD a po třech členech z KDU-ČSL a US-DEU, působení Paroubkova kabinetu začalo postupem času připomínat chování menšinové vlády sociální demokracie.
Některé návrhy prosadila ČSSD ve Sněmovně i přes odpor poslanců ostatních vládních stran, zejména lidovců. Naopak pro tyto návrhy často hlasovali poslanci KSČM. Paroubek ale vždy tvrdil, že ČSSD hledá podporu napříč Sněmovnou.
Uvnitř koalice se premiér vymezoval hlavně vůči lidoveckým partnerům, které dokonce označil za nespolehlivé a prohlásil, že se od nich nenechá vydírat. Lidovci zase upozorňovali na sbližováním sociální demokracie s komunisty.
Vnitrovládní spory panovaly také mezi Paroubkem a ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem (US-DEU). Nejdříve se jejich neshody týkaly působení tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové. Další vzájemný konflikt se mezi nimi rozhořel kvůli osobě tehdejšího Němcova náměstka a soudce Nejvyššího správního soudu Jiřího Vyvadila. Když v květnu hodnotil Paroubek práci své vlády, ministra Němce označil za její nejslabší článek.
Paroubkovy bitvy s prezidentem
Růžové nebyly ani Paroubkovy vztahy se prezidentem Václavem Klausem. Paroubkovi vadila některá prezidentova vyjádření na jeho zahraničních cestách. Spory obou nejvyšších ústavních činitelů se projevovaly také rekordním množstvím zákonů, které prezident vetoval.
Podle sociálních demokratů to dokazovalo, že v sobě Klaus ani jako hlava státu nezapře čestného předsedu ODS. Odpůrci ČSSD zase poukazovali na to, že Paroubek prezidentská veta většinou s pomocí komunistů přehlasoval.
Nejkřiklavějším příkladem ze závěrečného období Paroubkovy vlády byly vetovaný zákon o vytvoření sítě neziskových nemocnic nebo nový zákoník práce. Nesouhlas prezidenta a vládní KDU-ČSL nezabránil ani přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví.